Reklama

Aktuality


Několik vět ...

... o odehraných koncertech

Pokud jste pravidelnými návštěvníky našich stránek, tak si možná v duchu říkáte …ten Ampér slibuje nějaké zajímavosti z koncertů a ze života kapely a pořád nic. Tak si teda sypu na hlavu popel a doháním dluhy. V některých klubech jsme byli poprvé a doufáme, že né naposled.

V plzeňském Watt Music klubu jsme hráli 12.února. Klub je to velký a vlhký. Zvuk byl v pohodě, Tullamorky na baru bylo dost a lidí bylo dost málo. Možná to bylo tím, že byl čtvrtek, možná o tom skoro nikdo nevěděl, možná …ale to je přece jedno. Koncert se povedl a ten kdo přišel myslím nelitoval. Po koncertě jsme se moc dlouho nezdrželi, protože jsme měli před sebou cestu domů, ale hlavně náročný víkend.

Už samotná páteční cesta do Poličky u Svitav (13.2.) byla odporně dlouhá. Navíc jsme jeli cestou – necestou …teda spíš necestou. Padal sníh, foukal vítr, silnice byla místy zavátá a když jsme míjeli asi pátou ceduli s výstrahou, že silnice se v zimě neudržuje (což bylo při pohledu z auta zřejmé), všichni jsme znervózněli. Navíc to nebyla silnice, ale spíš nějaká místní komunikace kam se stěží vešlo jedno auto. Projížděli jsme vesničky s podivnými názvy a asi by nás nepřekvapilo, kdybychom zjistili, že místní obyvatelstvo mluví Maďarsky. I když Míra už v Poličce několikrát byl, překvapilo ho, že jsme do města přijeli z úplně jiného směru než byl zvyklý. Řidič Petr ve spojení s GPS navigací je prostě velice nevyzpytatelná kombinace. Divadelní klub v Poličce jsme již našli dobře. Pódium velké, zvuk vypadal dobře a času na přípravu bylo dost. Koncert dopadl opět skvěle. Po koncertě jsme popili a někteří (já a Igor) šli spát. V 5 hodin ráno mně vzbudilo naléhavé zvonění mobilu. Volal Linda a já v domnění že se jedná o nějaký jeho opilecký žert jsem hovor odmítl. Když volal znovu, přesvědčil mně, že se jedná o nouzový stav … že se nemůže dostat do hotelu. Rozespalý jsem mu šel otevřít, ale opravdu se mi vůbec nechtělo. Ráno se telefon ozval znova. To pro změnu volali kluci (Míra, Petr a Jíra), že máme jít dolů na snídani. Opět jsem si myslel, že jde o vtip. A zase o vtip nešlo. V klidu jsme se zabalili a šli dolů. Ve dveřích jsme se s klukama potkali … oni šly spát a my šli na snídani. V restauraci nám nechali Jíru. Ten si ustlal na lavici u stolu. Zastrčil si ruku do kalhot (už jsme byli dlouho na cestách) a začal chrápat. Nejdřív jsme se to s Lindou snažili maskovat pokašláváním, ale když Jíra přidal na síle, nemělo to již kýžený efekt. Jeli jsme naložit aparát, vrátili jsme se pro kluky, Igor se pošťuchoval s Jírou (viz fotogalerie), šli jsme k „nožířovi Dobrotovi“ na oběd, jeli jsme si rozšířit kulturní obzory na hrad Svojanov a pak jsme se vydali do Havlíčkova Brodu na další koncert.

V „HavlBrodě“ na nás čekal opět velký sál, velký zvuk, velká světla a málo lidí, kteří si ale koncert náležitě užívali. Míru sál „Čechovka “ nadchl natolik, že začal uvažovat o natočení DVD, a to právě zde. Z Třebíče se na nás přijel podívat i Mírovo brácha Tom Bowling, který zahrál několik svých písniček. Protože přijel sám bez kapely, doprovodili jsme jeho vystoupení. Byla to velká improvizace, ale zvládli jsme to báječně. Byl to pěkný večer, a protože Linda potřeboval být ráno doma, zbalili jsme se a jeli domů. Cestu do Mostu jsme tradičně prospali.

Další koncert (20.2.) jsme měli „doma“ … tedy v Mostě. V Music Pubu bylo opravdu málo místa pro kapelu. Malých pódií, kde jsme namačkáni, jsme zažili už celkem dost, ale tohle bylo snad to nejmenší ze všech. Tentokrát jsme byli bez Igora, protože ten měl již dříve domluvený koncert s jinou hudební formací, kde hraje jako host. Klub je to velice malý nejen pro muzikanty, ale i pro lidi, kterých přišlo hodně. Bylo tam opravdu husto, ale příjemně husto.

Ve výše zmíněných klubech jsme hráli poprvé, ale v chomutovském klubu "U Bizona" to bylo 28.února už asi po třetí. Zvuk nám obstaral Tomáš Smrž. Lidí bylo opět hodně, a Tullamorky dostatečná zásoba, což jsme během večera poctivě změnili. To bylo také znát při placení kapelního účtu. Ani snad nenapíšu kolik to dělalo (a to byla Tullamorka ten večer v akci za 30,-). Nejvíc „upravený“ byl náš řidič Petr, a proto jsme naše životy cestou zpět svěřili do rukou Igorovi, který pil celý večer nějaké nealkoholické patoky. Dovezl nás v pořádku, za což mu dodatečně děkujeme.

No a teď už zbývá abych Vás odkázal na fotky z těchto akcí, které si můžete prohlédnout v sekci FOTO našich stránek.

Cesta ...

... z Blues Sklepa

O tom, že sobotní koncert v Blues Sklepě byl opět naprosto úžasný se rozepisivat nebudu. Jednak bych se opakoval, vy co jste tam byli to víte a vy co jste tam nebyly budete mít důvod si to příště ověřit na vlastní oči (uši). Podle mých tajných zdrojů jste spíše zvědaví na zákulisní dění a o některých situacích se dá i napsat. Tentokrát byla velice zajímavá noční cesta domů. Zatím co Míra většinou usíná u druhé křižovatky od klubu, tak tentokrát (asi vlivem nemoci) né a né zabrat. A tak se na počest "Leontýnky" pustil do zpěvu hitů z filmu Ať žijí duchové. Zpočátku to bylo fajn, ale pak začal "ostřílené" texty upravovat vlastními nápady, do kterých zamontoval snad všechny členy kapely. A aby toho nebylo málo, takto upravené písničky rouboval na melodie , které právě zněly z rádia (poslouchali jsme tuším Evropu 2 - pro představu). I takový kliďas, jakým je náš řidič Petr ho musel "tlumit" slovy "... nemohl bys už konečně držet hubu...?" Míra řekl, že teda bude raději spát. Po chvilce ticha Míra řekl "... a před spaním si vždycky zpívám .... Hajný je lesa pááááááán ... Dumky žalky a co jááááááááá ..." Tohle celé se odehrávalo (s přestávkou na pumpě, kde se Míra dožadoval Pribináčka - pramen zdraví z posázaví - podle vzoru "stavení") ... odehrávalo až do Loun (cca 55km). V Mostě měla většina kapely zvláštní tik v oku a Petr v obličeji výraz šílence.

Za celou kapelu bych chtěl Mírovi popřát co nejrychlejší uzdravení.

Moc děkujeme za senzační fotky Zdeňkovi Zapletalovi (jeho další díla můžete vidět na www.bucky.estranky.cz)

Tábor a Nuzice

30. - 31.01.2009

Páteční odjezd z Mostu se vryje do paměti především Igorovi, který už do budoucna bude vědět, že přes trávu se autem nejezdí.
Klub Poslední Nota jsme v Táboře našli snadno. Uvnitř nás přivítal (kromě barmana) skromný prostor pro hraní, ale nějakou tu zkušenost s malými prostory už za dobu svého hraní máme a tak jsme se poskládali úspěšně. Během večera se klub zaplnil, a někteří velice pozdní příchozí se v závěru našeho hraní dožadovali více a více přídavků, pravděpodobně aby slyšeli i písničky které jsme hráli na začátku. Po hraní jsme ještě poseděli a pak jsme se přesunuli nočními ulicemi Tábora k ubytovně.
Vyspali jsme se do růžova, a protože jsme spali docela dlouho, museli jsme docela v rychlosti opustit pokoje. Všichni jsme to zvládli dobře až na Igora (ostatně jako obvykle). A zatím co my jsme si už dávali dopolední „vyprošťovací“ polévku v centru města, Igor vylezl před ubytovnu a čekal na nás. Nenapadlo ho nikomu z nás zavolat a stál, a stál…. A stál. Když nám ostatním bylo divný kde je, obětoval se Míra a zavolal mu.
Míra: „… Kde jsi…?
Igor: „… Tttttady a jjjje mi zzzzima…“
Míra: „… Tak pojď … sedíme v hotelu Palcát …“
Igor: „… Prcat ???...“
Míra: „… PALCÁT… půjdeš pořád rovně a najdeš nás…“
Než Igor přišel, rozhodl se náš pokladník Linda rozdělit včerejší honorář. A protože mu pracoval mozek (jak sám řekl) na 5% (podle mě se to jindy o moc nezlepšuje) nedokázal to spočítat. Poradil jsem mu, že má v mobilu kalkulačku ale neměl mozkovou kapacitu ani na to aby si jí tam našel. Poprosil tedy slečnu barmanku …. né aby mu kalkulačku půjčila…., ale aby mu to rovnou spočítala. Neuvěřitelné! Pak jsme se přesunuli opět do klubu, abychom naložili nástroje a aparáty, Igor dokreslil na zeď obrázek (tradičně foukací harmoniku a překvapivě i kytaru) a pak jsme jeli na náměstí, kde jsme si dali v úžasné restauraci oběd, Míra ...po svolení majitelky restaurace... odšrouboval ze zdi ceduli Tullamore Dew, a pak už nic nebránilo odjezdu do Nuzic, kde nás čekal další koncert.
V týně nad Vltavou jsme nějak zapomněli odbočit a tak jsme se z ničeho nic objevili u Temelína. Igor trochu ožil (pravděpodobně vlivem záření). V Nuzicích jsem byl nadšenej z perfektního sálu. Moje druhé nadšení se dostavilo když jsem viděl zvukaře tahat na sál aparaturu. Trochu jsem si z něj udělal srandu když jsem prohodil: „…stojí to za to kvůli pěti písničkám…?“ Zvukař se k mému údivu ani moc nesmál. Moje nadšení z předchozích událostí však velice rychle vyprchalo když se přiblížila hodina našeho vystoupení a v sále i v přilehlé hospodě bylo pořád 8 lidí (včetně personálu a majitele) jako v době našeho příjezdu. Zkrátím to. Žádnému muzikantovi bych nepřál ten pocit hrát do prázdného sálu. Byla to taková „dobře placená zkouška na výkonné aparatuře“. Nezbývá, než poděkovat za báječný zvuk, a za pozvání. Domluvili jsme se předběžně na další hraní někdy v létě. Tak snad přijdou i lidi.
Děkujeme také Petrovi, že nás (jako vždy) v pořádku dovezl tam i zpátky.

Příjemné prožití ...

... VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ, NOVÉHO ROKU ...




... a hlavně ať je Váš rok 2009 jako klidné a pohodové Blues bez falešných tónů.

Velešín

Lokal Pub Jakub

Zpočátku jsem podezříval našeho manažera Martina, že zkouší co všechno vydržíme... hlavně my, co chodíme normálně do práce. To když nám domluvil koncert na neděli. Což o to ... kdybysme jeli hrát třeba do Ústí nad Labem, tak by to asi bylo OK, ale my jeli do Velešína, což je městečko cca 20 km za Českými Budějovicemi. Přijeli jsme tam jen tak tak a rychle jsme se nazvučili a začal příjemný koncert. Diváků byla jen hrstka, ale atmosféra opět senzační. Cestou zpátky nás přepadlo sněžení a tak si náš řidič Petr netroufl ani na chvilku zdřímnout. Do postele jsme se dostali hodně "nad ránem" a když jsem vstával do práce, tak jsem na malou chvilku záviděl všem, co ten den měli dovolenou, jsou nezaměstnaní, mají pružnou pracovní dobu, nebo třeba jen dělají až od 10 hodin, prostě všem co nemuseli zmobilizovat zbytek sil, když zazvonil budík. Příště vezmeme našeho managera sebou, aby věděl jaké to je !!!

Pár fotek najdete v sekco FOTO a nebo přímo TADY.

V Blues Sklepě ...

... je fajn

O významu nadpisu tohoto článku nemá smysl pochybovat. Opět jsme zažili jeden z báječných koncertů v tomto klubu. Nevím přesně kolik bylo mezi diváky "nových tváří", ale vím, že bylo opět příjemně narváno. Dokonce prý už nechtěli kluci od baru další zájemce pouštět do klubu, protože už nebylo kam. Když jsme dohráli, tak se nám tradičně nechtělo hned domů (snad jen kromě našeho řidiče Petra) a tak jsme vzali útokem zásoby "rosy z Tullamoru". Míra dokonce ještě vyndal z kufru již zabalenou kytaru a Ampér ho "výborně" doprovodil na piáno pouze třemi akordy, i když Míra jich hrál na kytaru asi ... čtyři. Báječné bylo také opět vidět našeho manažera Martina, protože s ním komunikuji pouze prostřednictvím ICQ a po čase zapomínám jak vlastně vypadá (což by z určitého úhlu pohledu mohla být i výhoda). Každopádně večer se vydařil a už se těšíme na další koncert v Blues Sklepě který bude 27.12. Zastavte se ... rádi vás uvidíme.

PS: Pokud máte z tohoto koncertu nějaké fotky, budeme rádi, když nám je pošlete a my je uveřejníme na těchto stránkách. Předem děkujeme.
A připojuji k výše napsaným řádkům ještě to co skvěle napsal náš manager do našeho profilu na stránkách "Bandzone":
Moc děkujeme všem za koncert v pražském Blues sklepě, který se uskutečnil v sobotu 29. 11. 2008. Byli jste báječní, nádherní a vytrvalí, a hlavně Vás bylo hodně!

Těšíme se na Vás 27. prosince 2008 opět v Blues sklepě, kde na Vás čekáme my, oni a vánoční dárky. Váš Petr Kalandra Memory Band

Koncert …

… Tommyho Emmanuela

O tom, že si v kapele dáváme prapodivné dárky už víte. Ten loňský jsem v podobě jízdy na Bugydromu byl super (viz několik článků níže). Ten letošní byl také parádní ale trochu jinak. Dostal jsem od kapely a kamarádů dva lístky na koncert Tommyho Emmanuela. Tímto dárkem jsem byl sice tak trochu uvržen do problému koho vzít sebou. Nakonec jsem se rozhodoval mezi Mírou, který mně vzal na koncert Boba Dylana a Linďákem, který mně sice nikam nevzal, ale je to kytarista (stejně jako Míra) a tak by se od Tommyho mohl něco naučit. Zvítězila ve mně vděčnost a tak jsem řekl Mírovi. Ten se ale zřekl své účasti ve prospěch Lindy. A tak jsme v pátek 21.11. sedli do auta a jeli do pražského „Kongresového centra“ na koncert.

Jako host vystoupil v úvodu Steve White. Zahrál asi čtyři písničky. Hrál sám, ale vypadalo to, jako když hraje celý band. Podupáváním vytvořil dokonale znějící bicí, a basovou strunu měl buď hodně podladěnou, nebo jak se domnívám, měl místo „éčka“ nataženou strunu z baskytary. Každopádně něco úžasného.

Po krátké přestávce nastoupil na pódium očekávaný australský kytarista Tommy Emmanuel. Nejdříve hrál sám a pak byl doprovázen smyčcovým kvartetem The Eve Quartet. Kromě toho, že je zmíněný kvartet složený z krásných ženských také úžasně hrál. Nepamatuji si názvy skladeb, které Tommy hrál. Ani si netroufám tvrdit, že vím, o čem mezi skladbami mluvil. To by spíš mohl napsat náš „anglofil“ Linda, i když pochybuji, že vnímal něco jiného než Tommyho hru. Když jsem se na Lindu občas podíval, seděl s nevěřícím výrazem ve tváři, s mírně pootevřenou pusou v němém úžasu. I já jsem byl v tranzu. Koncert byl opravdu úžasný. Kromě vtipného projevu během hraní Tommy předvedl všemožné způsoby hry na kytaru včetně bubnování, různých pazvuků a neuvěřitelně rychlé hry trsátkem. I já jako hráč na baskytaru jsem nechápal některé jeho basové „figury“ …a to k tomu ještě hrál doprovod, nebo sólo … prostě tak jak to dokáže jen on – Kytarista Tommy Emmanuel.
Na závěr mého příspěvku nezbývá než poděkovat všem z kapely a kamarádům za nádherný dárek.
Dííííky … Ampér

Říjnové koncerty ...

... ve zkratce

Než se trochu rozepíšu o říjnových koncertech chtěl bych vás informovat o dočasné nefunkčnosti domény kalandramemory.cz z důvodu přemístění datbáze stránek. Již je vše OK a obě domény fungují naprosto dokonale.

A teď už o koncertech.
První říjnový koncert jsme odehráli v pelhřimovském klubu "U tygříka". Na docela malém prostoru jsme byli řádně namačkáni, ale hrálo se nám dobře. Koncert se zvolna změnil v super mejdan. Spát jsme šli až nad ránem a když jsme se vrátili druhý den do klubu na kafe, vypadalo to tam jako po výbuchu. Jak jsem napsal - super mejdan.

Z Pelhřimova jsme přejeli do Prahy, konkrétně do našeho oblíbeného klubu "Blues Sklep". I tenhle klub byl zcela naplněn diváky a i tady se nám hrálo velmi dobře. Poznávali jsme známé tváře, které se na našich pražských koncertech objevují téměř pravidelně, ale bylo tam i hodně těch, kteří si nás šli poslechnout poprvé. Po koncertě se nám - jako obvykle - moc nechtělo domů, ale tentokrát jsme se přemohli dříve než v Pelhřimově. Cestu z Prahy do Mostu jsme všichni statečně prospali a protože jsme nenabourali, tak náš řidič Petr spal jenom na rovných úsecích dálnice.

Na třetí říjnový koncert jsme se vydali do Českých Budějovic. Nám již dobře známý klub Highway 61. Koncert opět super. Byl tam docela hluk i během našeho hraní, ale ustáli jsme to. A zase se nám po koncertě nechtělo jít spát a tak jsme klub "zavírali". Na ubytovnu nás vezl Igor a byla to docela sranda. A jeden poznatek - do auta naloženého aparaturou a zaplněného uvnitř sedícími muzikanty už se nevejde ani jedno horské kolo, snad jen několik brček.
A snad ještě několik vět o našem kapelním prokletí. Takřka pravidelně někde něco zapomeneme. Dříve to již byly stojany na mikrofony, Igor foukací harmoniky, ... no a na posledních dvou hraních to byla taška plná našich reklamních triček (pokud by jste měl někdo zájem o naše reklamní triko - můžete ho koupit v pražském Blues Sklepě) a v Budějkách zůstal v klubu HW61 stojan na mikrofon. Ten nám tam prosím nechte na příště. Díky.

Je na čase ...

... představit vám ...

... našeho manažera. Ten mladý pán pochází z Košic a bydlí v Berouně, je mu 33 let a jeho "topánky" mají velikost 43, jeho manželka je letuška a jmenuje se Katka. Pro svoji manažerskou činnost je velice zapálený a pokud jsme měli letos okolo 50 koncertů za rok - nechal se slyšet, že příští rok to zkusí vytáhnout na sto (tímto bych chtěl našim manželkám popřát pevné nervy).
S tím, že by nám mohl dělat manažera přišel do kapely Míra a všichni jsme souhlasili. Je to super člověk a jmenuje se ... MARTIN KRÁĽOVSKÝ !!
Pokud by jste chtěli domluvit nějaké hraní, tak se obraťte přímo na něj a k tomu Vám dopomáhej ... stánka KONTAKTY.

Ampérův dárek

... do roka a skoro do dne

To máte tak ... dostanete dárek, který si můžete vybrat kdy chcete. Jednou vám do toho přijde něco, jindy něco jiného, pak je špatné počasí, pak Ampéra bolí noha, pak už je zima .... atd. Aby bylo jasno o jakém dárku je řeč ... hodinová projížďka na Bugydromu. A tak se sešel rok s rokem a Ampér si konečně vybral svoji projížďku v bugyně. Počasí tak akorát, bezva lidi okolo, takže super... a to jsme ještě ani nenastartovali. Každý se navlékl do něčeho pracovního (montérky, overaly...) Míra zaplul do lacláčů od Ampéra, nasadili jsme ochranné brýle a tři bugyny se rozjely po 2 kilometrové trati. Nejdříve opatrně a po třetím kole už to frčelo na plné obrátky. O tom, že jsme to nešidili svědčí 2×zlomené kolo, 1×vypadlá tyčka řízení, vypadlý kablík od svíčky a hlavně šíleně zasviněný ksichty ... hlavně ten Ampérův. Byla to senzační projížďka a ta zaplacená hodina utekla dost rychle. Ampér se jednou nechal svézt i od Lindy a uznal, že si to jde užít i jako spolujezdec. Nádhera ... a protože to píšu já - Ampér ... tak ještě jednou všem, kteří přispěli na můj loňský dárek - MNOHOKRÁT DĚKUJI!
Můžete se podívat na foto/video, které najdete v sekci MEDIA,
...a nebo přímo TADY.
Vyrobil Alkalis (c) 2007