Reklama

Aktuality


Velký dluh...

...o našich koncertech

Předem přijměte omluvu, že jste si dlouho nemohli přečíst o našich koncertech. Vše bylo odloženo z důvodu umístění hlavní zprávy minulých dní .. natáčení DVD. Natáčení už je za námi a tak konečně začneme postupně informovat i o dalších odehraných koncertech. Tohle povídání rozdělím do několika samostatných článků, protože jsme toho na koncertech zažili docela dost. Tak... úvod je za mnou a pokud jste to dočetli až sem, tak je tento úvod i za Vámi.

V sobotu 12.9. jsme hráli na zámku v Korozlukách u Mostu. Lidí mohlo být víc, ale to se občas stává. Hráli jsme venku a zvuk, i když byl perfektní, se nám vracel se zpožděním odrazem od budovy zámku. Ustáli jsme to. Během našeho koncertu dvakrát zkolabovala elektřina a zvláštní je, že se to stalo vždycky, když jsem zpíval já. Asi se někde srazily Ampéry s ampéry. I to jsme ustáli. Každopádně super akce a držíme palce, ať se dočkáme dalších koncertů v tomto skvělém prostředí. A doporučení - pokud se budete toulat v našich krajích, udělejte si čas, navštivte zámek Korozluky a podívejte se, jak z trosek a "popela" pozvedl pan Míra Perout tento úžasný kus naší historie.

Hned další den jsme vystoupili v rámci Hornických slavností v Bílině. Scénu "Kafáč" už důvěrně známe. Během koncertu začalo zcela obstojně pršet a tak se dost lidí utíkalo schovat pod střechu přilehlé kavárny, pod velké slunečníky, nebo pod barevné kopule svých deštníků. Báječné fotky z tohoto hraní a ze zámku v Korozlukách pro nás nafotil náš kamarád František Vejstrk a vidět je můžete v naší fotogalerii.

Už brzy se dozvíte, co je to "truet" a že Linda řekl: "...něco v tom bylo..."

A to je pro dnešek vše ... tá dýýýý dááá dýýýý dáááá da.

Není každý den posvícení...

...a nebo je.

Dlouho jsem přemýšlel, jaký nadpis mám dát tomuto článku a nakonec to vyplynulo samo, když jsem ho dopsal.

Do Vimperku je cesta fakt dlouhá. O to horší byla představa, že v noci po koncertu jedeme hned domů. Před námi hrál skvělý Blue Effect. Jejich akustický koncert se skvělým zvukem jsme si všichni užívali, i když jim počasí moc nepřálo. Z oblohy se valil déšť a tak se posluchači mačkali pod stanem, který byl bokem od pódia. Když se déšť uklidnil všichni se přesunuli zpět před pódium a při poslechu hitů Radima Hladíka "udupávali" rozbahněnou plochu. Následovalo "přepřahání" kapel. Zvukařům to trvalo dost dlouho a mám pocit že i díky tomu dost lidí odešlo. Co se dělo dál ... kromě toho že jsme hráli... nebudu popisovat. To né že bych si to nepamatoval, ale mám úctu k našemu kapelníkovi. A ten mi kladl na srdce, abych na stránky psal hlavně to pozitivní. A tak tady nebudu psát o tom, že zvuk byl naprosto tragickej, a to nejen v odposlechu na pódiu... kde cca od půlky koncertu vlastně nebyl žádnej, ale byl i příšernej z pódia k lidem. Nepochopili jsme, proč Blue Effect hrál přes velké výkonné bedny a my hráli přes takové malinké. Po koncertě jsme vysvětlení od zvukařů dostali...ale nepřejte si ho vědět. No nic. Nějak jsme to přečkali s vědomím, že není každý den posvícení.

Každý den sice posvícení není, ale hned druhý den v sobotu (5.9.) posvícení bylo, a to v Nymburku (nebo snad v Nymburce??). Velké pódim, hromada báječných lidí před ním, senzační zvuk zvukařů kteří ví co dělají, prostě nádhera. Vivat Nymburské posvícení. I tentokrát jsme rovnou z koncertu frčeli domů. (článek o této akci si můžete přečíst v Nymburském Deníku ...článek obsahuje i fotogalerii a krátké video)
Tento víkend nám přinesl i spoustu kapelních poznatků... třeba už víme, že Linda k vypínání světla používá dálkové ovládání, například ve formě násady od smetáku, nebo jiné podobné dlouhé tyče a zjistili jsme, že protihlukové paravany ve studiu mají velký filtrační účinek. Také jsme v kapelním autě zavedly kasičku na čištění sedaček a Jíra už zase hraje bos. Tak zase příště.

Tři v jednom ...

... aneb koncerty 29.8.09

První sobotní koncert jsme odehráli v letním kině v Ústí nad Labem. Akce se jmenovala Labské léto 2009 a nebyli jsme zde žádnými nováčky. Na tomto velkém, pódiu jsme odehráli jeden z prvních koncertů naší skupiny v roce 2005. Hráli jsme jako jedni z prvních účinkujících a tak bylo v hledišti ještě dost volných míst k sezení. Občerstvili jsme se v připraveném V.I.P. stanu a vydali jsme se na dlaší koncert. Ten na nás čekal v Kadani.

Každoroční kulturní show s názvem "Císařský den" probíhá na různých místech města. My jsme obsadili pódium u KC Střelnice. Před námi hrála skupina Njorek. To jsou tři muzikanti a jedním z nich je Olin Nejezchleba, rovněž člen skupiny Blues Session. Poslechl si celé naše vystoupení, pak jsme s ním dali řeč a vypadá to, že pro Vás společně něco vymyslíme. Nechte se překvapit. Vše se včas dozvíte. Po našem koncertě jsme ještě poseděli, popili a poslechli si skupinu Rapa Nui a pak už jsme letěli na poslední sobotní koncert.

V Oseku u Litvínova už jsme také hráli. Letos na "Benátské noci" což je vyvrcholení Oseckého léta. Přijížděli jsme do poslední písničky Pavlíny Jíšové a jejího bandu. Pak nastoupil na pódium Pepa Laufr dopravázený skupinou "Los CéDéčkos". Počasí se dost výrazně zhoršilo a hrozilo i to, že bude vše odpískáno. Bylo tak hnusně, že jsme si vzali pivo a šli si sednout do auta. Na zadních stranách předních sedadel jsou takové sympatické stolečky a tak jsme si s Lindou na ně dali pivíčka, aby nás to nestudělo do rukou. Najednou se vzadu splašil Jíra, že nutně, .... ale opravdu strašně nutně potřebuje... Tak Linda, sedící před ním, vystoupil, Jíra sklopil sedačku a část obsahu plastového kelímku se ocitla na Mírovo bundě a vlasech a také na sedačce. Pak nastaly dohady, kdo vlastně za to může. Počasí se trochu vylepšilo a my jsme v pohodě odehráli, skoukli ohňostroj a jeli domů. Byl to náročný den. Tak zase příště.

Morava...

... krásná zem (14. - 15.8.2009)

V pátek jsme jeli opět do Pozlovic do Ogara. Vyráželi jsme už před polednem, protože víme, že cesta je dlouhá a nechtěli jsme riskovat příjezd na poslední chvíli. Nevyzpytatelná bývá v tomto ohledu především Praha, resp. její průjezd. V Praze na nás čekal Igor, který tam něco sháněl dopoledne v hudebninách. Do auta naskakoval se svým velkým "чемоданем" doslova za jízdy. Cesta pak už byla celkem v pohodě. Jenže ... nechval dne před koncertem. Asi tak 70 km před Pozlovicemi se Petrovi zdálo, že to naše auto nějak špatně jede. Tak jsme zastavili v malebné obci Brankovice a zjistili jsme, že máme rozpálené pravé zadní kolo. Petr se dal okamžitě do oprav, ale s kladivem se toho na zaseknuté brzdě moc dělat nedá. První pomoc nám poskytl pan Radek Vrbacký, ale hlavně jeho maminka. To když nám přinesla slivovici. Obtelefonovali jsme co se dalo a s pomocí, nářadím a novými brzdovými destičkami následně přispěchal i náš kamarád "Farmář" Karel Štěrba z Uherského Brodu. K panu Radkovi jsme do auta naložili to nejtěžší ... aparát a Ampéra a zbytek jel s Karlem. Petr zůstal v Brankovicích a opravoval. V Ogarovi bylo zase moc fajn. Jen Míra si koncert tentokrát moc neužíval. Už několik dní ho pobolíval zub a v pátek to bylo k nevydržení. Nepomáhaly prášky, ani slivovace, ani lidový recept - hřebíček. Míra však na sobě během koncertu nedal nic znát. Je to prostě profík. I zbytek kapely se tvářil, že mu nic není. Taky profíci. Ráno se Míra s Petrem vydali do Zlína na zubní pohototvost a po návratu bylo znát, že se Mírovi trochu ulevilo.

V sobotu večer nás čekal koncert ve Frýdku (to je hned vedle Místku). Vzali jsme to cestou přes Trenčín, protože "hradomil" Linda si přál vidět hrad. Jíra se cestou k hradu odpojil na náměstí a sledoval koncert nějaké jazzové kapely. K němu se po chvíli přidal i Ampér a zaujatě sledovali perfektní koncert mladých, ale velice šikovných muzikantů. Čas letěl a my museli letět taky, protože jsme měli před sebou ještě hodně kilometrů. Cestou do Frýdku (ten co je vedle Místku) jsme v kopcích dostihli dopravní nehodu při níž zemřel motorkář. Nic veselého! Místo kde se konal festival Muzikantské žně našel Petr velice rychle. Dozvěděli jsme se, že naše vystoupení má mít délku 30 minut. Škoda že to nemohlo být víc, protože lidi byli skvělí. Leč stanovený harmonogram festivalu bylo nutné dodržet. Po nás jsme si ještě vychutnali (hlavně Jíra) bubenickou šou skupiny Jumping Drums a protože Míru to začalo zase dost brát, omluvili jsme se z připraveného noclehu a ještě v noci jsme absolvovali náročnou cestu domů.

Ještě jednou zvláštní poděkování Radkovi Vrbackému a jeho mamince, Karlovi Štěrbovi, zubní pohotovosti ve Zlíně, polské skupině Conner za zapůjčení bicích ... a taky našemu řidiči Petrovi za jeho nočně-ranní jízdu domů.

U šesti strun ...

... letos naposledy

Tento rok potřetí a tento rok naposledy jsme si zahráli v plzeňském klubu U šesti strun. Venkovní zahrádka klubu, kde se pořádají koncerty, byla obstojně zaplněná. Hrálo se nám fajn a na úplný závěr koncertu se předvedla nadějná začínající bubenice. Aby její hraní nevyznělo "na sucho" skočil Ampér na pódium zapnul si již odpojený aparát a preludoval a improvizoval. Jedna perlička, která se týká cesty do Plzně ... i když vím, že hodně z Vás po přečtení bude nechápavě kroutit hlavou (a moje maminka, ač velice slušná a kultivovaná žena, pravděpodobně použije některá neslušná slova)... Míra hrál během jízdy s naším řidičem piškvorky. I my vzadu jsme (se sevřenými půlkami, mezi motlitbami, loučení se životem a křižováním) kroutili hlavami. ... jo a důležitá informace ...Míra vyhrál !!! (kliknutím na fotku v pravo se tato zvětší do nového okna)
Budeme se těšit, že si "U šesti strun" v příštím roce opět zahrajeme. Nezáleží to jen na nás, ale na majiteli klubu a také na tom, jestli nás Vy budete v tomto klubu chtít vidět.

Blues Sklep ...

... tři roky !!!

První srpnový koncert jsme v sobotu 1.8. odehráli v pražském Blues Sklepě. Klub slavil 3.leté výročí své existence a na židličkách seděli opět skvělí diváci. Výborný byl i gulášek ... nevím kdo ho vařil ... a o tom, že byl opravdu "jedlý" svědčí i to, že si náš Igor třikrát naložil. Prostřednictvím svého fotoaparátu na nás mrkala Beruška a její fotky můžete vidět na jejích stránkách, a nebo jejich výběr v naší fotogalerii.

Teď už zbývá jen popřát klubu, aby měl i nadále spoustu skvělých diváků a aby se do něj rádi vracely kapely ... tak jako se do něj rádi vracíme my.

Pivobraní 2009...

... Klášter

Klášter je církevní stavba nebo areál, který obývají řeholní osoby: mniši nebo řeholnice. Obyvatelé kláštera jsou vždy ze stejného církevního řádu (např. benediktini, františkáni, cisterciáci, karmelitáni, vincentky, voršilky) nebo sekty.
To jsou úvodní věty encyklopedie. Pak je ale také pivovar Klášter kde se začalo pivo vařit již v roce 1570 a koncem 19 století patřil tento pivovar mezi sedm největších v českých zemích. Již několik let se v prostorách tohoto pivovaru pořádá Pivobraní na kterém jsme si letos (27.6.) zahráli i my. Cestou nás chytil pořádnej lijavec a čekali jsme, že dorazí za námi až do Kláštera. Déšť dorazil, ale jen drobný. I tak bylo místo pro diváky značně prořídlé. Měli jsme pocit, že většinu lidí naše muzika moc nebere. Ale abych všem nekřivdil ... pár lidí kteří se zájmem sledovalo naše vystoupení se před pódiem našlo. Popili jsme a pojedli a popojeli k domovu. A protože jsme tentokrát přijeli z hraní poměrně brzo, dali jsme si sraz na Skypu a dlouho do noci jsme žvanili a žvanili a žvanili a ... dobrou ...

Klub Spirála ...

... a jak byl Ampér jako vrtule

Do litoměřického klubu Spirála jsme jeli poprvé (24.6.) takže očekávání bylo velké, vlastně obrovské. Byla totiž středa a to je den kdy se moc nekoncertuje. Otázka tedy trefná, ...budou lidi?? Cesta do Litoměřic byla v pohodě není to od nás daleko, takže se vlastně vůbec netrpělo dlouhou cestou. V autě jsem se dozvěděl od Ampéra, že klub je malý a to včetně prostoru kde jsme měli hrát. Je pravda, že jsme si na to už zvykli, takže jsem to přešel mávnutím rukou. Příjezd byl okořeněný příjemným přivítáním sympatickým majitelem klubu a hned jsme se cítili jako doma. To jsme ještě netušili, že tento večer bude v duchu velkého rodinného mejdanu. Míra odněkud přitáhl pěkně jetou kytku v pěkně jetým igelitu.
„... kde si jí vzal Míro??“
„... tady v tom koši...“ oči mi šli okamžitě nahoru.
„... Ampér má přece svátek a na kytku se zapomnělo...“
„... no to je pravda a hurá do vody jestli se třeba ještě nevzpamatuje...“
Těšil sem se na to až jí Ampérovi předáme.

Klub byl opravdu nádherný a okamžitě nám tam bylo dobře. Jen jestli přijdou lidi... Ta otázka tu furt mezi námi kolovala. Vlastně ani nevím kdo se první odvážil a zeptal se majitele, Jestli někdo přijde. Odpověděl že je vyprodáno jako vždy a s úsměvem nám šel pro pivko. Ty brďo tak to je paráda řekl sem si v duchu, a hurá stavět aparát. Najednou nám to šlo rychleji všechno fachčilo, žádnej problém nenastal, hurá na bar ať to frčí. Ten klub se opravdu naplnil k prasknutí a jen tak tak, že jsme se dostali na plac aby jsme mohli začít. Nádhernej pohled na ty lidičky, věřte! Je dobře že si udělali čas ve všední den kdy se druhý den jde do práce, všem veliké děkuji, byli jste super. Už při prvních tonech bylo cítit že to Ampér dobře nastavil a že zvuk bude nádhernej. A už se to valilo jedna pecka za druhou, lidi zpívali ...jo to se to hraje. Jediný co nás opravdu likvidovalo bylo vedro. O první přestávce jsme venku stáli jak mokrý slípky, jak znás lilo. Všichni nás upozorňovali, že je to vždy, ale zase lepší tohle vedro a plnej klub než aby bylo prázdno. Zdatně jsme se s tím poprali a koncert frčel jak o závod. Míra to nastavil tak senzačně, že to ani snad líp nešlo. Koncert perfektně gradoval, lidi ve varu a my samozřejmě taky. Nepopsatelný zážitek ...fakt díky ...ještě jednou všem kteří jste tam byli. Po koncertě jsme hnedka zašli na bar. Žízeň byla po tomhle koncertě dvojnásobná. U Ampéra vlastně trojnásobná. Bylo Honzy takže do toho vlítli oslavy jmenin. Jen mě chvilku udivovalo, jak to tomu našemu Honzovi šlo. V autě nás zásadně a důrazně upozorňoval že to neslaví. No asi už nám zapomíná. Ten večer se s tím opravdu nemazlil. V tandemu s Mírou to pěkně frčelo ... jak já jim to záviděl. Nemohl jsem pít ...ještě jsem musel po koncertě řídit. Kolem jedné jsme se narepetovali do auta a hurá domů. Kluci hned za hnípli včetně mě, takže cesta utíkala dobře ...až na to, že jak Ampér bumbal, zatáčky vůbec nezvládal a padal hlavou na sedačku. Začala šou. Mohlo mě strhat, jak padá obličejem na tu jeho kytičku, kterou samozřejmě dostal během koncertu. Naštěstí ten jetej šustící igelit ho probouzel, a mě hned napadlo že ten Míra měl vlastně dobrý úmysl, aby Honzíka ráno nebolely záda. Je to génius ...dík Míro.

Ještě jednou všem velký díky za příjemný večer a pevně doufám že jsme v litoměřickém klubu Spirála nebyli naposledy.

LINDROS

Červen ...

... part I.

Ten červen strašně letí. Musím rychle něco napsat o odehraných koncertech, dokud mi něco z těch skvělých akcí zůstává v závitech mého mozku.

V pátek 12.6. jsme vyrazili do Tábora, do klubu "Posledníá nota". Cestou jsme měli pár velice důležitých telefonátů s naším manažerem a také s majiteli klubu. Nějak se to majitelům "vymklo" a špatně si zaznamenali náš termín. A tak byl náš koncert zrušen a my stáli před rozhodnutím co dál. Jet zpátky domů a druhý den absolvovat zase tu děsnou cestu na "jih", nebo dojet ještě tento večer někam na třeboňsko kde jsme měli druhý den koncert a (s těžkými výčitkami co tomu řeknou naše sqaw až se vrátíme) přespat a následující den věnovat přípravám na večerní koncert. Možná Vás to překvapí, ale pokračovali jsme. Igor věděl o příjemném ubytování ve Smrčné nedaleko Jindřichova Hradce. Spali jsme s Lindou na manželské posteli se značně proleželými matracemi a tak to spaní nebylo až tak OK. Navíc jsem prý příšerně "chrochtal" (já ??? blbost ... o ničem nevím) a tak mně Linda kolem páté hodiny definitivně probudil. Mé oko zavadilo o okno a tušil jsem, že bude co nevidět vycházet slunce. Naházel jsem na sebe kraťasy, triko a sandály, a letěl jsem s foťákem lovit kýčovité scenérie k nedalekému rybníku. Den byl jako malovaný, společnost majitelů penzionu byla velice příjemná a 2 láhve Jamesona a 1 láhev Tullamore Dew nás optimálně naladila.

Večerní koncert v penzionu Kamínek (13.6.) se přiblížil. V areálu penzionu bylo úžasné pódium, zvukaři stavěli sympaticky vyhlížející aparaturu, k večeři byly řízky jak "sloní uši", zvuk byl super, lidí nemnoho, ale příjemní a spontání, stejně tak i majitélé, a jediné co kalilo vše uplynulé byla nepříjemná noční cesta domů. I když Petr jel (jako vždy) rychle a opatrně, spaní na sedadle v autě není to co bych vyhledával. Domů jsme dorazili za svítání, ale věřte, že východ slunce mezi panelákama není stejnej jak ten na "jihu".

První z koncertů Střekovského hudebního léta připadl na nás. Trochu jsme měli obavu, jestli někdo přijde, protože v médiích proběhla zpráva o strašné skáze hradu Střekov, že spadl, mrtvoly, krev, nikdo tam nesmí, nadosmrti zavřeno. Pravda byla taková, že se odlomil kámen cca 50 × 50 cm. Koncert proběhl "pod střechou" a sázka mezi skeptickým pořadatelem a optimistickým kastelánem (20:60) dopadla o něco lépe pro pořadatele. Ale prázdno nebylo a bylo to fajn. Měli jsme sebou i zvláštního hosta, našeho bývalého klávesáka Petra Ernsta a tak naše písničky byly obohaceny o zvuky piána, a Hammondek. Byla to vlastně jeho malá příprava na další den, kdy zaskakoval za Igora. To vlastně už začínám psát o sobotě 20.6.

První koncert Na Rafandě v Krásné Lípě u Křímova byl součástí Trucktrialových závodů. A součástí těchto závodů byly i vyhlídkové lety vrtulníkem společnosti HELI Czech. První odvážlivec byl Petr Bláha, který se pokusil udělat pár záběrů z výšky během našeho koncertu. Během tohoto koncertu jsme se snažili odehrát ty největší pecky z našeho repertoáru a dle reakce lidí se Mírovi tento výběr povedl. Druhý ...tak trochu nedobrovolný odvážlivec byl Linda. Ten Linda, který nevleze do ničeho, co se nepohybuje po zemi (speciálně nesnáší letadla, vrtulníky, lodě...). Patří mu však můj obdiv. Zlomil to v sobě a s velice smíšenými pociti se odebral na startoviště. Přežil !! (video a fotografie se připravují)

Pak jsme absolvovali zrychlený přesun do Plzně, přesněji do klubu "U šesti strun". Oproti minule bylo více lidí, pravděpodobně i vlivem počasí. A zase bezva koncert. Linda si opět vybral svůj "trhací den", ale tentokrát měnil správné struny. Místo Igora hrál Petr Ernst, protože Igor už měl dopředu domluveno hraní s jinou kapelou, kde působí jako host. Petr měl trochu zpoždění a tak jsme museli začít bez něj. Linda vyplnil mistrně svými sóly místa kde obvykle hrává Igor. Po koncertě jsme chvilku poseděli s přáteli a s diváky.

Tak to je v kostce vše o několika posledních koncertech. Blíží se další a já se pokusím přemluvit zase někoho jiného k napsání pár řádků, protože mám pocit, že mi za chvilku neuvěříte a budete si myslet, že si to všechno jen vymýšlím.

A znovu...

... na Moravě

A znovu na Moravě… Naše mini šňůra začala cestou do Kroměříže. Ta ač stále krásná, nás nepřivítala zrovna nejteplejším počasím, proto jsme nehráli pod Katalpou Americkou jako loni, ale koncert byl přesunut na sál o patro výš. Oproti počasí nás ale daleko vřeleji přivítalo publikum. Po koncertě, který se vydařil jsme se s paní místostarostou a částí publika setkali ještě v zákulisí nad mísou řízků (od Jany a Radka Štěpánových) a jak jinak- lahví tullamorky. A jelikož muziky není nikdy dost, vzaly se ještě kytary, basa a hrálo se. Ne tedy dlouho, protože šéfová Starýho Pivovaru paní Navrátilová měla ráno povinnosti, takže jsme se přesunuli už jen ve zmenšené sestavě:kapela bez Igora (ten dal přednost cachtat se několik hodin ve sprše a pelechu) a tři posluchačky do nedalekého nonstopáče. Nad ránem jsme se rozloučili a my se vydali směr intr. Ráno jsme se dávali dohromady na terase hotelu u Boučka osvědčenýma vyprošťováčkama (polívčička a pivíčko) a kochali se kroměřížským náměstím. Nakonec šofér Péťa zavelel odjezd směr Brno a jelo se. Tam nás čekalo výstaviště plnné krásných aut a tak se šli Péťa, Míra, Lindross a Igor juknou. Ampér s Jírou zůstali v autě s úmyslem si odpočinout, ale Jíra zabral později než Ampér a tak se moc neprospal. Po návratu z výstaviště našli kluci před autem hromadu „nařezaného dřívího“.

Večer nás Kouřící Králík přijal zase jako vždy s otevřenou náručí. A protože tu dostává pokaždé někdo z kapely k narozeninám flašku pálenky, tentokrát ji dostal Míra, bo konstatoval že se po Kroměříži vzbudil a tím pádem i narodil. V Brně jsme se nemohli moc zdržovat, protože nás čekala ještě cesta do Pozlovic k Ogarovi, kde byl vyjednán na další večer třetí koncert.

Ráno jsme se po těžké noci, kdy měl Ampér a hned v těsném závěsu i my zalehnuto v uších, přivítali s taťkou Karlem a jeho dcerkou Peťkou. Dopoledne jsme navštívili naše kamarády v Uherském Brodě ve „Farmářovi“. Tam vrcholili přípravy na narozeniny Káji (majitele Farmáře). A protože je Karel vynikající kytarový mág a má okolo sebe spoustu muzikantů, na oslavě se hrálo živě. Pozvání jsme moc rádi přijali. Ale i přezevšechen oslavenecký shon musíme říci, že obsluha ve Farmáři se k nám chovala velice mile, pozorně a do sklének nebyl nikdy prázdný pohled.

Schylovalo se k večeru , blížil se čas hraní na Ogarovi a námi projížděl pocit napětí když jsme neviděli na stolech ani jednu rezervačku. Dech nám ovšem vyrazil pohled do sálu cca hoďku před hraním, kdy bylo na place k nehnutí. Lidi byli fantastičtí, zazpívali si s námi a nakonec došlo i na taneček. Ale nás čekalo ještě jedno hraní, takže: dotančit, vypnout 220V, sbalit kytary, paličky a hybaj na narozky. A že to byly vážené narozky. Rovných 50.- krásných mladých 50. Byla tam oslava v plném proudu, kapely hrály na plnný výkon, tancovalo se, pilo se, jedlo se…zábava jen frčela. A naráz změna kapely. Pro moraváka nic neobvyklého, ale nám „kalandrovcům“ spadla spodní čelist až na špičky bot. Otěže přebrala cimbálovka a samí mladí klucííí. Panečku těm to hrálo. Nakonec jsme i my přišli několika takty Kájovi popřát. A pocta pro nás byla, když to Karlovi nedalo, vzal kytaru a hrábnul si taky s námi do drátů. Krásné narozeniny.

Kolem recepce Ogara jsme se ploužili a ani svítit se nemuselo. Barmanky od naproti našeho pokoje tvrdily že je probudila nějaká mašina jedoucí po chodbě. Ale kecaj, jen jsme si s ukazováčkem před pusou a výrazem :„pšššššt“ dávali jeden druhému najevo, že je nesmíme vzbudit. My to rozhodně nebyli, byli to místní kohouti trpící jasnou nespavostí.

A nastala chvíle loučení a odjezdu. Nechtělo se nám, ale po slibu že se zase brzy vrátíme jsme tedy svolili a zamávali si. Cesta pod vedením zkušeného Péti ubíhala fajn a rychle. Na Melikaně proběhla už tradiční držťková polévka a zase pedál na plyn.

Ale co to? Jak jsme všichni zbystřili, když tah našeho transportéra výrazně oslábl… Co je? Zase turbo Péťo? Proč to nejede? Se slovy nestarejte se, jsme zmlkli. Vše nám došlo v okamžiku, když po osmiseti metrech vyhodil Péťa směrovku a zajel k pumpě. Na výpary se dlouho jet nedá. Ještě že nám to andílci strážníčci naplánovali z kopce. Ale jen co se dotankovalo, už jim zase křidýlka kmitala jako kolibříkům aby nám stíhali. Mají to ale šichty, co?

Díky všem, kteří si nás troufli pozvat a my mohli přijet, díky všem, kterým jsme udělali radost na dušičce.

Váš PKMB …(Jíra)

Fotky z těchto koncertů najdete v sekci FOTO našich stránek.
Vyrobil Alkalis (c) 2007