Původně jsem chtěl napsat nějaké moudro, shrnutí uplynulého roku, nějaké to hluboké zamyšlení, ale když jsem se podíval na článek o tři bloky níže, který napsal nedávno Míra, zjistil jsem, že vše důležité tam již bylo napsáno. A tak k té správné internetové tečce za rokem 2010 chybí už jen dvě věci. První z pomyslných teček jsou informace o několika koncertech v dalším bloku. A ta druhá tečka … přání. Užívejte si příští rok. Udělejte si občas radost, třeba tím, že se zastavíte na našem koncertě a zavzpomínáte si s námi na písničky Petra Kalandry, ať již v našem podání, nebo na společných koncertech se Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem. A věřte, že svojí návštěvou na těchto koncertech uděláte radost nejen sobě, ale také nám. To když uvidíme, že to co děláme má smysl. Tak nashledanou (naviděnou, naslyšenou) v příštím roce. V roce 2011.

18.11. jsme odehráli v teplickém kulturáku jeden ze zlomových koncertů, který výrazně určuje náš směr pro příští rok. Společný koncert se Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem zpečetil naši vzájemnou spolupráci a nastartoval v této společné sestavě pro rok 2011 řadu koncertů po celé ČR. Tomuto koncertu předcházela 17.11. generální zkouška, kterou zvukově obsluhoval (i následný koncert) Petr Samek. Ten také bude naším dvorním zvukařem pro výše zmíněný společný projekt. Teplický koncert dopadl výborně a důkazem zájmu diváků o Zuzanu Michnovou, Oskara Petra a o písničky Petra Kalandry byl vyprodaný sál a během koncertu bouře potlesků.

27.11. jsme absolvovali náš první zahraniční koncert. Trochu jsme se báli dlouhé cesty a také jazykové bariéry. V našich hlavách se ozývaly otázky… „...dojedeme tam naším autem?... vystačí nám benzín? …bude Bláhyč rozumět dopravním značkám? …budou alespoň trochu rozumět naší řeči? ...potřebujeme tlumočníka? ...bude stačit Lindovo - I´am Furt Hungry a Mírovo loučení - Bay Bay? …“. Nakonec vše dopadlo dobře. Vždyť Slovensko není daleko, a město Skalica, kde jsme hráli je kousek za hranicemi. Pozval si nás Luboš Beňa. Před koncertem jsme si v rychlosti prohlédli místní domácí minipivovar Vintoperk. To abychom věděli, do čeho po koncertě jdeme. Na jevišti se sešli báječní lidé. To né že bych trpěl samochválou, ale pódium i židličky pro diváky se nacházely na jevišti místního, velice krásného a historického Domu Kultúry. Tím vznikl velice příjemný a zajímavý prostor. Po koncertě už jsme cestu k pivovaru našli bez potíží. Pivo Vintoperk je výborné a silné. Těžko se nám ráno na hotelu vstávalo k raňajkám. Za velice odvážného považuji Zdeňka Ivánka a všechny okolo něj, kteří se starají o klub „klub U šneka“. Provozovat takový klub v obci Rataje – Popovice (u Kroměříže), která má cca 500 obyvatel chce určitě spoustu nadšení a odvahy. Ale klub funguje skvěle a lidi na kulturu chodí. Přišli i 26.11. na nás a jako bonus dostali přídavek a to kapelu našich kamarádů Jany a Radka Štěpánů. Po oficiálním koncertu následoval u stolu jamsession a hrálo se všechno možné. Spát se šlo v pozdních nočních hodinách a jediné co lehce kazilo celý nádherný den bylo to, že nenapadl žádný sníh.

Další den jsme přejížděli do Domova dobré vůle v Unhošti – Nouzově. Cestou začal padat sníh (viz předešlý odstavec), což už vlastně bylo jedno. V Nouzově už jsme jednou hráli na benefičním koncertě. Tentokrát (27.11.) šlo také o dobročinný koncert s příznakem „Vánoční“. Pár vánočních písniček zahrála venku skupina Truet (Míra, Linda a Ampér). Zima velice rozlaďovala kytary a tak jsme se pak přesunuli do společenské místnosti. A tentokrát již v kompletní sestavě zazněly některé písničky Petra Kalandry, ale převážně opět vánoční písničky. Některé z nich hráli členové PKMB poprvé a tak bylo spousta prostoru k improvizacím. Odměnou nám byly rozzářené oči všech přítomných a jejich vřelý potlesk.

Předposlední letošní koncert se odehrál v Chebu 9.12. v sále kulturního centra Kamenná. Opět společný koncert se Zuzanou a Petrem a opět super. Jako host si s námi zahrál Skladníka náš bývalý bubeník Petr Batěk. Po vystoupení se ještě dolaďovaly podrobnosti společných koncertů pro příští rok a Bláhyč v autě poslouchal velice zajímavý a poučný pořad o tajemných částech lidského těla. Cestou domů bylo na některých místech řádně nasněženo a tak jel Péťa opatrně… jako by vezl nebezpečný náklad. Ještě že jsme všichni spali. Jinak by se nám mohlo stát, že by se během nebezpečných situací uvolnili tajemné části našich těl a znečistili bychom sedadla.

A ještě jeden koncert. Vrchlabí – KD Střelnice 11.12. Opět jeden z příjemných sálů, mimochodem se zde natáčel film Hoří, má panenko. Myslím jen, že bylo nešťastné umístit pódium k delší straně. Zvuk byl hodně směrován z pódia a lidi, kteří seděli více po stranách museli slyšet spíš jen nekonkrétní kouli zvuků. Diváků nebylo mnoho a tak si naštěstí svůj „dobrý zvuk“ mohl najít každý. Musím ještě napsat, že s námi hrál Oskar Petr. Cestou domů nás (možná i Petra Bláhu) vzbudila kousek před nájezdem na dálnici u Mladé Boleslavi příšerná rána, po níž následovaly rytmické zvuky odírání materiálu. Pak přišly ke slovu naše mobily se kterými jsme svítili na šišaté pravé přední kolo a taky za něj na všelijaká ramena, táhla a klouby a také jsme si vyfotili velikou díru v asfaltu, která toto nucené zastavení způsobila. Petr zkušeně vyměnil kolo, ale moc jsem nerozuměl temnému mručení a záhadným slovům, jenž z něj vycházela. U silnice jsme našli 7 poklic a krytů kol… a to jsme viděli jenom ty co ležely na sněhu. Pak už se v autě zase rozhostilo ticho a teplo a my dojeli až domů.

Do sekce FOTO našich stránek jsem přidal několik fotogalerií z posledních akcí kapely. Ještě se budu snažit do konce týdne upravit a umístit fotky z koncertů na Slovensku, v Popovicích u Kroměříže a z Nouzova. Také co nevidět napíšu nějaký článek. Tak zatím se podívejte na nové obrázky z cest.

Píše se rok 2010, patnáct let od smutného odchodu Petra Kalandry a pět let od první zmínky o skupině Petr Kalandra Memory Band. Z ničeho nic se rozjela příjemná mašinérie koncertů po českých i moravských klubech. (Kdyby mi někdo řekl, že budu na koncertech hrát písně Petra Kalandry, tak bych mu nevěřil) Pět nádherných let, plných úžasných setkání se skvělými lidmi a bezkonkurenčním publikem. K nedožitým Petrovo šedesátinám jsme připravili turné s jednoduchým názvem Tour 60 A pak to všechno kolem nás chytlo ďábelské tempo. Nejprve setkání s Oskarem Petrem a plácnutí si na hostování. Pak přišlo pozvání dalšího ex-kalandrovce Jirky Charypara. Ten k naší radosti přijal členství v kapele Petr Kalandra Memory Band. (Už tohle by mohlo stačit k neuvěřitelnému příběhu naší kapely). Ale to by nebyl ten správný příběh, aby neměl ještě zajímavější zápletku. Ve druhé polovině tohoto roku jsme se potkali se Zuzanou Michnovou a po pár měsících došlo k dohodě o spolupráci. (Kdyby mi někdo řekl, že se povede tohle spojení, tak bych si myslel, že se fakt zbláznil.)
Ale skutečnost je taková. Povedlo se a já mám tu čest, Vás pozvat na jedinečný koncert, který se bude konat v kulturním domě v Teplicích 18. Listopadu od 19.00. Udělejte si chvilku a přijďte společně s námi omládnout do let, kdy jsme život brali JEN TAK, když jsme kolem sebe hledali onen KOUSEK PŘÍZNĚ .

P.S. Kdyby mi někdo chtěl říct, co se bude odehrávat v roce 2011, tak ať si to nechá pro sebe. Já už něco začínám tušit.

Míra Kuželka

Stal jsem se obětí HOAXU, neboli kachny (podvodu, vtípku) a díky mně se obětí stali i návštěvníci našich stránek a stránek naší kapely na Facebooku.

Jde o to, že žádné nové kapelní vozidlo nemáme. Petr Bláha sice takové zelené (jak bylo uvedeno) koupil, ale pro někoho jiného. A protože je naše kapela bandou vtipálků, zmínil se v žertu o tom, že bude naše. Na to mu skočil Míra, který mně požádal, abych to zveřejnil. A já hlava tupá jsem tuto informaci pustil po vlnách internetu. Takže se tímto omlouvám a slibuji, že se budu snažit ověřit každou informaci, která se ke mně dostane.
Všem, kdo nám nové auto přáli a projevili sdílenou radost se také omlouvám.

Možná se divíte, že jsou mezi články o koncertech pořád větší a větší časové odstupy. Důvod je jediný. Mám strach, že se budu opakovat. Souhrnně hned v úvodu tedy o všech následujících popisovaných koncertech napíšu, že byly skvělé, že se nám bezvadně hrálo a že diváci byli senzační a vytvořili nám vždycky báječné a pozitivní prostředí. A to všechno je pravda. No a zbývá už jen popsat drobnosti z kapelního života, které jsou ojedinělé a nikdy se neopakují ... i když některé drobnosti se také opakují.

11.9. – v Bílině na oslavách dne horníků na scéně Kafáč. Míra měl zpoždění a na pódium dorazil na poslední chvíli. Zvuk byl zatím ten nej nej nej co jsme kdy na této scéně zažili.

9.10. – tradiční česká zábava, jakou je posvícení v Braňanech si žádá tradiční českou hudbu. V pořadí bluegrassový Album, bluesový Petr Kalandra Memory Band a příval jižansko-rockových Bluerocket. Naštěstí všechny tři kapely zpívají česky. Na tuto akci jsme si odskočili ze soustředění, které probíhalo v Lužici u Mostu. Za super zázemí pro nacvičování skladeb Zuzany Michnové patří dík místnímu starostovi panu (jméno doplním, jen co si vzpomenu) , Marcelovi za pivo a Tomášovi S. za světla.

22.10. – brněnský Kouřící králík má nějaký zvláštní magnetizmus. Některé z nás to tam podivně drží. A to i přes to, že nás ještě po koncertě čeká 100 km přejezd do Pozlovic. Pouze jedna z mnoha Tullamorek spadne do špatné krční „dírky“ a pak po ní voní kdekdo z okolí, třeba i Jirka Charypar.

23.10. – na hotelu Ogar má paní recepční velice silně vyvinutou trpělivost, když nás s úsměvem vítá okolo čtvrté hodiny ranní. Vlivem zvláštního rozmístění spacího zalehacího pořádku jsem já – Ampér – sdílel rozkládací pohovku o směšně malé šířce s Igorem. Ten, vybaven ušními chrániči sluchu, jenž fasují střelmistři v povrchových dolech, si ráno stěžoval na zvláštní vibrace, jenž třásly vším co bylo v místnosti. Zřejmě nějaké lokální zemětřesení. Dietní grilovaná vepřová kolena opět vynikající a rovněž i všechno ostatní jídlo. A taky krásné servírky a taky senzační Peťka (nikoliv Bláha).

5.11. – není sklep jako Sklep. Ale v Blues Sklepě je fajn. A zase ten TD magnetizmus.

6.11. – noc prožitá opět s Igorem v jedné posteli ... zatím co já v pohodě, Igor ráno jevil známky podráždění z nevyspání. Společnou postel rovněž sdílel Míra s Linďákem. Co tam se dělo nevím, neboť jsme byly odděleni dveřmi, ale ze zvuků přicházejících zpoza dveří si myslím, že si to oba velice užívali. Dopoledne jsme absolvovali v Malostranské besedě velice plodnou zkoušku se Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem. Následoval přejezd do táborského klubu Poslední nota. Ve finále koncertu se tančilo, až jsme měli strach o zuby.

A je to. Tak zase za nějaký čas ...

Skupina Petr Kalandra Memory Band má svůj profil také na Facebooku. Rozšiřte na FB řady našich přátel. K vidění jsou tak jako tady videa, fotografie a všechno možné.

Velice děkujeme panu Václavu Seyfertovi z Městského kulturního střediska Tišnov, že nám e-mailem poslal informaci o půlhodinovém pořadu z Kalandrafestu, který natočila místní TV v neděli 29.srpna, a který je ve dvou částech umístěn na YouTube (1.část, 2.část) a také na stránkách kulturního střediska Tišnov.

Konečně jsem se dokopal k úpravě videa z pražské "Balbínky", které na foťák natočil Aleš Svoboda. A aby bylo video ještě trochu atraktivnější, proložil jsem ho fotkami Bereniky Haladové (Berušky). Video je v sekci MEDIA, nebo rovnou TADY.

V sekci FOTO naších stránek se můžete pokochat fotkami z několika posledních koncertů. Nafotili je pro Vás (ale i pro nás) Ampér, Bláhyč, dabell, Jindřich Oplt, Jiří Balák, Berenika Haladová a David DODO Doležal.

A ještě jedna informace pro fanoušky Petra Kalandry. V týdeníku Instinkt č.35/10 vyšel velice pěkný článek o Petrovi. V internetové verzi si ho můžete přečíst TADY.