Reklama

Aktuality


Dočesná 2008 v Žatci

(scéna "autobusák")

Našemu hraní (5.9.) na letošní Dočesné předcházelo několik informačních "šumů". Nejdříve nám bylo slíbeno, že si zahrajeme, pak vešla ve známost informace o zrušení country scény v zámecké zahradě... scény, na které jsme měli hrát, pak se čekalo, jestli bude vymyšleno nějaké jiné řešení a v den, kdy jsem neurčitou informaci o našem hraní na Dočesné 08 vymazal z našeho kalendáře akcí mi volal Míra, že budeme hrát na scéně "autobusové náraží" a tak jsem na stránky vrátil informaci o naší účasti.
Začali jsme hrát do večerního šera. Lidí bylo hodně a zvuk byl také super. Párkrát nás Míra překvapil, když v poslední vteřině před brnknutím změnil písničku. Což o to... mně to ani tak nevadilo, ale Linda měl starosti s přehazováním akustické a elektrické kytary. Pak se více setmělo a Míra (jak se mi svěřil po koncertě) začal litovat, že nevidí na lidi. Ale jen co se nad plochou, kde seděli a stáli diváci rosvítilo, byl zase v pohodě. Došlo i na Igorovo "mašinku" a když jsme ho pozorovali z bočního portálu pódia, usoudili jsme, že si to náležitě užívá. Igor to po koncertě sám přiznal a dokonce pozapoměl, že by bylo dobré trochu mašinku zkrátit, protože nejsme v klubu klde máme spoustu času, ale jsme na festivalu, kde je nutné vystoupení příliš nezdržovat. Po koncertě jsme ani nezapařili, protože Petra Bláhu ... našeho skvělého řidiče... čekala ještě cesta na Slovensko. Tak zase někdy na Dočesné ...

Jo a mimochodem .... Peťa Bláha nafotil skvělé fotky, tak se na němůžete podívat v sekci FOTO našich stránek, nebo přímo TADY.

Holešov a Roštejn ...

... další báječné koncerty

Koncertu v Holešově (22.8.) předcházelo kulturní vyžití kapely, které nám obstaral Linda. Navštívili jsme jakýsi skanzen s větrným mlýnem (německého typu). Pak jsme se vydali hledat koupání. To první co jsme našli vypadalo moc hezky, ale byl špatný přístup k vodě. Igor překonal příkrý vstup do vody a smočil(se). Chvilku jsme ho nechali a pak jsme pokračovali hledat vhodnější rybník. Než jsme ho našli, projeli jsme dost nafty a trochu jsme bloudili. Nakonec se před námi objevila vodní plocha, místními obyvateli nazvaná "štěrkáč". Moje jednodílné pruhované plavky vyvolali pozdvižení nejen mezi členy našeho bandu, ale i u ostaních lidí v okolí. Koupání bylo super. Pak jsme se pomalu přesunuli do Holešova. Za Drive klubem stálo pódium a po nezbytných přípravách jsme začali hrát. Koncert byl perfektní. Jednak opět parádní zvuk a také super lidi. Jíra vipil před hraním hodně kafe a tak si párkrát během hraní odběhl. Většinou to stihl mezi písničkami... jen jednou se Mírta otočil a zjistil, že Jirka nesedí za bicími a utíká směrem k záchodkům.
Festival Roštejn Jazz 2008 (23.8.) se konná v nádherném prostředí hradu. Hlavní scéna byla umístěna na hradním nádvoří a malá scéna před hradem. Když jsme procházeli branou, tak právě hrála skupina Madfinger jednu ze svých posledních skladeb a tak jsme provedli zrychlený přesun našich nástrojů a kombíček za pódium, protože po nich už jsme měli hrát my. Někteří členové našeho "bandu" měli obavy, jak přijme jazzové publikum naše vystoupení, ale zbytečně. Koncert byl úžasný a opět si s námi spousta lidí zazpívalo skvělé písničky Petra Kalandry. Celý festival skvěle moderoval Ondřej Konrád... člen Blues Sessionu. O našem hraní se velice hezky psalo i v Jihlavských listech. Článek si můžete přečíst v sekci "z tisku" našich stránek, nebo přímo ZDE. Původně jsme měli zajištěné ubytování, ale rozhodli jsme se, že odjedeme ještě večer domů. Po našem koncertu jsme ještě poseděli a poslechli si pěkný koncert Zuzany Lapčíkové. Naše malé "Morava tour" jsme si báječně užili. Už teď se těšíme na další koncerty.

Fotky z koncertů si již můžete prohlédnou v galeriích v sekci FOTO.

Pod Catalpou...

...a ještě k tomu Americkou

Ta "Catalpa americká" je takový zajímavý strom, na kterém roste něco jako dlouhé fazolové lusky, nebo dlouhé zelené (patrně nezralé) klobásky. Takový strom stojí v Kroměříži u Starého pivovaru, pod ním se sedí a kouká se na pódium, kde hraje nějaká ta capela.... teda kapela. No a včera (21.8.) se sedělo a koukalo... a hlavně poslouchalo a také zpívalo a na pódiu jsme stáli my (samozřejmě kromě Míry, a bubeníka Jirky, kteří při hraní sedí). Zvuk byl luxusní a já dostal k narozkám spoustu dárků v podobě..." ...když máš narozeniny, tak tohle... zazpívej... Honza vám teď bude 5 minut hrát flažolety (Snad každá tvář), protože má narozeniny..." atd. Později jsem litoval, že mně maminka ještě nějaký ten den nepozdržela. Ale lidi se náramně bavili a tak jsem usoudil, že to tak je vlastně v pořádku. Původně jsme měli končit v policejní hodinu (22:00) ale díky tomu, že mezi diváky seděla zástupkyně starosty (...jmenovala se Olga), byla nám udělena vyjímka v podobě prodloužení o 20 mintut. Já a Igor jsme se po skončení koncertu, zabalení a krátkém posezení odebrali na ubytovnu a zbytek kapely nám někde dělá "dobré jméno". Záměrně píšu -dělá- protože právě teď na ubytovně ťukám svůj příspěvek pomocí inteligentního mobilu na naše stránky... vedle mně chrápe (doslova) Igor a z rádia se line nějaká písnička, které nerozumím (anglicky) a nerozumím (techno). Prostě senzační a úchvatný den v Kroměříži. Dobrou noc.. byli jste skvělí. ... 01:17 hodin.

U šesti strun

Plzeň

Rádi jezdíme do nových klubů. Jedním z takových je i plzeňský klub "U šesti strun". Shodou okolností je nedaleko klubu "House of Blues", kde jsme již několikrát hráli, a tak jsme zbytečně nebloudili. Díky tomu, že je venkovní pódium ohraničeno železniční tratí, měli jsme hraní zpestřené o dunění vagónů. Lindovi to kupodivu nevadilo... dokonce jsem měl pocit, že se mu při každém projíždějícím vlaku zalesklo v očích. Dalším báječným zpestření byla slečna, která si s námi přišla zahrát Nebeskou bránu na housle. Tuším, že se jmenovala Táňa, ale nejsem si tím jménem úplně jistý. Každopádně hrála skvěle. Poněkud menší radost jsem měl z jené korpulentní "křepelky", která se spontáně vyhoupla při jednom z posledních přídavků na pódium, odebrala mi mikrofon při písničce "Asi v tom bude nějakej háček" a ujala se svým velice mocným hlasem nekompromisně zpěvu. Těžko se dá jednou rukou hrát na basu a druhou se snažit odebrat výše zmíněné "pěnici" mikrofon. Ještě že se v té písničce dají hrát prázdné struny. Pohled to musel být velice zábavný a bohužel jsem ten boj prohrál. Ve fotogalerii již můžete kouknout na fotky z tohoto koncertu. Na návštěvnosti se trochu podepsal plzeňský festival "Na ulici", ale i tak to bylo super hraní.

Bubeník

... Jirka Stárek

Nový bubeník Jirka Stárek s námi absolvoval několik zkoušek (3) a za tak krátkou dobu toho stihl nacvičit opravdu hodně. Největší "školu" samozřejmě dostane díky živému hraní. Ten první koncert s námi ho čeká v Oseku u Litvínova (9.8.2008). Nestihli jsme s ním nacvičit úplně celý repertoár a tak se na našich koncertech dočkáte i některých písniček v akustické verzi. Jirka je velice zdatný bubeník a do kapely rychle zapadl .... jako muzikant i jako člověk. Připojuji několik fotek ze zkoušky, aby jste si ho mohli prohlédnout.
PS: Linda začal používat nový multiefekt VOX Tonelab LE, ale na poslední zkoušce se na něm vyskytla závada v podobě "mrtvého" volume pedálu a tak nezbývá, než odeslat ho zpět prodejci. Ten člověk má prostě smůlu. Doufejme, že reklamace bude rychle vyřízená a Linda vám co nejdříve předvede nové zvuky z tohoto efektu. Pokud máte (někdo z muzikantů) zkušenost s tímto multiefektem VOX Tonelab LE .... ozvěte se prosím prostřednictvím kontaktů našich stránek. Děkujeme

Horké zprávy

... z bandu

Na koncertě v Sedleci (u Starého Plzence ... 2.8.2008) došlo k oficiální výměně na postu bubeníka naší kapely. Odcházející Petr Batěk předal symbolicky na pódiu paličky našemu novému bubeníkovi. Tím se stává Jirka Stárek z Mostu, kterého můžete slyšet také ve skupině "Starý Most". Celý koncert si Jirka užíval prozatím pouze jako divák, ale další vystoupení, která jsou naplánovaná už bude prožívat aktivně. Nastává několik dní příprav a hlavně zkoušek. V noci jsme si ověřili, že je Jirka i skvělý "pařmen" a tak je výměna bubeníku vlastně dokonalá. S Petrem Baťkem samozřejmě zůstáváme nadále v kontaktu, nejen v hudební rovině, ale i v té lidské. Přejeme Petrovi hodně úspěchů v jeho dalších kulturních aktivitách a děkujeme mu za těch několik let společného hraní v "bandu", které bylo pro kapelu velkým přínosem. V sekci "Kontakty" neustále zůstane Petrovo jméno a kontakt na něj. To je zpráva hlavně pro pořadatele. Ke spojení s kapelou můžete využít samozřejmě i jakýkoli jiný kontakt z této stránky.

Jak popisuje plakát ... šlo o netradiční setkání se sedleckými rodáky. Ač nejsem zrovna sedlecký rodák, mám s touto obcí spojeno mnoho vzpomínek. Například, když jsme s Petrem a Pavlem Baťkem jako malí kluci válčili na naší zahradě, nebo se o dost let později od nás i od Baťků ozýval "rachot" bicích. Těšil jsem na toto setkání nejen jako muzikant, ale i jako člověk spojený vzpomínkami s touto obcí. (Ampér)

Odehráno...

... v červnu

V Březně u Chomutova na festivalu Březnoukej 2008 (7.6.) jsme hráli později než bylo naplánováno. Způsobil to Igor, který si myslel, že hrajeme až večer. Prohodili jsme si tedy čas našeho hraní s Frantou Nedvědem. Igora po příjezdu zajímalo hlavně jestli máme nějaký kapelní účet na jídlo. Linda chvátal po koncertě do práce a Igor ztratil po koncertě harmoniky .... všechny. Ale přišel na to až po týdnu.

Holostřevy je vesnička kousek od Stříbra a taky kousek od Tachova. Komunita NOE je parta lidí, kteří v Holostřevech dělají senzační akce. A jedna z nich se jmenuje Holostok. Na tom letošním jsme si zahráli i my (20.6.). Před námi hrála skupina Traband. Hrálo jim to moc hezky, jen bych se přimluvil, aby si po svém vystoupení rychleji ulidili aparát, místo prodeje CD a komunikace s fanoušky. Na to je čas až potom. A já bych tam nemusel stát jako trumpeta. Ale v pohodě. Jako host si s námi zazpíval i Elva, což je jeden z hlavních lidiček v této komunitě.

Do pražského Blues Sklepa jsme tentokrát jeli (28.6.) Mírovo fordíkem, protože Bláhyč byl s naším kapelním vozítkem někde jinde. Ve "sklepě" bylo tentokrát míň lidí, ale atmoška přesto super. Pozvali jsme si i hosta, kterým byl Tom Bowling. Zpočátku hrál jen s Igorem a pak jsem se postupně přidal já a pak i Linda. No a když zpíval poslední písničku "Někdy se jdu opít", tak jsme se všichni smáli (kromě Toma), protože on nevěděl, že jí s naším Bandem také hrajeme. Po koncertě si kluci všimli, že na zdi visí fotka, kde jsem zachycen já v zápalu zpěvu. Potěšilo mně to. Fotky u tohoto článku v Blues Sklepě nafotil Zdeněk Zapletal... děkujeme.
Posledních několik koncertů jsme hráli v akustické verzi a Petr Batěk už nám docela chybí. Postrádáme za našimi zadky to jeho bouchání do kýblů. Jeho přechod z mosteckého divadla do chebského je spojen se spoustou povinností a tak doufáme, že se vše brzo urovná a Petr bude s námi zase fungovat naplno.

Ve zkratce...

... o odehraných koncertech

Tentokrát začnu psát "od zadu" ... tj. od posledního koncertu v Praze, protože ten si pamatuji nejlépe. Ještě aby né ... vždyť jsme v pražském klubu Akord hráli včera. Byl to opět jeden z koncertů bez bicích s přívlastkem "akustik". Tentokrát bylo diváků o něco méně než minule, ale patrně za to mohlo celodenní líné vedro a dusno. Po koncertě jsme si ještě povídali s diváky a tak jsme se dozvěděli, že já jsem vypadal jako Santa Klaus, že by Míra neměl tolik vyprávět během hraní o Igorovi, že Linda by neměl nosit kšiltovku, že jsou některé divačky smutné, když s námi není Petr Batěk, že jsou některé divačky smutné, že šel Petr Bláha hlídat auto.

O týden dříve (24.5) jsme hráli trojkoncert. První se uskutečnil před mosteckým REPRE. Akce se jmenovala "Květen pro veřejnost" a pořádal jí náš kamarád Tomáš Smrž. Už když s námi tenhle koncert před půl rokem domlouval, varovali jsme ho, že stejně bude pršet. A co myslíte?? Pršelo! Takže sám Tomáš ukončil přibližně v polovině naše vystoupení. Zvláštností bylo, že v jiných částech města nepršelo.
Pak jsme se přemístili do Teplic na 854. zahájení lázeňské sezóny. Bylo sucho, na náměstí stálo velké pódium, za mixem seděl Roman Polák, plné stánky klobás, dobré studené pivo ... no prostě senzační podmínky pro koncert. Při prvních písničkách bylo náměstí zaplněno jen zcela sporadicky, ovšem během dalších songů se před pódiem sešli mocné davy. Spousta lidí s námi zpívala a bylo to prostě dokonalé.
Třetí hraní nás čekalo po zrychleném přesunu do chomutovského klubu "U Bizona" kde skupina Album slavila své narozeniny a pozvala si nás jako hosta. I tohle hraní mělo svojí skvělou atmosféru. Docela mně a Lindu mrzelo, že se nemůžeme zdržet po hraní u baru. Měli jsme totiž domluvenu ještě jednu soukromou akci .... svatbu našich kamarádů.

A když jsme u těch soukromých oslav, jednu takovou jsme absolvovali v Praze v akustické verzi (20.5). Hráli jsme Borkovi k narozeninám. On sám byl součástí svého dárku... to když si s námi během večera přišel několikrát zazpívat. Kromě Borka jsme ten večer poznali i spoustu zajímavých lidí ... např. Admirálku, která nás pozvala v září na jachtu do Chorvatska.

Ve folkovém prostředí litvínovské Scholy Humanitas, kam si nás jako svého hosta pozvala skupina 5 oříšků pro Popelku (9.5.), jsme odehráli svůj akustický koncert. Trochu jsme se báli, jak nás publikum přijme, ale naše obavy byly naprosto zbytečné. Původně bylo domluveno, že budeme hrát za litr.... za litr Tullamorky, no a díky tomu, že v Litvínově nikde nměli litrovku, hráli jsme za 1400 (2×0,7 litru).

Perličky ...

... z několika posledních koncertů.

Už dlouho jsme nic nenapsali o našem koncertování. Hraní jako takové je na každém koncertě dost podobné a tak nestojí ani tolik za zmínku, jako spíše různé perličky a události s tímto hraním spojené.

A tak třeba ... je důležité při zapojování aparatury mít dobré světlo, aby to celé nehrálo jen z jednoho kanálu zesilovače (12.4.08 Chomutov, U bizona). Ale kdo by to poznal, že? ... a navíc – mono, to je ono. I tak byl zvuk OK (díky Tome). I když není zvuk jako zvuk. Znám jednoho, který tak dlouho kroutil čudlíkama na multiefektu, až z kytary lezl super-ultra-trash metalový zvuk. Co na tom, že se do naší muziky moc nehodil (díky Lindo žes to zase přečudlíkoval zpátky).

To, že je spousta klubů ve kterých hrajeme většinou zpřístupněna pouze ze schodů, nebo do schodů už jsem na našich stránkách „oplakával“, ale nevěděl jsem, že se musí v Blues sklepě v Praze ještě vždycky šoupnout piáno. Lindu asi šoupání baví. A bavilo ho i 26.4.

Pokud se vám cestou na koncert sekne brzda a začne hořet kolo, nikdy ho nesmíte chladit vodou. To by vám tam něco prasklo. Ještě, že toho Petra Bláhu máme (díky Petře). Protože kdyby jsme ho sebou neměli tak by nám tam něco prasklo cestou do Zruče u Plzně (2.5.)

A jen my, co se Petrem necháváme vozit, víme jaký dokáže zachovat ledový klid, když se prodírá úzkým chodníčkem davem lidí (Bílina, 3.5.), kteří obléhají stánky stojící kolem. Dokonce se na ty lidi i usmívá.

No a nakonec (3.5.) plzeňský „House of Blues“. A mně napadá, že tam se asi žádná „perlička“ nekonala. Tak snad jen ....děkuji za super hraní Míro, Lindo, Igore, Petře, Petře.

Ale kromě zákulisních kapelních zážitků máme ty největší s Vámi, protože na všech koncertech jste naprosto skvělé publikum (děkujeme Vám).

... Ampér

Nová speciální fotogalerie

... s názvem Petr Kalandra

Na naše stránky jsme umístili novou fotogalerii sestavenou z archívů a posbíranou na internetu v níž se Petr Kalandra objevuje sám, s přáteli, nebo po boku muzikantů z A.S.P.M, Marsyasu a Blues Sessionu. Doufáme, že se tato fotogalerie rozroste i díky vašim příspěvkům. Za fotografie, nebo jeich kopie vám předem moc děkujeme. Pokud se nám ozvou autoři použitých fotografií, doplníme jejich jména do záhlaví této galerie.
Tuto fotogalerii najdete v sekci "FOTO".
Z technických důvodů je umístěna jako poslední v řadě.
Vyrobil Alkalis (c) 2007