Reklama

Aktuality


Červen ...

... part I.

Ten červen strašně letí. Musím rychle něco napsat o odehraných koncertech, dokud mi něco z těch skvělých akcí zůstává v závitech mého mozku.

V pátek 12.6. jsme vyrazili do Tábora, do klubu "Posledníá nota". Cestou jsme měli pár velice důležitých telefonátů s naším manažerem a také s majiteli klubu. Nějak se to majitelům "vymklo" a špatně si zaznamenali náš termín. A tak byl náš koncert zrušen a my stáli před rozhodnutím co dál. Jet zpátky domů a druhý den absolvovat zase tu děsnou cestu na "jih", nebo dojet ještě tento večer někam na třeboňsko kde jsme měli druhý den koncert a (s těžkými výčitkami co tomu řeknou naše sqaw až se vrátíme) přespat a následující den věnovat přípravám na večerní koncert. Možná Vás to překvapí, ale pokračovali jsme. Igor věděl o příjemném ubytování ve Smrčné nedaleko Jindřichova Hradce. Spali jsme s Lindou na manželské posteli se značně proleželými matracemi a tak to spaní nebylo až tak OK. Navíc jsem prý příšerně "chrochtal" (já ??? blbost ... o ničem nevím) a tak mně Linda kolem páté hodiny definitivně probudil. Mé oko zavadilo o okno a tušil jsem, že bude co nevidět vycházet slunce. Naházel jsem na sebe kraťasy, triko a sandály, a letěl jsem s foťákem lovit kýčovité scenérie k nedalekému rybníku. Den byl jako malovaný, společnost majitelů penzionu byla velice příjemná a 2 láhve Jamesona a 1 láhev Tullamore Dew nás optimálně naladila.

Večerní koncert v penzionu Kamínek (13.6.) se přiblížil. V areálu penzionu bylo úžasné pódium, zvukaři stavěli sympaticky vyhlížející aparaturu, k večeři byly řízky jak "sloní uši", zvuk byl super, lidí nemnoho, ale příjemní a spontání, stejně tak i majitélé, a jediné co kalilo vše uplynulé byla nepříjemná noční cesta domů. I když Petr jel (jako vždy) rychle a opatrně, spaní na sedadle v autě není to co bych vyhledával. Domů jsme dorazili za svítání, ale věřte, že východ slunce mezi panelákama není stejnej jak ten na "jihu".

První z koncertů Střekovského hudebního léta připadl na nás. Trochu jsme měli obavu, jestli někdo přijde, protože v médiích proběhla zpráva o strašné skáze hradu Střekov, že spadl, mrtvoly, krev, nikdo tam nesmí, nadosmrti zavřeno. Pravda byla taková, že se odlomil kámen cca 50 × 50 cm. Koncert proběhl "pod střechou" a sázka mezi skeptickým pořadatelem a optimistickým kastelánem (20:60) dopadla o něco lépe pro pořadatele. Ale prázdno nebylo a bylo to fajn. Měli jsme sebou i zvláštního hosta, našeho bývalého klávesáka Petra Ernsta a tak naše písničky byly obohaceny o zvuky piána, a Hammondek. Byla to vlastně jeho malá příprava na další den, kdy zaskakoval za Igora. To vlastně už začínám psát o sobotě 20.6.

První koncert Na Rafandě v Krásné Lípě u Křímova byl součástí Trucktrialových závodů. A součástí těchto závodů byly i vyhlídkové lety vrtulníkem společnosti HELI Czech. První odvážlivec byl Petr Bláha, který se pokusil udělat pár záběrů z výšky během našeho koncertu. Během tohoto koncertu jsme se snažili odehrát ty největší pecky z našeho repertoáru a dle reakce lidí se Mírovi tento výběr povedl. Druhý ...tak trochu nedobrovolný odvážlivec byl Linda. Ten Linda, který nevleze do ničeho, co se nepohybuje po zemi (speciálně nesnáší letadla, vrtulníky, lodě...). Patří mu však můj obdiv. Zlomil to v sobě a s velice smíšenými pociti se odebral na startoviště. Přežil !! (video a fotografie se připravují)

Pak jsme absolvovali zrychlený přesun do Plzně, přesněji do klubu "U šesti strun". Oproti minule bylo více lidí, pravděpodobně i vlivem počasí. A zase bezva koncert. Linda si opět vybral svůj "trhací den", ale tentokrát měnil správné struny. Místo Igora hrál Petr Ernst, protože Igor už měl dopředu domluveno hraní s jinou kapelou, kde působí jako host. Petr měl trochu zpoždění a tak jsme museli začít bez něj. Linda vyplnil mistrně svými sóly místa kde obvykle hrává Igor. Po koncertě jsme chvilku poseděli s přáteli a s diváky.

Tak to je v kostce vše o několika posledních koncertech. Blíží se další a já se pokusím přemluvit zase někoho jiného k napsání pár řádků, protože mám pocit, že mi za chvilku neuvěříte a budete si myslet, že si to všechno jen vymýšlím.

A znovu...

... na Moravě

A znovu na Moravě… Naše mini šňůra začala cestou do Kroměříže. Ta ač stále krásná, nás nepřivítala zrovna nejteplejším počasím, proto jsme nehráli pod Katalpou Americkou jako loni, ale koncert byl přesunut na sál o patro výš. Oproti počasí nás ale daleko vřeleji přivítalo publikum. Po koncertě, který se vydařil jsme se s paní místostarostou a částí publika setkali ještě v zákulisí nad mísou řízků (od Jany a Radka Štěpánových) a jak jinak- lahví tullamorky. A jelikož muziky není nikdy dost, vzaly se ještě kytary, basa a hrálo se. Ne tedy dlouho, protože šéfová Starýho Pivovaru paní Navrátilová měla ráno povinnosti, takže jsme se přesunuli už jen ve zmenšené sestavě:kapela bez Igora (ten dal přednost cachtat se několik hodin ve sprše a pelechu) a tři posluchačky do nedalekého nonstopáče. Nad ránem jsme se rozloučili a my se vydali směr intr. Ráno jsme se dávali dohromady na terase hotelu u Boučka osvědčenýma vyprošťováčkama (polívčička a pivíčko) a kochali se kroměřížským náměstím. Nakonec šofér Péťa zavelel odjezd směr Brno a jelo se. Tam nás čekalo výstaviště plnné krásných aut a tak se šli Péťa, Míra, Lindross a Igor juknou. Ampér s Jírou zůstali v autě s úmyslem si odpočinout, ale Jíra zabral později než Ampér a tak se moc neprospal. Po návratu z výstaviště našli kluci před autem hromadu „nařezaného dřívího“.

Večer nás Kouřící Králík přijal zase jako vždy s otevřenou náručí. A protože tu dostává pokaždé někdo z kapely k narozeninám flašku pálenky, tentokrát ji dostal Míra, bo konstatoval že se po Kroměříži vzbudil a tím pádem i narodil. V Brně jsme se nemohli moc zdržovat, protože nás čekala ještě cesta do Pozlovic k Ogarovi, kde byl vyjednán na další večer třetí koncert.

Ráno jsme se po těžké noci, kdy měl Ampér a hned v těsném závěsu i my zalehnuto v uších, přivítali s taťkou Karlem a jeho dcerkou Peťkou. Dopoledne jsme navštívili naše kamarády v Uherském Brodě ve „Farmářovi“. Tam vrcholili přípravy na narozeniny Káji (majitele Farmáře). A protože je Karel vynikající kytarový mág a má okolo sebe spoustu muzikantů, na oslavě se hrálo živě. Pozvání jsme moc rádi přijali. Ale i přezevšechen oslavenecký shon musíme říci, že obsluha ve Farmáři se k nám chovala velice mile, pozorně a do sklének nebyl nikdy prázdný pohled.

Schylovalo se k večeru , blížil se čas hraní na Ogarovi a námi projížděl pocit napětí když jsme neviděli na stolech ani jednu rezervačku. Dech nám ovšem vyrazil pohled do sálu cca hoďku před hraním, kdy bylo na place k nehnutí. Lidi byli fantastičtí, zazpívali si s námi a nakonec došlo i na taneček. Ale nás čekalo ještě jedno hraní, takže: dotančit, vypnout 220V, sbalit kytary, paličky a hybaj na narozky. A že to byly vážené narozky. Rovných 50.- krásných mladých 50. Byla tam oslava v plném proudu, kapely hrály na plnný výkon, tancovalo se, pilo se, jedlo se…zábava jen frčela. A naráz změna kapely. Pro moraváka nic neobvyklého, ale nám „kalandrovcům“ spadla spodní čelist až na špičky bot. Otěže přebrala cimbálovka a samí mladí klucííí. Panečku těm to hrálo. Nakonec jsme i my přišli několika takty Kájovi popřát. A pocta pro nás byla, když to Karlovi nedalo, vzal kytaru a hrábnul si taky s námi do drátů. Krásné narozeniny.

Kolem recepce Ogara jsme se ploužili a ani svítit se nemuselo. Barmanky od naproti našeho pokoje tvrdily že je probudila nějaká mašina jedoucí po chodbě. Ale kecaj, jen jsme si s ukazováčkem před pusou a výrazem :„pšššššt“ dávali jeden druhému najevo, že je nesmíme vzbudit. My to rozhodně nebyli, byli to místní kohouti trpící jasnou nespavostí.

A nastala chvíle loučení a odjezdu. Nechtělo se nám, ale po slibu že se zase brzy vrátíme jsme tedy svolili a zamávali si. Cesta pod vedením zkušeného Péti ubíhala fajn a rychle. Na Melikaně proběhla už tradiční držťková polévka a zase pedál na plyn.

Ale co to? Jak jsme všichni zbystřili, když tah našeho transportéra výrazně oslábl… Co je? Zase turbo Péťo? Proč to nejede? Se slovy nestarejte se, jsme zmlkli. Vše nám došlo v okamžiku, když po osmiseti metrech vyhodil Péťa směrovku a zajel k pumpě. Na výpary se dlouho jet nedá. Ještě že nám to andílci strážníčci naplánovali z kopce. Ale jen co se dotankovalo, už jim zase křidýlka kmitala jako kolibříkům aby nám stíhali. Mají to ale šichty, co?

Díky všem, kteří si nás troufli pozvat a my mohli přijet, díky všem, kterým jsme udělali radost na dušičce.

Váš PKMB …(Jíra)

Fotky z těchto koncertů najdete v sekci FOTO našich stránek.

Motosraz Uruguay Cavallery...

...Brozánky - U červa

Na koncert v Brozánkách jsme se ani nestačili těšit, protože se narychlo domlouval v ten samý den mezi mnou, Mírou a Ampérem na jedné akci nedaleko Mostu. Míra nám sdělil, že mluvil s klukama z BLUE ROCKET, jestli si prý večer nechceme zahrát na srazu motorkářů ve zmiňovaných Brozánkách. U mě to problém nebyl. Ampér s malinkým skřípotem řešil kam s dětma, protože jeho žena měla nějakej mejdan, ale nakonec se to vyřešilo. Jíra naštěstí žádný program na večír neměl. Ještě Igor a Petr. Skoro vše nasvědčovalo, že se jede, ...ale..., a to asi už tušíte, že to „ale“ se týkalo hlavně našeho nedostupného Igora. Mě to nechávalo chladným, protože bylo brzo dopoledne a koncert až pozdě večer ...zkrátka pohoda. Všichni jsme se uklidňovali že Igora dobře známe, a že zase hnípe jak to umí jenom on. A že dá vědět až se kolem dvanáctý probudí a uvidí od nás nepřijaté hovory. To že se Igorovi nemůžeme dovolat jsme zavolali klukům z BR, a že na devadesát procent jedem jen co seženeme unaveného Igora. Průběžně jsme to ještě zkoušeli, kdyby náhodou vstával dříve, nic... a zase nic, vlastně furt nic. Kluci z BR to nevydrželi, a protože kapela je z Teplic jako Igor, a tak za ním jeli osobně domů, a světe div se, Igor nespal. Byl prý vzhůru od rána, a když se ho ptali proč nám nebral mobil, odpověděl že ho nemá zapnutý. A důvod? Chtěl si v klídku užít sobotu. Teďka už chyběl jen Péťa o kterým jsme věděli, že je v Německu takže se ani nepočítalo že pojede, navíc Brozánky od nás opravdu nejsou daleko a tak by jsme to zvládli sami. Ale protože je to Péťa, kterej na rozdíl od Igora věděl že se něco děje, přijel včas ...takže plná sestava.

Místo koncertu nás ze začátku trochu překvapilo. Byl to nějaký bývalý kravín úplně na samotě. To bylo vlastně dobře, protože takovej motorkářskej mejdan by lidem v nedaleký vísce asi vadil. Nemělo to chybu. Nevím kolik bylo lidí, ale málo ne. Bylo fakt na co koukat. Nejen na motorky, ale jak už to u těchhle chlapíků bývá, kolem bylo i hodně pěkných bab. Přivítání bylo opravdu bezva. Prohodili jsme pár slov o dopoledním zážitku s Igorem a hurá k pití. Dostali jsme dost kartiček na pivo a jiné moky (k mojí smůle jsem musel druhý den na ranní). Skoro všechny ty kartičky jsme dali Mírovi a on je (místo těch piveček a limonád)vyměnil za flašku Jimma Beama ... žádné překvapení ... to umí jenom náš Míra, nikdo jinej. Kapely co hráli před námi byly skvělí. Byly to hlasitý nářezy a všem se to fakt líbilo ... dokonce i Ampérovi.

Asi kolem dvanáctý, přišla řada na nás. Nebudu psát jak probíhal koncert, ale ten večer byl tak bezva, že naše hraní ani jinak než dobře dopadnout nemohlo. S malinkými obavami jsme po těch ostřejších kapelách čekali na reakci, ale po prvním songu přišel klid. Byli jsme tam správně a všem moc děkujeme.
Na závěr nastoupili BLUE ROCKET. Kvůli mě ...a to se klukům moc omlouvám... jsme slyšeli jen tři písničky, ale i ty tři byl pro mně zážitek, už se fakt těším až uslyším jejich celý koncert. Cesta domů byla nedlouhá takže pohodová .

Veliký dík skupině BLUE ROCKET a všem organizátorům, prostě všem těm lidičkám okolo téhle bezvadné akce, za to že jsme si mohli v Brozánkách zahrát, je to zážitek na furt, dík...

...LINDROSS

Zprávy ...

... z uplynulých koncertů

A tentokrát to vezmu "proti proudu" času.
Minulý týden (15.5.) jsme hráli v plzeňském klubu "U šesti strun". Přivítalo nás známé prostředí venkovní zahrádky klubu a také známé tváře majitele a zvukaře. Počasí hrozilo přeháňkami což se pravděpodobně projevilo nízkou návštěvností. Skalní fanoušci si však náš koncert nenechali ujít, a ten "nejvěrnější" od nás dostal odměnu. Hrálo se nám dobře a nebýt drobného Mírovo žertíku, ani bych neměl o čem psát. Stalo se totiž to, že jedna z divaček chtěla zahrát písničku Horský lázně. A protože jsme kdysi tuhle písničku s Lindou někde na pařbě hráli, byl Míra přesvědčen, že ji v pohodě zahrajeme a nechal nás na pódiu. To, že jsme ji kdysi někde hráli byla pravda, ale již nebyl brán v potaz ten fakt, že k tomu nutně potřebujeme písmenka a to nejen text, ale i písmenka akordová. A tak nastala trapná situace kdy jsme se pokoušeli tuhle písničku vylovit ze zapadlých mozkových buněk. Ve srovnání s naším výkonem byli sedláci u Chlumce (r.1775) vítězové bitvy. Alespoň už víme, jak k celé věci příště přistupovat.

Je jasné (a mám to i Vámi ověřeno), že více Vás zajímají perličky z koncertů, než to, že koncert byl perfektní a také zvuk byl super, a taky že diváci byli skvělí...atd. To bývá skoro na všech koncertech stejné a kdybych o tom psal pořád dokola, brzy by Vás to omrzelo číst. Ale třeba to, že Lindovi praskla v Blues Sklepě (2.5.) struna... to už nejedna škodolibá dušička pookřeje. Ono to sice není až tak divné, že praskne struna. To se stává, ale když jí vyměnil a během následující skladby mu praskne znova ... to už dává tušit něco vyjímečného. Že by mu kamarádi z kapely napilovali rezervní sadu strun kterou Linda vozí pro tyto případy v kufru? To né! Nejsme zlomyslní. Ale Linda se po první kolizi přehlédl a místo prasklé struny G natáhl strunu D, a ta to prostě nevydržela. (Lindo - pro příště ... D se NEDÁ natáhnout místo G!!!) V průběhu příjemného večera opět Míra použil "live translator" v podobě Jírovo sestry a nechal nečesky mluvícím divákům přeložit například příhodu o cestovaní Igora z Ukrajiny do čech na podvozku vagónu. Malý problém měl "translátor" s přeložením věty kde se Igor údajně "drcnul" v místě kde se zužují koleje. Během večera Míra opět vyhlásil (za použití live translatoru) soutěž o "nejvzdálenějšího" diváka. Tentokrát zvítězil Svante ze Švédska a jeho reakci na koncert si můžete přečíst v návštěvní knize našich stránek.

V Bílině (25.4.), přesněji v restauraci známé pod názvem Moskva jsme hráli poprvé. Během hraní byl uvnitř hroznej "hučák" ... prostě jako v hospodě. Od prvních tónů které jsme vyloudili se před námi objevil lehce "upravený" tanečník a tančil a tančil a ... furt. Byl jsem z toho dost nervózní, protože hraní neprobíhalo na pódiu a tak jsem neustále hlídal aby tanečník nestrkal Mírovi do stojanu s mikrofonem, aby nešlapal po kabelech, nekopal do odposlechů. Ke konci, když se při posledních písničkách zvedlo tanečníků a tanečnic více jsem už byl zralej na léčbu na nedalekém oddělení psychiatrické léčebny. Spokojeni byli po koncertě diváci, majitelé Moskvy a tím pádem i my.

Folkově nadržení diváci nás přivítali 10.dubna v litvínovské aule Scholy Humanitas. Návštěvníci "Něžných večerů", které pořádá skupina 5 oříšků pro Popelku dostali zvýšený příděl decibelů. Na naši omluvu uvádím, že jsme narychlo zaskakovali za nějakou folkovou skupinu, která nemohla přijet. Zkapalněný honorář byl všem členům našeho bandu vyplacen hned po vystoupení.

V Klášterci nad Ohří je nádherný zámek (doporučuji navštívit). Na jeho nádvoří se začala rodit tradice koncertů. No a my jsme byli první, kdo tuhle tradici 3.dubna odstartoval. Trochu jsme měli obavu co tohle uzavřené nádvoří udělá s naším zvukem, ale díky skvělé práci zvukařů byly tyto obavy zbytečné. Při "Zmrzlináři" odběhl Míra do bufetu a přinesl kelímek se zmrzlinou. V průběhu písničky nás obcházel a každého způsobně nakrmil. Já jsem musel s těžkým srdcem odmítat, protože by se mi dost blbě zpívalo a navíc bych pravděpodobně část obsahu propasíroval skrz ochranou mřížku mikrofonu.

I když jsem o pár odstavců výše psal, že není zajímavé pořád psát jen o tom pozitivním, nemohu si poslední větu odpustit. Děkujeme všem pořadatelům a majitelům klubů za pozvání, děkujeme všem divákům za skvělou atmosféru kterou svou přítomností během našich koncertů vytvářejí, děkujeme zvukařům za trpělivost při řešení našich požadavků a za skvělý zvuk, který je důležitý nejen pro diváky, ale i pro naší pohodu na pódiu, děkujeme fotografům za zachycení našich výrazů během hraní, a taky řidičům, kteří nám nepřekážejí když se naše auto s Péťou Bláhou za volantem řítí na koncert, nebo z koncertu. DÍKY!

Váš archiv ...

... tentokrát VIDEO

Jeden velice zajímavý "poklad" našel doma náš kapelník Míra. Jde o videoklip z Hitšarády osmdesátých let, kterou uváděla dvojice Karel Šíp a Jaroslav Uhlíř. Oba si v klipu zahráli a v hlavní roli uvidíte Petra Kalandru a Honzu Spáleného. Skladba se jmenuje Špitál u sv.Jakuba, tradicionál opatřil českým textem Zdeněk Rytíř zpívá ji Petr Kalandra a Honza Spálený. Písničku můžete spustit kliknutím přímo na název a nebo na stránce MEDIA (Video).
Z důvodů umístění videa na stránky jsme podstatně snížili kvalitu tohoto klipu.

Nalezen článek ...

... na internetu

Míra narazil na internetu na článek o našem loňském koncertu v Blues Sklepě. Přečíst si ho můžete v sekci "Z TISKU" našich stránek, a nebo >>tady<< - přímo na blogu autora, jímž je Loupak.
A znovu připomínám, že pokud máte doma nějakou originální živou (live) nahrávku Petra Kalandry sólově, s Marsyasem, A.S.P.M., nebo s Blues Sessionem, zavolejte nám nebo napište. Rádi bychom od vás tyto nahrávky získali a tím rozšířili náš repertoár o skladby, které nikde oficiálně nevyšly. Rovněž přivítáme, když nám pošlete kopie Vašich archivních fotografií Petra Kalandry. Předem děkujeme za případnou spolupráci, která naše hraní posune zase o kousek blíže k Vám a také obohatí naše www stránky.

Brno a Praha ...

... klub, hrad a klub

Koncerty v brněnském klubu U kouřícího králíka a v pražském Blues Sklepě byly našlapané lidmi, skvělou atmosférou, provoněné Tullamorkou, zakouřené cigaretami, byly bohaté na úlovky fotografů... prostě naprosto báječné. Po koncertě v Brně se nám dost těžko vstávalo. Ale vznikl z toho zajímavý video-klip na který se můžete podívat >>> TADY <<<, nebo v sekci MEDIA. Také jsme rozšířili svoje vědomosti návštěvou hradu Špilberk. A aby jste svoje vědomosti obohatili i Vy, zde je krátký popis toho co jsme viděli.

První částí hradu, kterou jsme shlédli, byly "Kasematy". Jde vlastně o "temné prostory", zbudované pro úkryt vojenské posádky v postraních hradních příkopech roku 1742, při přestavbě hradu na barokní pevnost. V roce 1783 byla tato část hradu určena jako vězení pro nejtěžší zločince. Tato věznice na Špilberku byla zrušena roku 1855 a prostory pak byly využívány jako kasárna. Pak jsme si prohlédli "Bastion", což je součást opevnění hradu. Sestoupili jsme cca 7 metrů pod úroveň terénu, sehnutí jsme prošli spojovací chodbou a vystoupali po kovovém schodišti na horní plošinu tohoto Bastionu. Tato součást opevnění byla zbudována roku 1645 před nájezdem Švédů. Poslední částí naší skvělé prohlídky byla rozhledna umístěná na věžici hradu a ze které je krásný rozhled na Brno a kde také velice fičelo. Ve fotogalerii se můžete podívat na fotky nejen z hradu. Spoustu informací o Špilberku najdete na www.spilberk.cz. Za perfektní výklad děkujeme oběma pánům, kteří nás po hradu provedli a jejichž jména si samozřejmě nepamatuji.

V Blues Sklepě nebylo během hraní k hnutí. Tullamorky bylo dost a navíc za každého panáka jsme dostali stírací los s okamžitou výhrou. A tak jsme postupně vyhráli dvě malé placatky a asi 7 klobouků, které Míra během hraní rozdal. Na koncert se přišla podívat i manželka Petra Kalandry a dcera Kristýna. Mezi diváky bylo i dost těch, kteří uměli pouze anglicky a tak Míra nechal část svého mluveného projevu simultánně překládat. Jako host si s námi ve finále večera zahrál na piáno Lubomír Nohavica, který s Petrem Kalandrou spolupracoval při nahrávání "Blues Sessionu I". Tentokrát jsme se po hraní moc dlouho nezdrželi, protože Jírovi nebylo zrovna nejlépe a Linda musel jít ráno do práce. Za fotky z Blues Sklepa opět děkujeme "Berušce" a na jejích WWW stránkách najdete i ty, které jsme do naší fotogalerie nevybrali.

Plzeň a Písek ...

... blablabla

Začnu plzeňským koncertem (13.3.) v House of Blues. Při nakládání aparátu v Mostě jsem propadal záchvatům šílenství. Jel s námi totiž Tomáš Smrž a vezli jsme část jeho PA aparátu. Část podstatně velkou. Nakonec se nám to podařilo všechno narvat do auta a Tomášovi vznikla na zadním sedadle malá komůka ve které se bál o svůj život během Bláhyčovo jízdy. Klub známe dobře z předchozího hraní a dost nám chyběl Igor, který měl na stejný den předem domluvený koncert s jinou kapelou. A protože co je psáno - to je dáno,... doháněl to za něj především Linda. Asi mu budeme říkat "kapelní doháněč". Koncert byl fajn a už jsme se předběžně domluvili na další spolupráci. Cesta domů byla stejná jako cesta do Plzně ... myslím tím obsazením auta, pouze se změnou, že jsme pospávali a Tomáš už byl mírně otrlý a tolik se nebál.
Do Písku (21.3.) jsme už jeli kompletní. Před odjezdem dostal Igor od kapely dárek k narozeninám. Nápad co mu dát dostal Míra, když mu Igor volal jestli po neúčasti v Plzni nedostal padáka... Tak dostal k narozeninám tandemový seskok padákem ze 4 kilometrů. Nejdříve nevěřil, ale když si přečetl certifikát zaúpěl:
"... já kterej bydlím celej život v přízemí... !!!".
Tím se rozpoutal příval narážek na něj, jako např.:
"...přijeď ke mně, bydlím v pátém patře" ...
"... Tělo padá tak okolo 200km/h ... Petr dneska pojede 190, vystrčíš hlavu z okýnka aby sis zvykl.."
"...instruktor má záložní padák, ale ten je jen pro jednoho..."

Obvykle toho Igor cestou na koncert docela dost namluví, ale tentokrát bylo z jeho sedadla ticho. To by člověk vyskočil z kůže. Cestou se několikrát snažil dárek vyměnit za něco jiného ... bugyny, harmoniky a podobně. Nakonec Míra řekl, že jedinej, kdo ho může nahradit při seskoku je Linda. Linda byl cestou ukecanej dost (video).
V píseckém klubu Pí bylo během koncertu, ale i po něm veselo. Míra vyhlásil soutěž o "kalandráckou" paličku na bicí pro toho, kdo je z největší dálky.
Písek ...sranda,
České Budějovice ...nic moc,
Žilina ...to je dobrý,
HaNoi ...kecá-není žlutej,
Etiopie ...vítěz a jmenuje se Menbi (co na tom že bydlí už 10 let v Písku).
Myslím, že cenu by zasloužila i divačka z Žiliny, protože po boku Jíry odvážně předvedla, jak se dá tleskat nohama. A ještě hláška "...majitel prý vzkazuje, že šlupky od buráků se mají házet na zem aby se promastila podlaha..." znělo z Mírovo mikrofonu. Myslel jsem, že olej je v těch oříškách, ale když říká kapelník šlupky, tak šlupky. Bylo to super a byla báječná zábava. Když už v klubu skoro nikdo nebyl, předvedl Linda hru na virtuální kytaru, což jako kytaristovi celkem šlo, a také na virtuální bicí, což jako kytaristovi celkem nešlo a také do rytmu skladby kýval hlavou jako virtuální fanoušek, což mu šlo ze všeho nejlépe (video).

Fotky z těchto koncertů najdete v sekci FOTO našich stránek.

Objevy ...

... ve foto-archívu

Tak se tak probírám velkým množstvím fotografií, které mám ve svém PC a najednou zavadím o fotku, kterou jsem minulý rok v létě pořídil na zámku v Horšovském Týně. Já vím .... na zámcích se fotit nesmí, ale tahle fotka dokazuje, že Linda byl v minulém životě velké zvíře a pravděpodobně byl zastřelen v září 1911. Je však také možné, že přistihl svoji ženu v objetí jiného muže a dostal infarkt. Každopádně parohy v minulém životě měl.

Kliknutím na fotku vpravo se Vám tato otevře ve velkém formátu




Další fotku mi poslal ze svého archivu Igor. Byl vyfocen při čekání na "ukrajinský expres" který ho následně přivezl do Teplic. Říká se, že na hranicích v bývalém Československu se koleje zužovaly. Rusko bylo tehdy opravdu velké, tedy i větší rozchod kolejí, ale všiměte si, že Ukrajina si "jela" po svém a koleje měla ještě užší, než byly u nás. To by vysvětlovalo, že se občas Igor ve své skladbě "Mašinka" zasekne dvakrát (to když se při cestě pod vagónem do ČR dvakrát drcnul).

Několik vět ...

... o odehraných koncertech

Pokud jste pravidelnými návštěvníky našich stránek, tak si možná v duchu říkáte …ten Ampér slibuje nějaké zajímavosti z koncertů a ze života kapely a pořád nic. Tak si teda sypu na hlavu popel a doháním dluhy. V některých klubech jsme byli poprvé a doufáme, že né naposled.

V plzeňském Watt Music klubu jsme hráli 12.února. Klub je to velký a vlhký. Zvuk byl v pohodě, Tullamorky na baru bylo dost a lidí bylo dost málo. Možná to bylo tím, že byl čtvrtek, možná o tom skoro nikdo nevěděl, možná …ale to je přece jedno. Koncert se povedl a ten kdo přišel myslím nelitoval. Po koncertě jsme se moc dlouho nezdrželi, protože jsme měli před sebou cestu domů, ale hlavně náročný víkend.

Už samotná páteční cesta do Poličky u Svitav (13.2.) byla odporně dlouhá. Navíc jsme jeli cestou – necestou …teda spíš necestou. Padal sníh, foukal vítr, silnice byla místy zavátá a když jsme míjeli asi pátou ceduli s výstrahou, že silnice se v zimě neudržuje (což bylo při pohledu z auta zřejmé), všichni jsme znervózněli. Navíc to nebyla silnice, ale spíš nějaká místní komunikace kam se stěží vešlo jedno auto. Projížděli jsme vesničky s podivnými názvy a asi by nás nepřekvapilo, kdybychom zjistili, že místní obyvatelstvo mluví Maďarsky. I když Míra už v Poličce několikrát byl, překvapilo ho, že jsme do města přijeli z úplně jiného směru než byl zvyklý. Řidič Petr ve spojení s GPS navigací je prostě velice nevyzpytatelná kombinace. Divadelní klub v Poličce jsme již našli dobře. Pódium velké, zvuk vypadal dobře a času na přípravu bylo dost. Koncert dopadl opět skvěle. Po koncertě jsme popili a někteří (já a Igor) šli spát. V 5 hodin ráno mně vzbudilo naléhavé zvonění mobilu. Volal Linda a já v domnění že se jedná o nějaký jeho opilecký žert jsem hovor odmítl. Když volal znovu, přesvědčil mně, že se jedná o nouzový stav … že se nemůže dostat do hotelu. Rozespalý jsem mu šel otevřít, ale opravdu se mi vůbec nechtělo. Ráno se telefon ozval znova. To pro změnu volali kluci (Míra, Petr a Jíra), že máme jít dolů na snídani. Opět jsem si myslel, že jde o vtip. A zase o vtip nešlo. V klidu jsme se zabalili a šli dolů. Ve dveřích jsme se s klukama potkali … oni šly spát a my šli na snídani. V restauraci nám nechali Jíru. Ten si ustlal na lavici u stolu. Zastrčil si ruku do kalhot (už jsme byli dlouho na cestách) a začal chrápat. Nejdřív jsme se to s Lindou snažili maskovat pokašláváním, ale když Jíra přidal na síle, nemělo to již kýžený efekt. Jeli jsme naložit aparát, vrátili jsme se pro kluky, Igor se pošťuchoval s Jírou (viz fotogalerie), šli jsme k „nožířovi Dobrotovi“ na oběd, jeli jsme si rozšířit kulturní obzory na hrad Svojanov a pak jsme se vydali do Havlíčkova Brodu na další koncert.

V „HavlBrodě“ na nás čekal opět velký sál, velký zvuk, velká světla a málo lidí, kteří si ale koncert náležitě užívali. Míru sál „Čechovka “ nadchl natolik, že začal uvažovat o natočení DVD, a to právě zde. Z Třebíče se na nás přijel podívat i Mírovo brácha Tom Bowling, který zahrál několik svých písniček. Protože přijel sám bez kapely, doprovodili jsme jeho vystoupení. Byla to velká improvizace, ale zvládli jsme to báječně. Byl to pěkný večer, a protože Linda potřeboval být ráno doma, zbalili jsme se a jeli domů. Cestu do Mostu jsme tradičně prospali.

Další koncert (20.2.) jsme měli „doma“ … tedy v Mostě. V Music Pubu bylo opravdu málo místa pro kapelu. Malých pódií, kde jsme namačkáni, jsme zažili už celkem dost, ale tohle bylo snad to nejmenší ze všech. Tentokrát jsme byli bez Igora, protože ten měl již dříve domluvený koncert s jinou hudební formací, kde hraje jako host. Klub je to velice malý nejen pro muzikanty, ale i pro lidi, kterých přišlo hodně. Bylo tam opravdu husto, ale příjemně husto.

Ve výše zmíněných klubech jsme hráli poprvé, ale v chomutovském klubu "U Bizona" to bylo 28.února už asi po třetí. Zvuk nám obstaral Tomáš Smrž. Lidí bylo opět hodně, a Tullamorky dostatečná zásoba, což jsme během večera poctivě změnili. To bylo také znát při placení kapelního účtu. Ani snad nenapíšu kolik to dělalo (a to byla Tullamorka ten večer v akci za 30,-). Nejvíc „upravený“ byl náš řidič Petr, a proto jsme naše životy cestou zpět svěřili do rukou Igorovi, který pil celý večer nějaké nealkoholické patoky. Dovezl nás v pořádku, za což mu dodatečně děkujeme.

No a teď už zbývá abych Vás odkázal na fotky z těchto akcí, které si můžete prohlédnout v sekci FOTO našich stránek.
Vyrobil Alkalis (c) 2007