Reklama

Aktuality


Nové fotky...

...z několika posledních koncertů

V sekci FOTO naších stránek se můžete pokochat fotkami z několika posledních koncertů. Nafotili je pro Vás (ale i pro nás) Ampér, Bláhyč, dabell, Jindřich Oplt, Jiří Balák, Berenika Haladová a David DODO Doležal.

A ještě jedna informace pro fanoušky Petra Kalandry. V týdeníku Instinkt č.35/10 vyšel velice pěkný článek o Petrovi. V internetové verzi si ho můžete přečíst TADY.

Spousta čtení...

... o koncertech

Ještě že nemám problémy s pamětí. Díky tomu se mohu ohlédnout do nedávné minulosti a napsat Vám pár zajímavostí z našich koncertů. Jako obvykle začnu u těch novějších a budu postupně vzpomínat na ty vzdálenější.

Tak teda sobota 4.9. – zámek Korozluky u Mostu. Vyplňovali jsme od 23:00 hodin kulturní mezičas mezi divadelním představením mosteckého divadla a jejich hry „Sluha dvou pánů“ a půlnoční prohlídkou zrekonstruovaného zámku. Zvučil nás Tomáš Smrž a o dobrém výkonu jeho skromně vypadajících bedýnek značky Verse svědčí SMSka mého kamaráda, který bydlí asi 2 kilometry od zámku a v níž bylo napsáno „...tvoje basa je slyšet líp než u kostela...“ Mírovi hned během první písničky praskla struna na kytaře, tak chvíli nehrál, pak byl Zmrzlinář a Mašinka a Míra rychle natáhl novou. Ale dlouho to nevydrželo a poroučela se další struna. Možná se jen Mírovi už nechtělo hrát.

Posouvám svoje myšlenky o několik hodin zpět. K velkému pódiu Mostecké slavnosti jsme přijeli v době, kdy hrála skupina Lady I ... Dali jsme si na chvilku rozchod a omrkli stánky. Zvukovou zkoušku jsme mírně protáhli, ale není divu. Bylo nás na pódiu jako psů. Samozřejmě s námi (i v Korozlukách) hrál Jirka Charypar a kromě něj i Oskar Petr... a kromě nich i (pro tento koncert) tříčlenná dechová sekce ve složení trubka, trubka, saxofon. Dle ohlasů několika diváků to znělo báječně. Když bude vhodná příležitost, opět si je pozveme na nějaké větší pódium.

No a jsme u středečního koncertu (1.9.) v pražské Balbínově poetické hospůdce. Pódium se na první pohled zdálo docela větší než například v Blues sklepě, ale na jedné straně - neužitečné schody, na které se na konec posadil Igor a nevypadal tam špatně... a na druhé straně piáno. A do tohoto prostoru jsme museli našlapat celý band včetně Jirky Charypara a Oskara Petra, a navíc ještě musel zbýt prostor pro jednoho vzácného hosta. Tím byla Zuzana Michnová. Většinu našeho koncertu poslouchala z povzdálí a na poslední dvě písničky (Břímě a Nebeská brána) jí Míra pozval k mikrofonu. Bylo to super, nepřipravené, ale příjemně živelné. Po koncertě jsme jí i Jirku odvezli domů a cestou se předběžně Zuzana nechala slyšet, že by si s námi občas zazpívala.

Pro pokračování se posuňte níže.

Tišnov...

... Kamínek a Chotěmice

Nemám moc rád nedělní koncerty. Jednak musí někteří z nás druhý den do práce a pak i někteří diváci musí v pondělí do práce. Tentokrát mi to ale moc nevadilo, protože jsem si na pondělí vzal dovolenou a zřejmě to nevadilo ani cca dvoustovce diváků. Snad jen noční cesta za volantem byla trochu únavná. Ale vzhůru ke koncertu. V Tišnově se rozhodli uspořádat 29.8. Kalandrafest. No a ani nemusíte moc hádat, kdo že tam všechno hrál. Snad jen duo Beňa – Ptaszek mělo ke vzpomínce na Petra poněkud dále, což ovšem nic neubralo z jejich báječného vystoupení. No a pak se na pódium nahrnul Blues Session. Měl jsem obavu, že skoro všechny písničky uslyší diváci dvakrát, ale „Sejšni“ nakonec hráli i nové písničky od Olina a od Pavla Skály. Pak zahrálo A.S.P.M. a já se za pódiem kochal. Pak nastalo drátování a ladění aparatury, které vyvrcholilo naším báječným koncertem.
Pěkný článek o tomto koncertě si můžete přečíst ZDE, a video z místní televize je TADY.

Tišnovskému koncertu předcházely dva dny v Kamínku u Nových Hradů. V pátek 27.8. jsme měli koncert. Cestu do jižních Čech řídil Linda a to tak dokonale, že Jirkovi Charyparovi vypadaly lampy z kombíčka. Během cesty udělal Míra několik poznámek pro Petra Bláhu, který s námi na víkend nemohl jet. Poznámky byly o způsobu řízení, kouření v autě a výparech, které vycházely z Igora. Později tam přibyla i zpráva o mojí jízdě se zataženou ruční brzdou. Do Kamínku jsme nakonec dorazili v pohodě. První polovina, ač předpověď meteorologů hovořila jinak, byla v suchu. V přestávce byla ohnivá show jednoho mladíka a pak ohňostroj, na který majitel penzionu šetřil munici celé léto. Pak jsme pokračovali v hudební produkci, ale nebe už tak přívětivé nebylo a do aparatury se začal snášet déšť, což vadilo nejen nám, ale především zvukařům. A tak jsme vymysleli řešení. Zabalíme to nejnutnější a zbytek koncertu dohrajeme pod přístřeškem „u stolu“. A jak řekli, tak udělali. Jíra si dotáhl kopák, Hi-Hatku a rytmičák, já dotáhl kombo, Jirka Charypar si půjčil ke svému Fenderu Igorovo kombíčko a Míra s Lindou hráli akusticky. Postupně náš koncert přešel ve všemožnou improvizaci a mix neurčitých rytmů. To když se u bicích vystřídali všichni členové Memory Bandu. Nejméně času u bicích strávil Jíra, protože rozdával paličky a za každou dostal panáka. A paliček měl ten večer u sebe opravdu hodně. Dokonce tolik, že jsme Jíru nad ránem nemohli najít. A on si zatím vesele vyspával vedle pódia, zabalený do maskovací sítě. To je stejné, jako přikrýt se pletivem. Po probuzení byl na nás opravdu báječný pohled a přál bych Vám slyšet ty hlášky, co nám vycházely z pusy. Jen tak namátkou vybírám....

Míra: „Koupil jsem pití, aby ráno nebyla zima ... teda žízeň“
Jirka Ch.: „Tak já se s dovolením ohřeju“ ... a notně si přihnul z láhve limonády

Igor při hovoru o nějákém koncertě: „Vzduch jde do prázdna ... teda zvuk....“


Všichni jsme měli opravdu skvělou formu. Do oběda jsme se rozkoukávali, pili kafíčka a pokuřovali, oběd jsme absolvovali v Nových Hradech a večer jsme si udělali na Kamínku veřejnou zkoušku.

V Chotěmickém vesnickém klubu Vaška Koubka jsme hráli v sobotu 14.8. Předešlý večer v tomto klubu hrál Blues Session a tak měli diváci, kteří zůstali na oba dny , možnost porovnávat. Před koncertem si Linda a Igor vyzkoušeli zahradní bazén. Zvuk super a diváci taky. Báječně jsme si to užívali. Po koncertě jsme něco pojedli a více popili a pak jsme vytáhli nástroje a hráli jsme „na baru“ u stolu. Noc se přehoupla v ráno a někteří uvědomělejší jedinci šli spát (cca 5:30) a jiní jedinci tyto spící jedince začali v 8:30 budit. Míra zneužil mojí dobrotu a s klíčem ukrytým v ruce mně žádal o odemknutí dveří. Že jde o srandu jsem poznal, až když jsem uslyšel Mírovo a Jírovo smích. Dost mně to nasralo. Pak ještě vandrovali do Lindy a Jirku Ch. tahali do lesa na houby. Jirka se ubránil a tak šli hledat houby sami sic měli nejen houby, ale i stromy značně rozmazané. Na jejich obhajobu ...NAŠLI (i muchomůrku zelenou).

Pro pokračování se posuňte níže.

Sklep...

... Mariánské Radčice a Zahrada

Na základě předešlé informace o tom, jak mně prudil Jíra a Míra jsem na web umístil video, kde Jíra chrupe po koncertě v Blues Sklepě... taková moje pomsta. Ale ke koncertu ve Sklepě (13.8.). Na mrňavé pódium jsme se vtěsnali i s Jirkou Charyparem. Z několika úst ... a nakonec i od Lindy jsem slyšel, jak si to oba kytaristé spolu užívají. Prý radost na ně koukat. Asi jo. Na koncertě seděla i naše takřka dvorní fotografka Beruška. Závěrka jejího fotoaparátu cvakala jako o život. Mohly to být hezké fotky. Nebýt tlačítka DELETE ALL. Po koncertě jsme přespali v Praze u Davida a Jíra během několika vteřin usnul velice hlubokým spánkem.

A ještě jeden koncert... festival v Mariánských Radčicích 24.7. Protože jsme měli na červenec vyhlášenou celokapelní dovolenou, hráli jsme na tomto festiválku v akustické verzi. Na výpomoc jsme si vzali našeho kamaráda – houslistu Pavla Stránského. A jako host přijel Oskar Petr. A protože si muzikanti mají pomáhat, zaskočil jsem za basistu Igora Popkova ve skupině Pět oříšků pro Popelku.

Taky jsme hráli 2.7. na zahradě ... teda na Zahradě 2010, což je dříve folk a country, dnes multižánrový festival v Náměšti na Hané. Cestou tam jsme nabrali Míru, který byl na dovolené (teprve druhý den) v Kersku. Cesta do Náměšti byla nekonečná. Na Bláhyčovo doporučení jsme se zastavili na oběd ve Vysokém Mýtě. Už tam asi raději nikdy nepojedeme. Po příjezdu do Náměšti se Linda po letech setkal s Juppem. Hrálo se nám fajn a po koncertě jsme si užívali nočního života. Třeba Linda šel poslouchat folkové písničky nadšenců s kytarami, flétnami a mandolínami, kteří postávali u hospody a drtili Žalmany, Samsony, Redly a jiné folkové legendy. Pro mně to bohužel moc nebylo ... na basu tam nikdo nehrál. Ale v davu se to hemžilo culíkatými trampkami a tak bylo na co koukat a poskočilo nejedno srdce trampa samotáře. K ránu jsme absolvovali zdlouhavou cestu na ubytovnu a vůbec jsme nechápali, jak jí mohl najít Igor, který šel spát o dost dříve než my ostatní.

Tak a je to nejen za mnou když to píšu, ale i za Vámi když to čtete. Tak se mějte a slibuji, že už si to nenechám přerůst přes hlavu a budu psát častěji bezprostředně po koncertech.

Konečně ...

... víme kdo z nás to dělá

(doporučuji nejdříve přečíst a pak koukat)
Již delší dobu se snažíme zjistit, kdo z nás vydává během spaní hrůzostrašné zvuky, na které nás upozorňují lidé ze širokého okolí, pokud s kapelou někde přespáváme. Konečně se nám podařilo zajistit potřebný důkaz. Zvuk videa (video ZDE) byl záměrně snížen o -20dB aby nedošlo k poškození Vaší aparatury při přehrávání, případně poškození Vašich sluchových orgánů. Toto video bylo natočeno po pátečním koncertě v Blues Sklepě. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tento důkaz zveřejním na našich stránkách a rozhodl jsem se velice záhy po jisté ranní události v Chotěmicích. Nyní se pohodlně usaďte (nasaďte si chrániče sluchu, případně ještě trochu ztlumte zvuk PC) a vychutnejte si JÍRŮV CHROCHT ...

Střípky...

... z koncertů

Po dvou letech jsme se opět objevili 6.6. na 856. zahájení lázeňské sezony v Teplicích. Lidí co si nás přišli poslechnout bylo celkem dost. Zvučil nás Péťa Samek a možná budeme mít z koncertu i nějaké video. Tradičně byl naším hostem Oskar Petr a tentokrát i kytarista Jirka Charypar. Líbili jsme se i jedné z pořadatelek a tak je možné, že dojde i k další spolupráci, pravděpodobně někdy na podzim. Po koncertě jsme rozšířili davy diváků ještě na koncertech Ivana Hlase a Blue Efektu. Oba navštívené koncerty byly super.

Ve čtvrtek 10.6. jsme absolvovali cestu do kroměřížského klubu Starý pivovar. Protože Míra s Petrem Bláhou měli celý týden na Moravě nějaký jiný job, jel zbytek kapely sólo. Igor zjistil během cesty, že v Kroměříži budeme po koncertě spát a tím mu nastal velice zásadní problém, protože musel být druhý den v 8 ráno na jednání ve škole, které nešlo zrušit ani přeložit. A tak během jízdy zjišťoval, jak se dostane z Kroměříže do Teplic. Byla možnost odvézt ho po koncertě do Brna na vlak, ale nakonec jsme se rozhodli jet domů všichni. Dost nás to mrzelo, protože jsme všichni (teda všichni co chodíme do práce) měli na pátek nahlášenou dovolenou a těšili jsme se, že si volný pátek užijeme v Moravském krasu a jinde.

Postoloprtské Ochotnické dny obsahovaly spousty kulturních zážitků, především divadelních a hudebních. Cestou na koncert jsme chytili slušnou dešťovou průtrž, což odrazilo i na prázdném prostoru před pódiem. Počasí se umoudřilo a lavičky se během zvukové zkoušky z části zaplnili. Opět jsme hráli s Oskarem Petrem. Bylo to fajn. Po koncertě jsme čekali na vystoupení slovenské bluesové skupiny ZVA 128, ale k našemu překvapení došlo k výměně a po nás začala zvučit a později i hrát skupina Krausbery. Hrálo jim to dobře, ale počasí se jim během koncertu rapidně zhoršilo. Začal foukat vítr a po chvilce jsme jeli domů.

No a na závěr jedna aktuální informace. Míra odjel do Afriky. Jel tam s kamerou natáčet nějaký domorodý kmen. Celá kapela spoléhá na to, že se nejedná o lidojedy a že se Míra vrátí vcelku a zdráv. A pokud to dopadne jak si přejeme, můžete nás vidět… a hlavně slyšet 2.7. v Náměšti na Hané na festivalu Zahrada 2010. To je prozatím jediný červencový koncert, protože máme celokapelní dovolenou.

Musím se s Vámi ...

... podělit

Našel jsem na Facebooku 10 důvodů, proč chodit s bubeníkem. Jestli to sedí na Jíru musí posoudit jeho fanynky sami. Po přečtení jsem uznal, že je v tom spoustu pravdy, ale i nepravdy a pochybností, ovšem pouze co se týká hudby, resp. bubnování.

1) Umí do toho tvrdě bušit
2) Musí mít rytmus, výdrž a energii
3) Ač se to někdy na první pohled nezdá, dobrý bubeník má skvělou prstovou techniku (většinou neplatí pro bubeníky ze zábavových kapel)
4) Je zvyklý na dlouhé předehry (zvláště pokud hraje metal nebo jazz)
5) Neodmlouvá, je zvyklý poslouchat spoluhráče
6) Po koncertě nebalí holky, protože musí balit bubny. Mezitím si už všechny fanynky a groupies rozeberou zpěvák se sólovým kytaristou
7) Pokud se baví o "šlapkách" a o "štětkách" řeší jen a pouze svoje nádobíčko
8) stejně tak, když mluví o tom, kolik protrhl blan
9) Většinou má vždy po ruce paličky...a ty se v nouzi hodí na spoustu věcí.
10) Dvě slova: PHIL COLLINS! Dámy, která by ho odmítla?

11 bonus) MÁ ZE VŠECH MUZIKANTŮ NEJVĚTŠÍ NÁSTROJ!!!!

Třikrát...

...tři

Možná si myslíte, že Vás zkouším z násobilky, ale je to trochu jinak. Protože jsem bordelář a dlouho jsem nic nenapsal, nahromadilo se mi devět krátkých reportů z našeho hraní. A aby článek nebyl příliš dlouhý, rozdělil jsem ho do tří samostatných bloků po třech koncertech. Tak teda vzhůru dolů.

Naposled jsme hráli ve středu 26.5. v Nouzově. Místní "Domov dobré vůle" pořádal dobročinný koncert, na kterém kromě nás vystoupila Lenka Dusilová, Ivan Hlas trio, Michal Hrůza s kapelou a Divokej Bill. Záměrem tohoto koncertu bylo sehnat peníze na stavbu kanalizace. Velký koncert pod širým nebem jsme odstartovali my. Chytili jsme celkem dobré počasí, narozdíl od dalších vystupujících, kterým při produkci pršelo. Mixu zvuku se perfektně "držel" Milan Cimfe z nahrávacího studia SONO. Do tohoto článku musím dostat několik perliček ze života našeho bandu. Ta první je, že už nečekáme na Igora, ale spíš na Jíru. Vypravuje se jako ženská. Jíra poskytnul svoje bicí i Michalovi Hrůzovi, resp. bubeníkovi jeho kapely. Po našem hraní chtěl Jíra zjistit, jestli na dně sklenice červeného vína leží nějaká pravda.... v žádné z deseti ji však nenašel. Pravděpodobně díky výše zmíněnému hledání pravdy stály jeho bicí na pódiu ještě v době, kdy už tam půl hodiny stát neměly. Na koncert jsme vyrazili dvěma vozy. První vůz Škoda Octavia 1.9 TDI, v obsazení Ampér, Jíra a část aparatury (pro jednoduchost ji nazývejme skupina A) a v druhém voze Chevrolet Captiva s obsazením Míra, Linda, Igor a zbytek aparátu (pro jednoduchost tuto skupinu nazývejme skupinou B ... tím nechci říci, že by tato skupina byla nějak podřadnější... je to čistě rozlišovací označení). Na cestě z koncertu se změnilo obsazení a ze skupiny B se do Áčka přesunul Linda a Jíra z A do B. Míra se zapovídal s Jírou a přejel odbočku z dálnice. Než se mu podařilo vrátit se zpět, najel několik zbytečných kilometrů. Při vykládání aparátu z aut Mírovi volala Karolína Kalandrová, jestli náhodou nezapomněl Jíra v Nouzově činely ...ZAPOMĚL! Jíro, Jíro...!

V sobotu 22.5. jsme hráli na akci s názvem Country a Western v obci Svinčice. Hrálo se v přistaveném kamionu a diváci se kromě všude přítomných koní mohli kochat Jakubem Smolíkem, plzeňskou skupinou COP, Starou sešlostí a nebo námi. V polovině našeho koncertu se zničeho nic objevil před pódiem autobus, zastavil a nehýbal se. A my hráli a Míra místo originálního textu Petra Kalandry začal improvizovat a zpíval ještě originálnější text o tom, že by měl řidič vycouvat. Autobus se po chvilce pohnul a opravdu vycouval.

Páteční koncert (21.5.) v Blues Sklepě měl opět úžasnou atmosféru. Nejen díky bloku písniček Oskara Petra, ale také díky trumpetistovi Pavlu Husičkovi, který si s námi v několika písničkách zahrál. A opět byla kamenem úrazu cesta domů, kdy Jírovi začala svítit kontrolka dobíjení. Domů nakonec dojel a následovalo vyčištění a odbahnění jeho vozu. To proto, že ho na koncert doprovodila jeho sqwav Lucka a pravděpodobně se jí z Jírovo jízdy udělalo nevolno.

Pro čtení dalších reportů z koncertů se posuňte dolů.

Další koncerty...

... které jsme odehráli

V Kolíně jsme hráli v sobotu 15.5. na festivalu Fest Blues Kolín 2010. Perfektně jsme si to užívali, včetně písniček, které hrajeme s Oskarem Petrem. Jsou to písničky z jeho alba Fabrica Atomica... Napiš, Pojď se mnou a Námořníček. Samozřejmostí je marsyasovský Zmrzlinář a také s námi hraje a zpívá jednu ze slok písničky Břímě. S každým hraním se naše vzájemná sehranost s Oskarem zlepšuje.

I v jabloneckém klubu Na Rampě s námi (1.5.) hostoval Oskar Petr. Po příjezdu do Jablonce nad Nisou nás překvapilo zcela vylidněné město. Asi všichni slavili svátek práce. Měli jsme obavu, jestli vůbec někdo do klubu přijde. Obávali jsme se zbytečně. Lidi přišli. Po koncertě jsme poseděli na baru a Oskar vypil červa z nějakého mexického truňku ... asi to byla Tequila... a jak se jmenoval červ nevím.

V kladenském klubu Dundee nebyl k mému překvapení ani jeden krokodýl. Zato během koncertu, při zahrání tónu G na base jsem měl pocit, že se na mně valí koule něčeho hrozivého. Možná si zkusíme příště prosadit, že zvučení bicích a kombíček je v takhle malém klubu zbytečné. Možná ale za to může jenom klubový prostor. Mezi diváky, kterých mimochodem bylo hodně, seděl i jeden mladík (lehce pod vlivem), který se neustále dožadoval písničky "Za plynovou rourou" ... a aby už dal pokoj, tak mu jí Míra (za podpory zbytku kapely) zahrál.

Pro další nášup si sjeďte níže.

Tak tedy ...

... snad si ještě vzpomenu

S Oskarem Petrem jsme vyrazili na tři za sebou jdoucí koncerty. První byl v Žatci, další ve Vsetíně a třetí v Olomouci.

Olomoucký klub Jazz Tibet má příjemné pódium. Konečně zase jeden klub, kde jsme nebyli na pódiu tragicky namačkáni. Přijeli se za námi podívat kamarádi z Kroměříže - Jana a Radek. Koncert byl dobrej a Oskar si s námi zahrál na konci i několik "vypalovaček" ... např. Kokain, Solnej sloup, Dětské šaty... a samozřejmě závěrečnou Nebeskou bránu. Bohužel lidí bylo v hledišti nemnoho, ale i tak byl koncert fajn.

Totalitní stavba vsetínského domu kultury v sobě ukrýval příjemný sál s dobrým zvukem. A tak koncert 23.4. probíhal bez problémů, pominu-li to, že díky složité dopravní situaci jsme před kulturák přijeli v 19:00 a v 19:00 měl začít koncert. Ale naštěstí se umíme rychle nazvučit, takže zpoždění nebylo tak hrozivé. Míra se lidem omluvil a pak už bylo vše OK. Jenom s hledáním nějakého nočního podniku, kde by jsme poseděli u skleničky nějakého kvalitního moku po odehraném koncertě, byl oříšek. Nakonec jsme zapadli do náhodně objevené herny, žízeň jsme zahnali Tullamorkou, Kapitánem Morganem a pivem.

V žateckém divadle (22.4.) bylo dost času na přípravu zvuku. Dokonce byl v zadní části pódia připravený "mlhomet", jehož kouřmo rozháněl ventilátor. Ten však byl trnem v oku (nebo spíše větrem v zádech) Igorovi, který ho neustále někam otáčel, protože na něj strašně foukalo. Ale ono na Igora fouká pořád někde něco, až je z toho celý nemocný a má pak strašlivý kašlík a rýmičku. Volných divadelních sedadel bylo více než těch obsazených a článek, který o tomto koncertě napsal Jiří Navrátil z Žateckého deníku si můžete přečíst na našich stránkách v sekci "Z TISKU".
Vyrobil Alkalis (c) 2007