Na závěr roku jsme si užili několik báječných koncertů. V pražské Malostranské Besedě (22.11.), další v mělnickém Masarykově KD (28.11.), potom v prosinci opět Praha, a to kulturní centrum Novodvorská (8.12.). Bohužel byl zrušený koncert v Ostravě, na kterém mělo být pokřtěné staro/nové CD s nahrávkami Marsyasu. Deska však ještě neopustila výrobní linku v Loděnicích (jak říká Míra... někdo si chtěl ve výrobně asi něco vypálit a fabrika chytila plamenem), a proto se křest posová někam do příštího roku. Poslední dva prosincové koncerty jsme odehráli na Moravě. V Uherském Hradišti v klubu Mír jsme hráli 10.12. Předcházela tomu noc strávená v Pozlovicích na Ogaru. To proto, že se kluci chystali na ranní nákupy u našeho kamaráda Karla a jeho ženy Vlastičky – U FARMÁŘE v Uh.Brodě. Večerní koncert v klubu Mír v Uh.Hradišti byl pro lidi „na stojáka“. Takové koncerty mají svojí zvláštní skvělou atmosféru. Bylo to moc fajn. Zahrál si s námi i flétnista Petr Opočenský. Po koncertě jsme poseděli v klubu s přáteli z Kroměříže (Jana, Jana a Radek). Ráno jsme si po snídani omrkli trhy na náměstí a odpoledne přesun na poslední letošní koncert do Brna. Na Musilce už jsme hráli, takže to bylo pro nás známé místo. Na moravských koncertech si s námi zahrál i Vinie James.

Kolínský kulturní dům už známe z loňského května, kdy jsme v něm hráli na festivalu Fest Blues Kolín. Diváků se (27.9.) sešlo dost a všichni si posedali na připravené židle v zadní části sálu a i všichni stojící se tlačili vzadu. Před pódiem tak vznikl prázdný prostor, ale jen do doby, než Míra řekl, že kdo se cítí být starý ať zůstane v zadu sedět a kdo se cítí mladý, ať přijde blíž. V tu chvíli se diváci zasmáli a během vteřiny se nahrnuli před pódium. A věřte přátelé, byly to samí mladí a krásní lidé. Koncert se, díky vzájemným sympatiím s diváky, vydařil a oni i my jsme odcházeli spokojení.

Když se řekne Česká Třebová, tak si dost lidí představí koleje, koleje, koleje, koleje, vlaky , vlaky, nádraží, koleje, vlaky… a železničáře. Ale oni mají v České Třebové taky krásné kulturní centrum. Přijeli jsme (4.10.) s mírným zpožděním a trochu se protáhlo i nastavování aparatury… no trochu víc … poslední zvuky k nastavení aparatury už slyšeli i diváci usedající na svá zakoupená místa. Tento drobný nedostatek nám diváci prominuli a koncert měl báječnou atmosféru.

Kadaňské „Babí léto“ (17.9.) nebylo myšleno pro báby, ale spíš pro „baby“, což dokazovalo zvýšenou hustotu krásných dívek v místě konání festivalu. Koncert byl fajn a nebýt protivných sousedů kadaňského kulturáku, kvůli nimž musela být zrušená klimatizace (kvůli hluku), mohlo být ještě trochu líp – resp. příjemněji na pódiu. Lidí bylo hodně, zvuk byl ok, celková pohoda ... užívali jsme si to. Po nás hrál David Koller, a tak šli někteří z našeho početného sdružení nastavit uši do sálu.

Další zastávkou našeho Tour se Zuzanou a Oskarem byly 14.9. jihočeské Trhové Sviny. Místní kulturák byl zaplněn z cca 70% (možná přeháním), ale lidi fajn. Koncert se vydařil a tak jsme si někteří po jeho skončení za odměnu nadělili Nonstopáč na náměstí. Linda a Halamajda vyhráli v automatech a Igor vyhrával v Jukeboxu (Rammstein a pod.). Ráno jsme v hotelu postupně přicházeli na snídani, a časy našich příchodů byly v závislosti na předešlé noci.

Následoval přesun do Prachatic (15.9.)... ovšem s kulturní a občerstvovací zastávkou v Českém Krumlově. Já, Linda, Jíra a Míra jsme se šli „potrhat smíchy“ do zrcadlového bludiště. Neskutečně jsme se pobavili. V různých skupinkách jsme pak procházeli městem a nakonec jsme se sešli u oběda v jedné hospodě. Jedna ze skupinek pak ještě absolvovala Muzeum Tortury (mučení) a pak už jen zaplatit tučné parkovné a vzhůru do Prachatic.

Před koncertem v prachatickém divadle si Linda „odskočil“ k zubaři (zubařce), jelikož mu nastali nějaké potíže na sedmičce vpravo dole. Příprava zvuku trvala neskutečně dlouho a bylo to způsobeno nějakým podivným spojením dvou aparatur. Nakonec se dráty podařilo „rozmotat“ a s mírným zpožděním jsme odstartovali náš koncert. Jako host s námi opět vystoupil Winie James. Úžasnou tečkou tohoto koncertu byl divácký Standing-ovation. Rychlé zabalení a dlouhá noční cesta k domovu.

S naším Bandem jsme již tradičně zahráli v Bílině na oslavách dne horníků 10.9. Hráli jsme opět na scéně „Kafáč “ a bylo příjemno. Našimi kamarády „předskokany“ byla teplická skupina Blue Rocket, která přítomné diváctvo patřičně vybudila. Koncert si pak s námi užil i host od „rakeťáků“ Péťa Samec(k). Ve finále se nahrnul před pódium mocný dav, jenž se dožadoval přídavků. Pochopili jsme, že jde o diváky velké scény, kde skončil koncert Katapultu. Zahráli jsme jim ještě 2 písničky a šlůůůůůůs.

Ve čtvrtek 8.9. jsme se vydali do pražského paláce Akropolis. Sraz jsme měli o několik hodin dříve, než začal vlastní koncert. To proto, aby jsme si společně vyzkoušeli nové písničky s našimi hosty, kterými byly klávesák David Noll, kytarista Kulich Pokorný a kytarový fenomén Michal Pavlíček. Oproti minulé „Akropoli“ se sešlo o něco míň lidí, ale byl to celkově úžasný mejdan. V první řadě doslova svítila Bára Hrzánová. Na pódiu se objevil ještě jeden host... a to kamarád Oskara - Winie Jameson (nebo Jackson??). I na tomto koncertě se objevila Česká televize a reportáž která se objevila v „Kultuře s dvojkou“ je TADY.
Skvělý večer měl pro mně jednu velkou černou tečku... to když jsem přišel k autu a zjistil, že mám rozbité zadní okno a vykradený zavazadlový prostor.

Snad nejhorší akustika, kterou jsme kdy zažili byla v galerii Špejchar v Chomutově, kde jsme hráli 1.9. na výstavě obrazů Rainera Peschla s názvem „Moje blues“. Soupeřili jsme nejen s akustikou, ale i s bigbandem, který hrál na nádvoří (měli úžasného basáka, který jakoby vypadl z oka padouchovi ze seriálu Profesionálové a úžasně valil oči, když nevěděl co hrát). Míra hned v úvodu řekl, že máme s Rainerem hodně společného ... „on má rád čtverečky a my kosočtverečky“... po těchto slovech se mi zdálo, že se dámám podlomila kolena a pánům se zalesklo v očích. Zahráli jsme tři krátké série písniček a pak jsme souboj s akustikou vzdali.

V Hrádku u Rokycan, kde jsme hráli 6.8. na festivalu s názvem Muzika, jsme s Lindou zavzpomínali na staré folkové časy. Myslím, že jsme během našeho vystoupení vyhnaly z amfiteátru všechny pavouky a obávám se, že jsme zhasli i pár žhavých uhlíků v kapsách několika trampů. Jíra zásoboval Míru panákama za jídlo. V autě řekl, že už nebude jíst a pokud ano, tak zaplatí panáka. Měli jsme strach o Jírovo žaludek a o Mírovo játra, ale ustáli to oba.

Tradičně dobře proběhl náš klubový koncert 19.8. v pražském Blues Sklepě. Cesta ke klubu je na mnoha místech rozkopaná a tak nám chvilku trvalo, než jsme se propletli spletí jednosměrek. V klubu pak bylo příjemně lidmi a taky husto vlhkem a teplem.

Se Zuzanou a Oskarem jsme zahráli 27.8. v Ústí nad Labem na festu Labské léto. Před námi na pódiu vtipný Klus, ale taky časový skluz. Back stage zvukaři měli všechno těžce na háku. Všechno jim strašně dlouho trvalo (nebyli z Ukrajiny??) a tak to Míra už nevydržel a koncert začal, aniž měl Péťa Samek nastavený PA aparát. Všechno pak doháněl během první písničky. Zvukař obsluhující odposlechy nereagoval během koncertu na naše požadavky a raději se věnoval slečně, která mu seděla na klíně.

V Uničově (30.8.) bylo zúžené pódium, ale natěsnali jsme se tam. Při vykládání aparátu jsme si ztropili žert z Jíry a řekli jsme mu, že si nevzal činely. Propadl panice a aktivní Zdeněk Halamásek našel a splašil místního muzikanta, aby nějaké činely sehnal. Jen tak tak jsme zastavili odjíždějící auto s vysvětlením, že šlo o fórek. Diváků se sešlo hodně a byl to velice vydařený koncert. V noci jsme živě podebatovali v místním nonstopáči, až jim z toho došla Tullamore Dew a pak taky Jamesson a nakonec i pivo.

Druhý den (31.8.) jsme to vzali do Brna přes farmu Bolka Polívky (který tam bohužel nebyl). Pódium bylo postavené na nádvoří Staré radnice. Lidí se sešlo opět hodně a mezi nimi bylo možné zahlédnout i reportérku a kameramana České televize (reportáž z Událostí v regionech je ZDE). V noci jsme jeli domů a Zdeněk minul Melikanu.

Velikou záhadou jsou fotografie, které nám poslal neznámý autor. Je na nich zachycen Linda při řešení konfliktu s městskou policií. Dle nejmenovaných zdrojů šlo o neschopnost vyťukání šestimístného čísla a vše nakonec vyřešilo pouhých 200,- Kč. Dále náš zdroj uvádí, že před tímto incidentem bylo Lindovi 2× nevolno, což má možná za následek výše zmíněný problém s šestičíslím. Sám velký LINDA o dané situaci odmítá sdělit podrobnosti (na druhém snímku je patrné, jak má Linda zkroucenou ruku za hlavou po zásahu strážníka městské policie).

Dalším "zajímavým" úlovkem je rozhlasový záznam neznámého posluchače Jirky, který po složité otázce moderátora nezaváhal ani chvilku a vystřelil svoji správnou odpověď pohotově do rozhlasového éteru. Touto odpovědí si posluchač Jirka vysloužil vstupenky na festival Labské léto 2011, jenž se bude konnat 27.8.2011 v Ústí nad Labem. Doufám, že si posluchač Jirka přečte naše stránky a pokud za námi na Labském létě přijde, určitě od nás dostane nějakou odměnu.

Posledním příspěvkem tohoto článku je pozvánka na páteční koncert PKMB, který se uskuteční v našem oblíbeném klubu Blues Sklep 19.8.2011 od 21:00.
Videopozvánka ZDE.

O našem koncertu na Colours of Ostrava by se dalo říct... pokud se může něco stát, tak ať je u toho hodně lidí. Ale pěkně popořádku.

Ubytovali jsme se, dali kafe, na schodech hotelu jsme potkali Jirku Schmitzera, kterého poslali do špatného hotelu, nasedli jsme do aut a jeli na festival. Pódium bylo velké, některé části aparátu připravené, Jírovi smontovali bicí na pojízdném praktikáblu... zdálo se, že to bude ultra super parádička. Koncert začal přesně. Lidí se před pódiem sešlo dle našich odhadů cca 6 – 7 tisíc. A pak se začaly dít věci ... při první písničce praskla Charymu struna. V pauze před další písničkou jí stačil natáhnout. Po druhé písničce mně chytla křeč do malíčku, ale během chvilky jsem to rozehnal. Koncert chvilku pokračoval normálně...až do chvíle, kdy jsem měl nastoupit do Marsyas a Apolón. V tu chvíli jsem zjistil, že v aparátu, který mi pořadatelé připravili, se pravděpodobně aktivovala termo ochrana... prostě brnkal jsem na basu a z aparátu nevycházel žádný zvuk. Propadl jsem panice. Po chvilce aparát znova naskočil. To se stalo ke konci koncertu ještě jednou. Ale celkově to bylo skvělé hraní. Do noci jsme pak procházeli festivalovou masou lidí, občas někde poseděli, někde něco poslechli, někde něco vypili a pozdě v noci jsme se dopravili na hotel. Cestou domů Míra zjistil, že nemá telefon. Zřejmě ho někde v noci ztratil.

Ranč Malevil je nedaleko Liberce. Prostředí je fajn, ale abyste si užili všechno, co vám tenhle ranč nabízí, musíte mít hodně peněz. Ale pokud jdete na koncert, kterých tady pořádají celkem dost, stačí zaplatit vstupné. Ale ani to, že máte lístek neznamená, že se koncertu dočkáte. Přijeli jsme na ranč a hrnuli jsme se do jízdárny, kde měl být náš koncert. Překvapilo nás, že není připravená žádná aparatura. Pak jsme se od manažera Aleše dozvěděli, že není zajištěné požadované ubytování. To se dá překousnout... holt pojedeme domů. Fajn .... ale zvukař s aparátem pořád nikde. Takže telefon a dotaz na majitele ... a hle ... majitel se udiveně ptal jakej aparát .... takže závěr – smlouva ... ok... kde to mám podepsat... číst to nemusím. Lidem čekajícím na koncert... resp. malé části sedící před restaurací jsme se omluvili. Slíbili jsme komornější koncert na podzim ... později upřesněno na prosinec (což už podzim rozhodně není - P.S.: dle korektorky Janinky začíná zima 21.12., takže pokud to bude 10.12. tak to podzim pořád je).

Nedělní cestování do Náměšti nad Oslavou mně žádnou radost nepřineslo. Ale v Náměšti na festivalu Folkové prázdniny bylo fajn. Kluci (kromě Igora a mně) vyšlapali nějaké peníze pro dětské domovy (jak si je vyšlapali nechám na představivosti každého z Vás ... nejvíc vyšlapal náš řidič Péťa Bláha). Koncert byl fajn a po koncertě jsem prudil s odjezdem. Ráno jsem musel do práce a tak jsem sháněl osazenstvo našeho auta po všech čertech. Noční cestování z Náměšti nad Oslavou mně žádnou radost nepřineslo.

Na pražský Střelecký ostrov nevede žádná cesta. Petr zastavil na mostě... aparát do rukou... schody... dálka k pódiu... otočka... schody ... aparát... schody... dálka ... HNUS !!! Lidi se sešli v hojném počtu a hodně jich poslouchalo z mostu zadarmo a pár ze šlapadel na vodě ... taky zadarmo, ale budiž jim přáno. Koncert měl spád a hrálo se nám fajn. Zvukař Petr Samek zpočátku trochu bojoval s digitálním mixem, ale nakonec za podpory zvukařů z Malostranské Besedy nad čudlíky zvítězil. Na stěhování aparátu měl pořadatel najaté dva mladé chlapce... při pohledu na ně jsem je v duchu litoval.
Hezký článek o tomto koncertě najdete >>> TADY <<<.