Reklama

Aktuality


MALOSTRANSKÁ BESEDA

pocta Petru Kalandrovi

Ve středu 10.3. jsme hráli na koncertu s názvem „pocta Petru Kalandrovi“, který se uskutečnil v Malostranské besedě v Praze v den výročí nedožitých narozenin Petra Kalandry. Společně s námi si zahráli hosté spjatí s hudební poutí Petra, jako například Blues Session, A.S.P.M., Oskar Petr, Luboš Nohavica, František Havlíček a další. V rámci tohoto koncertu jsme pokřtili DVD, které jsme natočili loni v říjnu v havlíčkobrodském klubu Čechovka. Podrobnější info o tomto skvělém koncertu Vám na těchto stránkách přineseme v nejbližší době.

Je libo...

... taneček??

Tak mám pocit, že buď je nedostatek hudebních skupin hrajících k tanci, nebo pořadatelé plesů mají zájem i o kapely, při kterých by si tancem unavení „plesající“ odpočinuli od vrtění pozadím. Pro nás jen dobře.

A tak jsme 13.2. hráli na plese Czech Coal (již po několikáté), opět na střídačku se Starou sešlostí. Velkou konkurencí nám byla hlavní scéna plesu s Luckou Vondráčkovou, Michalem Davidem a s velkým Kájou (samozřejmě Gottem). Vypadalo to, že výše zmíněné „vrtění“ je nepřestalo bavit ani při písničkách Petra Kalandry. Zvuk nového aparátu (Verse) Tomáše Smrže byl super a obdivuji jeho trpělivost, když po hodinách musel měnit nastavení při střídání kapel.

Zcela nečekaně jsme byli 20.2. pozváni do Písku, kde se konala oslava 10. letého výročí divadla Pod čarou. Zaskakovali jsme za nějakou místní kapelu a měli jsme úspěch. Předběžně bylo domluveno, že se do tohoto divadla někdy na podzim vrátíme s normálním koncertem a pokud to vyjde, tak i s Oskarem Petrem. Vše je v rukou našeho „vyjednavače“ a předsunuté hlídky v jedné osobě – managera Martina.

Závěrem zbývá podotknout, že na obou akcích bylo velké množství nebezpečně krásných tanečnic a posluchaček. O jejich protějšcích opačného pohlaví není co napsat….snad jen, že jich proti nám byla vždycky přesila. …jo a vůbec nevím, proč jsem to napsal, když jsme všichni z kapely zadaní….

První...

... letošní - dobrý

V pražském klubu Blues Sklep hráváme poměrně dost často a tak už je to pro nás skoro "jako doma". Tentokrát nás docela překvapilo, že přišlo dost lidí, kteří nás ještě nikde neslyšeli. Před koncertem jsme měli trochu obavy, jestli se nám během měsíce kapelní nečinnosti (a Tullamore Dew) nevymazalo něco zásadního, co by mohlo ohrozit hladký průběh koncertního vystoupení. Po prvních tónech (akordech, bouchání na buben, foukání do dírek harmoniky a la-la-la-la) bylo jasné, že je vše OK. Překvapující a zcela Ampérem neočekávené bylo sólo na basu v Blues starý ženský, ke kterému byl naprosto bez přípravy vyzván Mírou uprostřed dané písničky. Naštěstí se tato skladba pohybuje v rozmezí 3 - 4 akordů (u nás si přesným počtem nejsme nikdy nikdo jisti) a tak tento Ampérův "prelud" nadopadl úplně nejhůře, i když každý ze zahraných tónů nebyl úplně jistý.
Kromě diváků, jenž nás viděli poprvé bylo v prostorách klubu i dost těch, kteří jsou našimi tradičními fanoušky a fanynkami. Některé z fanynek se doslova rvou o muzikanty, což může být patrné z fotografií. Někdo vypadá, že mu to nevadí a někdo (pravděpodobně dle výrazu na fotografii s Jírou) odříkává Otčenáš. (Zhoršená kvalita fotografií je způsobena nekvalitní optikou mobilního telefonu.)
Další zajímavou novinkou byla "výběrová" soutěž... ovšem tentokrát né o nejvzdálenějšího návštěvníka koncertu (stále vyhrávají cizinci zabloudivší na náš koncert)... tentokrát vyhrával ten, kdo slavil narozeniny najblíže aktuálnímu datu koncertu.

Jak jsem psal v úvodu pozvánky na tento koncert že... u každého může být první letošní cokoliv... náš první letošní koncert jsme si užívali a doufáme, že ten kdo tam byl si užíval také .... a ten kdo nepřišel si bude užívat na některém z dalších koncertů. Třeba hned na tom nejbližším - 10.března v Malostranské Besedě kde pokřtíme naše DVD a kde budou našimi hosty Blues session, A.S.P.M., Oskar Petr, Lubomír Nohavica a ještě další muzikanti, a společně zavzpomínáme na Petra Kalandru, který by v den tohoto koncertu oslavil 60 narozeniny.

Aktuálně...

...

Kalendář koncertů se (díky Vašemu zájmu a díky aktivitě našeho skvělého, pracovitého, hodného, ušlechtilého, slovenského, krásného, věrného, skromného, pravdomluvného, ...a jinými superlativy oplývajícího managera) plní novými a novými koncerty. Republikový "rozptyl" je opravdu široký a tak to k nám nebudete mít daleko. Leden zůstal koncerty neposkvrněn a to hned z několika důvodů...


1. připravujeme na tento rok nějaké nové písničky
2. máme mraky práce na výrobě DVD
3. Míra se vydal pracovně do zahraničí
4. Míra si nechal přepražcovat kytaru
5. Míra se intenzivně učí s Jírovo manželkou angličtinu
6. Jíra se poohlíží po nových "škopcích"
7. Jíra musí intenzivně hlídat svoji manželku (viz bod 5)
8. Linda si koupil novou kytaru Ibanez AJD a učí se na ní
9. Linda nemůže hlídat Jírovo manželku (viz bod 8)
10. Ampér si na svém nástroji dělá údržbu a pidliká doma bluegrass
11. Ampér se musel nechat ostříhat a myslí si, že mu to do února doroste
12. Bláhyč půlku ledna intenzivně slavil svoje narozeniny
13. Bláhyč druhou půlku ledna musí intenzivně střízlivět (viz bod 12)
14. nemáme tušení co dělá v lednu Igor.
15. Igora vůbec nikdo (v lednu) nehlídá
16. a kromě výše zmíněného jsou (nejen v lednu) někteří z nás (všichni) líní
17. a kromě výše zmíněného nekteří z nás chodí (nejen v lednu) i do práce.

Tak mně právě napadlo, jestli není leden málo. Tak dál ... do fotogalerií jsme nasypali nové fotky co jsme kde sehnali. Těšíme se na koncerty, na velká pódia i malé kluby, těšíme se na společné koncerty s Oskarem Petrem, ale hlavně se těšíme na setkání s Vámi.

Přání ...

.. PF 2010

Všem našim příznivcům, fanouškům, kamarádům a kamarádkám, pořadatelům, zvukařům, osvětlovačům a v neposlední řadě i našim rodinám (za výdrž a pevné nervy) přejeme ničím nerušené Vánoce a především velmi mnoho dobré muziky v příštím roce. Jak říká Míra ... dejte nám o sobě vědět a my na Vás příští rok zase přijdeme. Děkujeme.
Karikatury pro PF 2010 nakreslil Roman Zadák.

Vzpomínání...

... o Štědrém dnu

Je Štědrý den a já si uvědomuji, že jsem k Vám moc štědrý poslední dobou nebyl, alespoň co s týká informací z našeho hraní. Za okny usínají lidé zmoženi řízky a salátem, ukolébáni pohádkami a já se budu snažit vzpomenout si na to co se na několika posledních koncertech přihodilo. Tak jedeme ....

Táborský klub Poslední nota byl tentokrát (20.11.) plnější než při naší minulé návštěvě. Hraní bylo fajn a naší největší odměnou byly spokojené tváře lidí, kteří na nás přišli. Původně jsme měli domluvené ubytování a trochu jsme se těšili, že po dlouhé době „zapaříme“, ale museli jsem jet domů. Málem bych zapomněl, že od majitele klubu jsme dostali parádní svíčkovou ... jako od maminky. Hraní v Poslední notě by se dalo shrnout jedním slovem – super.

Další víkend pro nás měl začít už ve čtvrtek v pozlovickém Ogaru, ale protože hodně lidí v průběhu týdne odřeklo již předem domluvené rezervace z důvodu nemoci, po dohodě jsne tento koncert zrušili. A tak pro nás víkend začal jako pro všechny ostatní – v pátek 27.11. odpoledne. Koncert se konal v klubu Galerka. Přijeli jsme včas a měli jsme dost času na přípravu zvuku. Koncert narušila prasklá Hi Hatka, což neznamená, že se přetrhla žena co se směje hi hi hi... (pro neznalé Hi Hat – dva činely plácající o sebe pomocí bubeníkovo šlapání). Míra nasadil Igora na „mašinku“ a zbytek kapely šel řešit hi hi hi Hatku. Pravda Jírovi do smíchu moc nebylo. Nakonec se podařilo nástroj opravit a koncert pokračoval plynule dál. Po koncertě jsme zašli na pivko a nějakou Tullamore Dew a postupně jsme se trousili na pokoje nedalekého hotelu. Najít naše pokoje ve spleti chodeb a zákoutí hotelu dalo práci i zkušenému trampovi Lindovi. Mám pocit, že se trochu vymlouval na ztracenou ručičku z buzoly, ale úplně jistý si touto informací nejsem. Druhý den ráno, po snídani, jsme omrkli místní předvánoční trhy, naložili aparát z klubu a vydali se na cestu.

Protože jsme kapela, co se ráda vzdělává a zajímáme se o kulturní pamětihodnosti naší republiky (např. někteří z nás ví kolik přesně bylo císařů u Slavkova a kdo tam dostal „na prdel“, taky víme kde zaručeně nejsou Koněpruské jeskyně), tak náš kulturní referent Linda naplánoval výlet na Štramberk. Nebýt tohoto výletu, tak ani nevíme, jak chutná „žihadlo“, neviděli by jsme Míru šplhat po skále a stihli by jsme lanovku z Trojanovic na Pustevny a šli by jsme se podívat na sochu Radegasta. Lanovku jsme nestihli a tím pádem jsme měli dostatek času na přejezd do Rýmařova (28.11.). A protože měl pořadatel strach že přijde do rýmařovského Jazz klubu málo lidí, přesunul naše hraní do hospody která se jmenovala tuším „U Pepy“. Překvapila nás velikost místnosti ve které jsme měli hrát. Byl to takový větší obývák. Koncert jsme pojali (alespoň vizuálně) jako unplugged. Všichni jsme hráli v sedě na barových židlích a koncert měl báječnou atmosféru. Ale takovou jinak báječnou. Tak mně napadá, jestli neměl Jíra tento večer hrát ve stoje.

Dalším koncertem byly Bluesové Vánoce v Žatci 3.12. Velké pódium na náměstí bylo opatřeno teplomety, které však (alespoň ten u mně) moc neteplometaly. Hráli jsme a zpívali, až nám pára lítala od pusy. Lidí moc nebylo, ale co by člověk čekal pár týdnů před Vánocemi. Pár posluchačů jsme měli, ale většina kolemjdoucích se věnovala převážně nakupování nesmyslů v přilehlých stáncích. Zima byla protivná, ale přečkali jsme to. Po koncertě jsme museli rychle frčet domů... no domů ... Linda spěchal do práce.

Další „očistec“ nevlídným počasím jsme si užili ve středu 16.12. na náměstí v Ústí nad Labem. Opět stánky, opět pár posluchačů. Zima se nám zdála ještě nesnesitelnější, než v Žatci, ale i tento koncert jsme přečkali. Míra – velký bezvěrec - si koupil u stánku Betlém a já, také velký bezvěrec, jsem si koupil u jiného stánku ovar s křenem. Pak jsme se sbalili a jeli jsme do litoměřického klubu Jazz kavárna Spirála. Tam bylo teplo a lidi, kteří věděli na co jdou. Koncert jsme netradičně rozdělili na 3 čtvrtiny, ale pak nám to přišlo divné a raději jsme ho rozdělili na 3 poloviny. Bylo to fajn.

No a nakonec pár vět o soukromé akci v Plzni. To že je soukromá jsem se dozvěděl až v den odjezdu 21.12. A nevěda této skutečnosti jsem pomocí SMSek pozval několik kamarádů z Plzně, kteří mi svojí účast potvrdili. Po obdržení informace, že jde o soukr.akci jsem opět všem kamarádům rozeslal SMSky s omluvou. V Plzni jsme hráli pro dřevorubce. Byla to parta lidí starající se o stromy po celé republice. Lidi byli fajn. Naší muziku si užívaly a někteří tančili hned od první písničky.

Tak a mám splněno. Příště zkusím zase přemluvit k napsání někoho jiného z kapely a snad se dočkáte dřív.
Zbývá jen dodat, že fotky z těchto a dalších akcí najdete na našich stránkách v sekci FOTO.

Odstraněny ...

...fotogalerie 2008

Pokud jste přehlédli informaci o tom, že budeme odstraňovat fotky z akcí roku 2008, tak už máte smůlu. Fotogalerie byly odstraněny, ale vždycky po jedné fotce z jednotlivých koncertů byly rozděleny do galerií z koncertů, festivalů, z ostatních akcí, s lidmi a z kapelního života. Tento postup odstraňování fotek bude probíhat každý rok, aby se předešlo dlouhému načítání stránky s galeriemi.

Nové fotky přibyly do galerie Petra Kalandry. Našli jsme je na serveru "rajče" a jsou od fotografa pana Tenglera. Také jsme dostali nějaké fotky od dcer Petra a ty umístíme do galerie v dohledné době.

A neustále platí výzva k Vám ... pokud máte nějaké fotky z našich koncertů, rádi je zveřejníme včetně Vašeho jména na našich stránkách. Budeme rádi, když se o své záběry rozdělíte s ostatními návštěvníky našich stránek. Předem moc děkujeme. Fotky můžete posílat na e-mail info@kalandramemory.cz.

Turnov a Velichov ...

... Střelnice a horolezci

Hrůza mně obestřela, když jsem na stránkách turnovského KC Střelnice viděl fotky velkého sálu s technickým popisem prostoru, kde bylo napsáno, že - k stání: 700 osob / k sezení: 400 osob / balkón: 66 osob. Sebevědomí mám OK, ale představa že uprostřed týdne (středa 4.11.) nenaplníme tento prostor mně trochu děsila. Poprosil jsem Míru aby zkusil domluvit koncert do malého sálu. Míra zavolal, domluvil a já mu poděkoval. Ve zkratce - zvuk OK, světla OK, lidi OK. Diváků přišlo dost a když jsme po koncertě stáli venku (protože se v prostorách KC nesmělo kouřit), vyslechli jsme si od odcházejících diváku spoustu uznání a chvály. Trochu to vypadalo, že tam na to venku čekáme. Ale fakt jsme si šli jen zahulit. Zabalili jsme aparát a jeli domů.

V pátek 6.11. jsme hráli ve Velichově na soukromé akci Horoklubu Chomutov v hospodě U lípy. Sálek s pódiem vypadal dobře a k použití byla připravena místní aparatura. Přijel i náš kamarád Petr Gärtner s jehož pomocí jsme nastavili zvuk. Koncert jsme rozdělili do několika kratších sérií a v některých si Petr s námi zahrál na mandolínu. Trošku zvláštně vyzněla Igorovo "Mašinka". To proto, že se několik horolezců vrhlo na taneční parket a za ukrutného dusotu jejich pohorek o dřevěnou podlahu předváděli taneční variace na téma vlak ... nebo spíše z mého pohledu na téma utržený vagón. Jak mi pak Linda, se zkušeností pracovníka posunu kolejových vozidel říkal, spíše šlo o "utržené Pendolíno" v nejvyšší rychlosti. Míra tentokrát nemluvil skoro vůbec. Lidi se bavili, někteří tančili, někteří zpívali a byla pohoda. Cestou domů nás stavěli kousek za Velichovem policajti. Chtěli vidět řidičák, a Míra pořád říkal: ..."... Péťóóó ...máš hasičák??"... pak se zeptali, jestli Petr něco pil, že prý to z auta dost táhne. Tak si Peťa vystoupil a šel foukat. Míra chtěl jít taky foukat, aby věděl kolik toho má v sobě. Raději jsme ho nepustili z auta. To byla na závěr taková veselá příhoda "ze zatáčení".


A ještě několik informací pro Vás.

Náš Manažer Martin zrušil profil naší kapely na stránkách Bandzone z důvodu jejich nízké návštěvnosti.
Fotek z několika posledních akcí je veliké množství a tak mějte trpělivost než je vyberu, upravím a umístím na stránky.
Na stránku MEDIA sekce Video jsem přidal videa ze srpnového hraní v Oseku. Díky technickým úpravám těchto "podstránek" můžeme konečně přidávat videa která mají větší velikost a tak se do budoucna můžete těšit na nové příspěvky.
Rádi by jsme od Vás vyzískali fotografie z některých našich koncertů. Pokud je máte, rozdělte se s dalšími návštěvníky našich stránek. Pošlete nám je e-mailem (včetně vašeho jména) a my si z nich vybereme a umístíme je do příslušných fotogalerií.

Pravidelná dávka ...

... informací z našich koncertů

Když mi kamarád volal s týdenním předstihem, že se chce na nás přijet podívat do teplického Jazz klubu , zakňoural do telefonu, že už se tam asi nevejde, že je vyprodáno, měl jsem z toho smíšené pocity. Popadla mně radost z představy plného klubu a trochu smutek, že kamarády neuvidím. V den "D" (23.10.) byl klub našlapaný až po střechu a i pro ty, kteří si lístek nekoupili v předprodeji se místo našlo. Sice za rohem, u baru, a nebo jen tak na stojáka. Míra přijel na koncert na poslední chvíli, neboť se domníval, že koncert začíná ve 21 hodin. Začínal však o hodinu dříve. Zvuk byl zpočátku koncertu (jak to jen slušně napsat ...) nevyhovující. Po čtyřech písničkách jsme se domluvili s naším kamarádem Petrem Samkem, aby se s tím pokusil něco udělat a vyhlásili jsme zvukovou zkoušku. Dodatečně ještě jednou děkujeme všem přítomným divákům za projevenou trpělivost a za mírné zdržení koncertu. Pak jsme ještě během hraní několikrát řešili problém s tím, že když Igor zapnul kombo, ozývalo se nepříjemné vrčení. Cesty elektronů, Voltů a Ampérů (těch elektrických) jsou nevyzpytatelné. Koncert však dopadl skvěle a lidé odcházeli z koncertu spokojeni.

Se zvukem to bylo na štíru i 30.10. v Třeboni. Hráli jsme v pivovaru, v místech, kde byla dříve sladovna. Dlouhý prostor s klenbami si se zvukem dělal co chtěl. Zvukař dělal co mohl a vysloužil si od nás velkou pochvalu za to, že tento hangár dokázal zvukově zkrotit. Mezi diváky jsme zahlédli i známé "jihočeské tváře" (viz. návštěvní kniha - Šárka). Byla to pohodička. Po koncertu jsme poseděli a pak přejeli do penzionu Kamínek, kde jsme si zajistili spaní. Igor si myslel, že po koncertě pojedeme domů a tak tentokrát cestoval bez svého lodního kufru. Před spaním někde schrastil Jíra i nedopitou láhev Tullamorky a tak bylo na pokojích veselo. Přál bych Vám vidět kreace, které Míra, Linda a Petr předváděli do půl těla svlečeni před televizní obrazovkou na které běželo nějaké mistrovství v kulturistice. Vlastně nezůstane jen u přání ... jen co zpracuji fotky, budete mít možnost tyto kreace sami ohodnotit. Dopoledne jsme přejeli zpátky do Třeboně, dali jsme si oběd, vyfotili jsme se u kašny ... mimochodem byl jsem kapelou požádán o vytvoření samostatné fotogalerie MY A KAŠNY ... a jeli jsme do Prahy.

To, co jsem psal o dopředu vyprodaném koncertě v Teplicích o dva odstavce výše, se opakovalo i v pražském klubu Blues Sklep (31.10.). Přední stůl byl obsazený rodinou Petra Kalandry a jejich kamarády, a jak se mi po koncertě svěřil Linda, měl z toho trochu trému. Asi se bál, aby na ně třeba během zpívání neprskal, když seděli tak blízko. Byla to paráda. Koncert se nám zdál tentokrát nějak více komorní než jindy. Mezi písničkami bylo větší ticho než obvykle, všichni poslouchali a Míra tentokrát (možná se mi to jen zdálo) moc mezi hraním nemluvil. Opravdu super hraní.

Poslední splátka ...

... článků o našem hraní

V chomutovském klubu "U Bizona" jsme hráli 9.10. O zvuk se nám dobře postaral Tomáš Smrž. Petr Bláha nechal tentokrát řídit Igora a vypláchnul si hlavu Tullamorkou (myslím, že nějak podobně to bylo i minule). Lidí bylo tentokrát nemnoho, ale důvod neznáme. Asi bylo něco zajímavého v TV, a nebo to lidi prostě nevěděli. Uvidíme, zda bude mít majitel klubu odvahu pozvat si nás zase někdy příště. Myslel jsem si, že po koncertě pojedeme pozdravit do Sluníčka našeho kamaráda Richarda, ale Jíra zase někam chvátal a tak jsme frčeli domů.

O týden později (16.10.) jsme se vydali do Českých Budějovic. Cestou měl Míra asi tisíc telefonátů, ale jeden nás překvapil. To když říkal .... "...duet je málo ...chtělo by to alespoň TRUET..." Málem nás to zabilo. V Budějkách nám Petr předvedl ... a nejen nám, ale i autoškole stojící ve správném odbočovacím pruhu ... jak se z pruhu doprava odbočuje doleva. Nakonec jsme ke klubu Highway 61 přece jen cestu našli. Přijeli jsme celkem brzo, a tak jsme měli dost času na přípravu. Klub se pak obdivuhodně naplnil a to tak, že jsem při Igorovo "mašince" ani neodcházel pryč. Celý koncert si užívala i Pavlínka Jíšová s kamarádkou Dášou. Pokud někdo nevíte kdo to je Pavlína Jíšová, tak si to najděte na netu. Mezi diváky byly i pánové Beňa a Ptaszek. Po koncertě jsme zase měli roupy a nechtělo se nám skončit. Linda měl "ťapkavou" ... to jako že chtěl jít ještě někam pařit... a když se vrátil tak jen řekl: "...něco v tom bylo". Víc jsme se nedozvěděli. Ráno byl v pokoji kde jsme spali vzduch který by se dal krájet. To víte ... 6 chlapů se po celém dni zuje, svlíkne, a bůh ví co den předem jedli. Prostě jako když se snažíte dýchat rosol. HNUS! A to nechce náš zimomřivý Igor větrat. HNUS! Ještě že nemáme v kapele holky.

Po snídaňo-obědu následoval přesun do Pelhřimova. Cestou jsme se rozhodli obohatit naše vědomosti a změnili jsme směr na Dačice. Tam jsme si prohlédli památník kostkového cukru, neboť z tohoto města vynález hranatého sladidla pochází. Igor se nezúčastnil ... zůstal chrápat v autě. Jeho škoda, protože jsme zase zalezli do hospody a Petr si se slovy: "...vždyť já vlastně vůbec nemám hlad" objednal pečené koleno. Bylo opravdu monstrózní a tak jsme ho ochutnali nakonec všichni ...teda kromě Igora, který spal v autě. U tygříka jsme se rychle nazvučili a v pohodě odehráli koncert. Bylo opět narváno. Tentokrát do postele chvátal Linda. Prý na něj něco leze. Ráno jsme se v pohodě vypravili a jeli domů.
Vyrobil Alkalis (c) 2007