Opět se nějak nahromadily informace z koncertů a z kapelního života. Pohodlně se usaďte a jdeme na to. A když je nadpis proti proudu času, tak začnu od té nejčerstvější události.

Pondělí 19.4. – Ponte Records – Most
Pilně zkoušíme s Oskarem Petrem písničky, ve kterých ho budeme doprovázet. Vy, kteří se chystáte na koncerty, kde s námi Oskar bude se můžete těšit nejen na Zmrzlináře, ale také na další Oskarovo „songy“.

Sobota 17.4. – Jam Poslední nota – Tábor
Koncert super a jak jsme si v tomto klubu nemohli nevšimnout (hrozné spojení), diváci jsou stále pozornější a tišší. Mezi diváky seděli i naši věrní fanoušci z Jindřichova Hradce – Šárka a Martin. Koncert byl večer a před koncertem jsme prožili nádherný jarní den s výletem na zámek Hluboká, kde jsme si vyšlápli 245 schodů na věž (strašný!!!). Cestou k zámku, která je poměrně dost do kopce, jsme se stali svědky zvláštního úkazu, kdy Míra s cigárem vyzval k závodu Igora se svaly a bez cigára ...a představte si ... Míra vyhrál ....Igor byl poražen.

A posuneme se zpět.
Pátek 16.4. – Highway 61 – České Budějovice
Diváci jsou v tomto klubu trochu hlučnější, ale nemáme jim to za zlé. Jedna mírně „upravená“ divačka si však za hlasité připomínky vysloužila spršku pivních tácků od našich fanoušků. Tento klub (ale jak tak vzpomínám... není zdaleka jediný) má zvláštní magii. Nechce se nám z něj odejít. Jak to ten Karel (majitel) dělá?

Přetáčíme čas o týden zpátky.
Pátek 9.4. – klub Záchytka – Most
Jednalo se o dobročinný koncert na podporu Jannet, což je nějaká „old“ stará babička z Afriky, která se sama stará o hodně vnoučat, jejichž rodiče byli zabiti ve válce (nebo tak nějak podobně). Kromě nás hrála skupina ZDARR, Cofeebreak a ještě nějací Švédi. Zvučil to Tomáš Smrž a měl docela hoňku. A protože to byl opravdu velký zmatek, přišel Míra o stojan na texty (který jsme tam zapoměli) a Linda o kabel ke kytaře (který jsme tam zapoměli). Zato jsme se nezapomněli přemístit do jednoho klubu, kde k tanci hrál náš kamarád R.D. No a když to bylo k tanci, tak si ani nepřejte vidět ty kreace, které jsme tam předváděli. Bylo tam natočeno i nějaké krátké video, které už budeme připravovat pro náš rozbíhající se fanklub.

Teď se posuneme o větší kousek.
Pátek 19.3. – Habeš club – Strakonice
Klub OK, zvuk OK, barmanky OK, Tullamore Dew OK, věrní fanoušci OK, ostatní diváci KO... a to proto, že jednak jich bylo málo, a někteří z toho mála byly našrot a hluční. Co se dá dělat ... budeme to zkoušet dál. Třeba do roka a do dne bude ten klub plnej a my si ten koncert také náležitě užijeme.

Jednodenní krůček vzad.
Čtvrtek 18.3. – psych.léčebna – Horní Beřkovice
Prostor s pódiem v bývalém kostele, takže opodstatněná obava jak to bude znít po zvukové stránce. Ale pan zvukař se s tím popral a bitvu s kostelní klenbou vyhrál. A další dilema ... co hrát v léčebně na odvykání závislostí, když se v cca 99,9% písniček objevuje chlast a dokonce návykové látky (Kokain). Ale co ... odehráli jsme to tak jak to leží a běží. Po koncertě jsme se snažili najít pavilon se sexuálními deviantkami. Bohužel... dle sdělení zaměstnanců tam žádný takový není. Má to prý jediný důvod – CHLAPY NEŽALUJOU !!!

Bzzzzz ... přetáčím zpět.
Pátek 12.3. – U kouřícího králíka – Brno
Známé tváře mezi diváky. Opět jsme dostali „narozeninovou“ slivovici. Během přestávky jsme se seznámili s naší brněnskou „konkurencí“, konkrétně s baskytaristou skupiny PKT band a předběžně jsme se domluvili na nějakém společném počinu. Cestou z Brna měl Linda prosbu na řidiče Petra. Jednalo se o okamžité zastavení vozidla. Linda si u dálnice uplivl to, za co dal na baru v klubu docela obstojné finanční prostředky.

A poslední „první“ koncert o kterém píšu.
Středa 10.3. – Malostranská beseda – Praha
Nově otevřená Malostranská beseda je opravdu skvělým kulturním stánkem. Koncert byl původně koncipován jako náš, spojený s křestem DVD a s hosty. Nakonec jsem měl malinko pocit, že hosty jsme tam byli spíš my.... ale opravdu je to jen můj pocit. Hráli jsme první. Lidí bylo našlapáno a atmosféra super. DVDéčko nám křtil manželka Petra Kalandry, dcera Kristýna a Oskar Petr. Oskar si s námi zahrál i s Jirkou Vopavou (mandolína) Břímě. Pak s námi jako host vystoupil Jirka Charypar (kytara) a Luboš Nohavica (klávesy). Ostatní kapely (BluesSession, A.S.P.M.) jsme poslouchali převážně od baru. Měli jsme radost, že se na křest dostavili i přímí aktéři DVD. Těmi dotyčnými byl například kytarista Karel Štěrba (včetně manželky Vlasty), audio „nahrávač“ Roman Dobrev včetně grafika Zdeňka Halamáska a další. Naše „manažerisko“ Martin se snažil aby všechno klaplo a tak jsem ho neustále viděl rozmazaně – ve zrychleném pohybu. Večer se vydařil a nebýt mého vstávání do práce, určitě bych si ho užil ještě daleko víc. A nakonec malá perlička ... kapelní auto nám (resp.Petrovi B.) před Malostranskou besedou obuli strážníci městské policie. Cena byla stanovena mírně, pouhých 500,-. Načež se z klubu vyřítil „veselý“ Míra se slovy „...pánové buďte na nás hodní a nechte nám to za 500,-...“

The end.

Konečně máte možnost pořídit si naše DVD. Pro prodej jsme využili nabídku našeho kamaráda Tomáše, který má obchod s hudebninami. Cena DVD je 150,- a poštovné 86,-. Pokud budete platit DVD převodem, je finální cena 236,- Kč. Pokud si budete chtít DVD objednat na dobírku, připravte se zaplatit i tzv. „dobírkovné“ ve výši 50,- … tj. cena za dobírku je 286,-Kč.
Objednávat můžete přímo ZDE .

Ukázku z tohoto DVD můžete shlédnout na serveru You Tube. Na této ukázce uvidíte hosty Oskara Petra a Petra Baťka.

Protože je Vás, fanoušků naší kapely, víc a víc, rozhodli se ti nejaktivnější založit fanklub. Ač se zdá, že je vytvoření takového fanklubu "brnkačka", pravda je jiná. Všechno je potřeba naplánovat a připravit. Proto Vám předkládáme anketu, která ukáže, jestli byste měli o členství ve fanklubu PKMB zájem. Členstvím získáte speciální bonusy, například propagační předměty za zvýhodněné ceny, možnosti stahování audia a videa ve vyšší kvalitě, 1× ročně mejdan s kapelou, pozvánky na koncerty a aktuální novinky přímo na e-mail a další. Zúčastněte se ankety a vyjádřete svůj názor k založení fanklubu.

Prosíme všechny, aby v anketě hlasovali pouze jednou, z důvodu co nejpřesnějších výsledků.

BlueBoard.cz

Při bloudění po internetu jsem narazil na několik velice zajímavých článků o Petru Kalandrovi. Abych Vám ušetřil čas a práci s jejich hledáním, připravil jsem odkazy, pomocí nichž se k nim dostanete velice jednoduše. Stačí kliknout na červený odkaz a můžete číst.

První zajímavý článek jsem nalezl na portále České televize ČT24. V článku jsou použity fotografie Petra Kalandry a minimálně jedna z nich je z našich stránek. Článek si přečtěte ZDE.

Dalším článkem je rozhovor s Honzou Spáleným a s Petrovou dcerou Karolínou, který vyšel na serveru iDnes. Ten si můžete přečíst TADY.

Článek hudebního kritika a publicisty Jiřího Černého o Petru Kalandrovi je pro Vás připraven pod TÍMTO odkazem.

Opět rozhovor s Honzou Spáleným, tentokrát na serveru „novinky.cz“. Otevřít ho můžete ZDE.

No a nakonec ještě jeden článek, který obsahuje i krátké audio, kde mluví Petrova dcera Karolína. Otevřít ho můžete TADY.

Všem přejeme příjemné počtení a vzpomínání na Petra Kalandru.

Ve středu 10.3. jsme hráli na koncertu s názvem „pocta Petru Kalandrovi“, který se uskutečnil v Malostranské besedě v Praze v den výročí nedožitých narozenin Petra Kalandry. Společně s námi si zahráli hosté spjatí s hudební poutí Petra, jako například Blues Session, A.S.P.M., Oskar Petr, Luboš Nohavica, František Havlíček a další. V rámci tohoto koncertu jsme pokřtili DVD, které jsme natočili loni v říjnu v havlíčkobrodském klubu Čechovka. Podrobnější info o tomto skvělém koncertu Vám na těchto stránkách přineseme v nejbližší době.

Tak mám pocit, že buď je nedostatek hudebních skupin hrajících k tanci, nebo pořadatelé plesů mají zájem i o kapely, při kterých by si tancem unavení „plesající“ odpočinuli od vrtění pozadím. Pro nás jen dobře.

A tak jsme 13.2. hráli na plese Czech Coal (již po několikáté), opět na střídačku se Starou sešlostí. Velkou konkurencí nám byla hlavní scéna plesu s Luckou Vondráčkovou, Michalem Davidem a s velkým Kájou (samozřejmě Gottem). Vypadalo to, že výše zmíněné „vrtění“ je nepřestalo bavit ani při písničkách Petra Kalandry. Zvuk nového aparátu (Verse) Tomáše Smrže byl super a obdivuji jeho trpělivost, když po hodinách musel měnit nastavení při střídání kapel.

Zcela nečekaně jsme byli 20.2. pozváni do Písku, kde se konala oslava 10. letého výročí divadla Pod čarou. Zaskakovali jsme za nějakou místní kapelu a měli jsme úspěch. Předběžně bylo domluveno, že se do tohoto divadla někdy na podzim vrátíme s normálním koncertem a pokud to vyjde, tak i s Oskarem Petrem. Vše je v rukou našeho „vyjednavače“ a předsunuté hlídky v jedné osobě – managera Martina.

Závěrem zbývá podotknout, že na obou akcích bylo velké množství nebezpečně krásných tanečnic a posluchaček. O jejich protějšcích opačného pohlaví není co napsat….snad jen, že jich proti nám byla vždycky přesila. …jo a vůbec nevím, proč jsem to napsal, když jsme všichni z kapely zadaní….

V pražském klubu Blues Sklep hráváme poměrně dost často a tak už je to pro nás skoro "jako doma". Tentokrát nás docela překvapilo, že přišlo dost lidí, kteří nás ještě nikde neslyšeli. Před koncertem jsme měli trochu obavy, jestli se nám během měsíce kapelní nečinnosti (a Tullamore Dew) nevymazalo něco zásadního, co by mohlo ohrozit hladký průběh koncertního vystoupení. Po prvních tónech (akordech, bouchání na buben, foukání do dírek harmoniky a la-la-la-la) bylo jasné, že je vše OK. Překvapující a zcela Ampérem neočekávené bylo sólo na basu v Blues starý ženský, ke kterému byl naprosto bez přípravy vyzván Mírou uprostřed dané písničky. Naštěstí se tato skladba pohybuje v rozmezí 3 - 4 akordů (u nás si přesným počtem nejsme nikdy nikdo jisti) a tak tento Ampérův "prelud" nadopadl úplně nejhůře, i když každý ze zahraných tónů nebyl úplně jistý.
Kromě diváků, jenž nás viděli poprvé bylo v prostorách klubu i dost těch, kteří jsou našimi tradičními fanoušky a fanynkami. Některé z fanynek se doslova rvou o muzikanty, což může být patrné z fotografií. Někdo vypadá, že mu to nevadí a někdo (pravděpodobně dle výrazu na fotografii s Jírou) odříkává Otčenáš. (Zhoršená kvalita fotografií je způsobena nekvalitní optikou mobilního telefonu.)
Další zajímavou novinkou byla "výběrová" soutěž... ovšem tentokrát né o nejvzdálenějšího návštěvníka koncertu (stále vyhrávají cizinci zabloudivší na náš koncert)... tentokrát vyhrával ten, kdo slavil narozeniny najblíže aktuálnímu datu koncertu.

Jak jsem psal v úvodu pozvánky na tento koncert že... u každého může být první letošní cokoliv... náš první letošní koncert jsme si užívali a doufáme, že ten kdo tam byl si užíval také .... a ten kdo nepřišel si bude užívat na některém z dalších koncertů. Třeba hned na tom nejbližším - 10.března v Malostranské Besedě kde pokřtíme naše DVD a kde budou našimi hosty Blues session, A.S.P.M., Oskar Petr, Lubomír Nohavica a ještě další muzikanti, a společně zavzpomínáme na Petra Kalandru, který by v den tohoto koncertu oslavil 60 narozeniny.

Kalendář koncertů se (díky Vašemu zájmu a díky aktivitě našeho skvělého, pracovitého, hodného, ušlechtilého, slovenského, krásného, věrného, skromného, pravdomluvného, ...a jinými superlativy oplývajícího managera) plní novými a novými koncerty. Republikový "rozptyl" je opravdu široký a tak to k nám nebudete mít daleko. Leden zůstal koncerty neposkvrněn a to hned z několika důvodů...


1. připravujeme na tento rok nějaké nové písničky
2. máme mraky práce na výrobě DVD
3. Míra se vydal pracovně do zahraničí
4. Míra si nechal přepražcovat kytaru
5. Míra se intenzivně učí s Jírovo manželkou angličtinu
6. Jíra se poohlíží po nových "škopcích"
7. Jíra musí intenzivně hlídat svoji manželku (viz bod 5)
8. Linda si koupil novou kytaru Ibanez AJD a učí se na ní
9. Linda nemůže hlídat Jírovo manželku (viz bod 8)
10. Ampér si na svém nástroji dělá údržbu a pidliká doma bluegrass
11. Ampér se musel nechat ostříhat a myslí si, že mu to do února doroste
12. Bláhyč půlku ledna intenzivně slavil svoje narozeniny
13. Bláhyč druhou půlku ledna musí intenzivně střízlivět (viz bod 12)
14. nemáme tušení co dělá v lednu Igor.
15. Igora vůbec nikdo (v lednu) nehlídá
16. a kromě výše zmíněného jsou (nejen v lednu) někteří z nás (všichni) líní
17. a kromě výše zmíněného nekteří z nás chodí (nejen v lednu) i do práce.

Tak mně právě napadlo, jestli není leden málo. Tak dál ... do fotogalerií jsme nasypali nové fotky co jsme kde sehnali. Těšíme se na koncerty, na velká pódia i malé kluby, těšíme se na společné koncerty s Oskarem Petrem, ale hlavně se těšíme na setkání s Vámi.

Všem našim příznivcům, fanouškům, kamarádům a kamarádkám, pořadatelům, zvukařům, osvětlovačům a v neposlední řadě i našim rodinám (za výdrž a pevné nervy) přejeme ničím nerušené Vánoce a především velmi mnoho dobré muziky v příštím roce. Jak říká Míra ... dejte nám o sobě vědět a my na Vás příští rok zase přijdeme. Děkujeme.

Je Štědrý den a já si uvědomuji, že jsem k Vám moc štědrý poslední dobou nebyl, alespoň co s týká informací z našeho hraní. Za okny usínají lidé zmoženi řízky a salátem, ukolébáni pohádkami a já se budu snažit vzpomenout si na to co se na několika posledních koncertech přihodilo. Tak jedeme ....

Táborský klub Poslední nota byl tentokrát (20.11.) plnější než při naší minulé návštěvě. Hraní bylo fajn a naší největší odměnou byly spokojené tváře lidí, kteří na nás přišli. Původně jsme měli domluvené ubytování a trochu jsme se těšili, že po dlouhé době „zapaříme“, ale museli jsem jet domů. Málem bych zapomněl, že od majitele klubu jsme dostali parádní svíčkovou ... jako od maminky. Hraní v Poslední notě by se dalo shrnout jedním slovem – super.

Další víkend pro nás měl začít už ve čtvrtek v pozlovickém Ogaru, ale protože hodně lidí v průběhu týdne odřeklo již předem domluvené rezervace z důvodu nemoci, po dohodě jsne tento koncert zrušili. A tak pro nás víkend začal jako pro všechny ostatní – v pátek 27.11. odpoledne. Koncert se konal v klubu Galerka. Přijeli jsme včas a měli jsme dost času na přípravu zvuku. Koncert narušila prasklá Hi Hatka, což neznamená, že se přetrhla žena co se směje hi hi hi... (pro neznalé Hi Hat – dva činely plácající o sebe pomocí bubeníkovo šlapání). Míra nasadil Igora na „mašinku“ a zbytek kapely šel řešit hi hi hi Hatku. Pravda Jírovi do smíchu moc nebylo. Nakonec se podařilo nástroj opravit a koncert pokračoval plynule dál. Po koncertě jsme zašli na pivko a nějakou Tullamore Dew a postupně jsme se trousili na pokoje nedalekého hotelu. Najít naše pokoje ve spleti chodeb a zákoutí hotelu dalo práci i zkušenému trampovi Lindovi. Mám pocit, že se trochu vymlouval na ztracenou ručičku z buzoly, ale úplně jistý si touto informací nejsem. Druhý den ráno, po snídani, jsme omrkli místní předvánoční trhy, naložili aparát z klubu a vydali se na cestu.

Protože jsme kapela, co se ráda vzdělává a zajímáme se o kulturní pamětihodnosti naší republiky (např. někteří z nás ví kolik přesně bylo císařů u Slavkova a kdo tam dostal „na prdel“, taky víme kde zaručeně nejsou Koněpruské jeskyně), tak náš kulturní referent Linda naplánoval výlet na Štramberk. Nebýt tohoto výletu, tak ani nevíme, jak chutná „žihadlo“, neviděli by jsme Míru šplhat po skále a stihli by jsme lanovku z Trojanovic na Pustevny a šli by jsme se podívat na sochu Radegasta. Lanovku jsme nestihli a tím pádem jsme měli dostatek času na přejezd do Rýmařova (28.11.). A protože měl pořadatel strach že přijde do rýmařovského Jazz klubu málo lidí, přesunul naše hraní do hospody která se jmenovala tuším „U Pepy“. Překvapila nás velikost místnosti ve které jsme měli hrát. Byl to takový větší obývák. Koncert jsme pojali (alespoň vizuálně) jako unplugged. Všichni jsme hráli v sedě na barových židlích a koncert měl báječnou atmosféru. Ale takovou jinak báječnou. Tak mně napadá, jestli neměl Jíra tento večer hrát ve stoje.

Dalším koncertem byly Bluesové Vánoce v Žatci 3.12. Velké pódium na náměstí bylo opatřeno teplomety, které však (alespoň ten u mně) moc neteplometaly. Hráli jsme a zpívali, až nám pára lítala od pusy. Lidí moc nebylo, ale co by člověk čekal pár týdnů před Vánocemi. Pár posluchačů jsme měli, ale většina kolemjdoucích se věnovala převážně nakupování nesmyslů v přilehlých stáncích. Zima byla protivná, ale přečkali jsme to. Po koncertě jsme museli rychle frčet domů... no domů ... Linda spěchal do práce.

Další „očistec“ nevlídným počasím jsme si užili ve středu 16.12. na náměstí v Ústí nad Labem. Opět stánky, opět pár posluchačů. Zima se nám zdála ještě nesnesitelnější, než v Žatci, ale i tento koncert jsme přečkali. Míra – velký bezvěrec - si koupil u stánku Betlém a já, také velký bezvěrec, jsem si koupil u jiného stánku ovar s křenem. Pak jsme se sbalili a jeli jsme do litoměřického klubu Jazz kavárna Spirála. Tam bylo teplo a lidi, kteří věděli na co jdou. Koncert jsme netradičně rozdělili na 3 čtvrtiny, ale pak nám to přišlo divné a raději jsme ho rozdělili na 3 poloviny. Bylo to fajn.

No a nakonec pár vět o soukromé akci v Plzni. To že je soukromá jsem se dozvěděl až v den odjezdu 21.12. A nevěda této skutečnosti jsem pomocí SMSek pozval několik kamarádů z Plzně, kteří mi svojí účast potvrdili. Po obdržení informace, že jde o soukr.akci jsem opět všem kamarádům rozeslal SMSky s omluvou. V Plzni jsme hráli pro dřevorubce. Byla to parta lidí starající se o stromy po celé republice. Lidi byli fajn. Naší muziku si užívaly a někteří tančili hned od první písničky.

Tak a mám splněno. Příště zkusím zase přemluvit k napsání někoho jiného z kapely a snad se dočkáte dřív.

Zbývá jen dodat, že fotky z těchto a dalších akcí najdete na našich stránkách v sekci FOTO.