Reklama

Aktuality


Uherský Brod ...

... a Holešov

Cestou do Uherského Brodu (25.9.) jsme se zastavili v Brankovicích, kde nám minule byla při poruše auta poskytnuta první pomoc. Pozdravili jsme paní Vrbackou, která měla velkou radost, že nás zase vidí. Času nebylo mnoho a tak jsme rychle zase naskákali do auta jeli do Uherského Brodu, kde nás večer čekal koncert v klubu "Hospůdka u Michala". Trochu jsme bloudili, než jsme klub našli. Sice jsme se ptali "domorodců", ale nikdo nevěděl. Znali jen hospodu "U Karla" ... nakonec se vše vysvětlilo .... dříve "U Karla" teď "U Michala". Opět báááááječní lidé. Přišel se podívat i "farmář" Karel Štěrba. Měl to skoro za barákem, tak nebylo divu. Druhý den jsme se u něj v poledne zastavili a tato návštěva měla podobný průběh, jako každá jiná u něj. Zase jsme nakupovali, pili dobrou slivovici, brnkali na kytary. Pak přijel ještě Petr Opočenský, který si s námi jednou zahrál na příčnou flétnu na oslavě Karlových narozenin a kde se nám zalíbil natolik, že jsme ho chtěli mít na DVD. Petra Opočenského jsme pak odvezli do Uherského Hradiště, tam jsme omrkli jeho rozestavěný barák, ochutnali slivovici, poslechli nahrávku jeho skupiny a nadešel čas pokračovat v cestě. Ještě jsme se vyfotili s krojovanými dívkami a mládenci, kteří šli okolo a nasedli do auta.

Přesunuli ( 26.9.) jsme se do Holešova. Náš koncert byl součástí malého festivalu SATURDAY IN BLUE aneb BLUESOVÁ SOBOTA, který se konal v Drive klubu. Hrálo se nám dobře a nebýt jednoho opilého týpka, bylo by to ještě lepší. Petr ho však celkem rychle usměrnil. Kapele, která hrála po nás jsme nechávali na pódiu bicí. Původně jsme se těšili, že zapaříme, přespíme a dopoledne pojedeme domů, ale Jíra se splašil, že musí být v neděli ve 12 hodin na lešení a že tím pádem ještě v noci frčíme domů. Souhlasili jsme za podmínky, že si Jíra pohlídá řidiče Petra a bude mu dělat společnost, aby za volantem neusnul. Jíra se na to ale vyprdnul, a jen co dosedl na sedačku, usnul a vzbudil se až v Mostě. Celou cestu tak Petra udržoval při vědomí Míra, a to někdy až drastickým způsobem. Až se divím, že si Petr to různé dloubání do žeber, a bůhví kam ještě, dal líbit. Pro příště je domluveno ... kdo potřebuje ještě v noci jet z nějaké dálky, bude hlídat řidiče. Pokud né ... spí se v místě koncertu a jede se až ráno. HOWK.

Sejdeme se Na kopečku ...

...a další koncerty

Divadlo "Na kopečku" se nachází v areálu psychyatrické léčebny v Jihlavě. Ó jaký klid je ve zdejším prostředí. Obzvláště, když cestou na koncert (18.9.) prožíváte peklo. Vysvětlím ... na dálnici jsme chvíli jeli za nějakým maďarským autobusem a zdálo se nám, že se z něj line odporný naftový zápach. Autobus jsme předjeli ale naftový ozón nezmizel. Přikládali jsme to tomu, že smrad je natažený do ventilace našeho VW. Na vjezdu do Jihlavy to Petrovi nedalo a otevřel kapotu. Z motoru vytékala nafta proudem. Dojeli jsme do místa koncertu a Petr se otočil a jel někam do opravny. Na asfaltové cestě po něm zůstala celkem slušná louže a v nádrži po naftě nezůstalo skoro nic. Koncert se konal před divadlem... na trávě. Lidi byli fajn. Petr se vrátil s opraveným a natankováným autem a zase byla pohoda. Ó jaký klid byl v tamním prostředí. Jednou se možná všichni sejdeme "Na kopečku" nebo v jiné léčebně.

Nikdy mně moc nelákalo krotit jednostopé vozidlo ... i když má dvě kola. Ale rád se na motorky alespoň koukám. Shodou okolností jsem na jeden z našich pražských koncertů pozval bývalého spolužáka Foxe a ten je členem sdružení Moto Guzzi. A tak se po čase stalo, že nás tihle fandové pozvali na svůj sraz, který se konal 19.9. v areálu autokempu Apolo v Lednici. Hráli jsme první a tak jsme měli dost času na přípravu perfektního zvuku. Lidi se bavili a nám se hrálo dobře. I my jsme se dobře bavili. To když po nás nastoupila skupina Meky Band, což je revival Mekyho Žbirky. Fakt super. Když jste zavřeli oči, tak bylo jedno kdo na pódiu stojí ... slyšet byl Žbirka. Pak přišla revivalová Hanička Zagorová a opět úžasné. Vše bylo podpořeno kvalitními muzikanty. Z další kapely už jsem slyšel jen asi 2 písničky a zbytek ke mně doléhal přes zavřené okno chatky, ve které jsme spali. Ráno Igor hledal hodinky a pak si vzpoměl, že je nechal ve sprše. Tam už samozřejmě nebyly. Našel je však jeden poctivec a Igorovi je těsně před odjezdem přinesl. Igor svítil jak dítě, když mu vrátí hračku.

Poslední víkendové zastavení nás čekalo na Mělnickém vinobraní (20.9.). Velké pódium, dobrý zvuk, dost lidí, a nedaleko nějaká atrakce vydávající hrůzné zvuky. Zaskakovali jsme za duo Beňa-Ptaszek, ale myslím, že jsme lidi, kteří přišli na ně nezklamali. Míra hodil pár slov s Míšou Leichtem z plzeňské skupiny COP, která hrála po nás, dali jsme si něco dobrého do rypáčků a jeli jsme domů.

Velký dluh...

...o našich koncertech

Předem přijměte omluvu, že jste si dlouho nemohli přečíst o našich koncertech. Vše bylo odloženo z důvodu umístění hlavní zprávy minulých dní .. natáčení DVD. Natáčení už je za námi a tak konečně začneme postupně informovat i o dalších odehraných koncertech. Tohle povídání rozdělím do několika samostatných článků, protože jsme toho na koncertech zažili docela dost. Tak... úvod je za mnou a pokud jste to dočetli až sem, tak je tento úvod i za Vámi.

V sobotu 12.9. jsme hráli na zámku v Korozlukách u Mostu. Lidí mohlo být víc, ale to se občas stává. Hráli jsme venku a zvuk, i když byl perfektní, se nám vracel se zpožděním odrazem od budovy zámku. Ustáli jsme to. Během našeho koncertu dvakrát zkolabovala elektřina a zvláštní je, že se to stalo vždycky, když jsem zpíval já. Asi se někde srazily Ampéry s ampéry. I to jsme ustáli. Každopádně super akce a držíme palce, ať se dočkáme dalších koncertů v tomto skvělém prostředí. A doporučení - pokud se budete toulat v našich krajích, udělejte si čas, navštivte zámek Korozluky a podívejte se, jak z trosek a "popela" pozvedl pan Míra Perout tento úžasný kus naší historie.

Hned další den jsme vystoupili v rámci Hornických slavností v Bílině. Scénu "Kafáč" už důvěrně známe. Během koncertu začalo zcela obstojně pršet a tak se dost lidí utíkalo schovat pod střechu přilehlé kavárny, pod velké slunečníky, nebo pod barevné kopule svých deštníků. Báječné fotky z tohoto hraní a ze zámku v Korozlukách pro nás nafotil náš kamarád František Vejstrk a vidět je můžete v naší fotogalerii.

Už brzy se dozvíte, co je to "truet" a že Linda řekl: "...něco v tom bylo..."

A to je pro dnešek vše ... tá dýýýý dááá dýýýý dáááá da.

Není každý den posvícení...

...a nebo je.

Dlouho jsem přemýšlel, jaký nadpis mám dát tomuto článku a nakonec to vyplynulo samo, když jsem ho dopsal.

Do Vimperku je cesta fakt dlouhá. O to horší byla představa, že v noci po koncertu jedeme hned domů. Před námi hrál skvělý Blue Effect. Jejich akustický koncert se skvělým zvukem jsme si všichni užívali, i když jim počasí moc nepřálo. Z oblohy se valil déšť a tak se posluchači mačkali pod stanem, který byl bokem od pódia. Když se déšť uklidnil všichni se přesunuli zpět před pódium a při poslechu hitů Radima Hladíka "udupávali" rozbahněnou plochu. Následovalo "přepřahání" kapel. Zvukařům to trvalo dost dlouho a mám pocit že i díky tomu dost lidí odešlo. Co se dělo dál ... kromě toho že jsme hráli... nebudu popisovat. To né že bych si to nepamatoval, ale mám úctu k našemu kapelníkovi. A ten mi kladl na srdce, abych na stránky psal hlavně to pozitivní. A tak tady nebudu psát o tom, že zvuk byl naprosto tragickej, a to nejen v odposlechu na pódiu... kde cca od půlky koncertu vlastně nebyl žádnej, ale byl i příšernej z pódia k lidem. Nepochopili jsme, proč Blue Effect hrál přes velké výkonné bedny a my hráli přes takové malinké. Po koncertě jsme vysvětlení od zvukařů dostali...ale nepřejte si ho vědět. No nic. Nějak jsme to přečkali s vědomím, že není každý den posvícení.

Každý den sice posvícení není, ale hned druhý den v sobotu (5.9.) posvícení bylo, a to v Nymburku (nebo snad v Nymburce??). Velké pódim, hromada báječných lidí před ním, senzační zvuk zvukařů kteří ví co dělají, prostě nádhera. Vivat Nymburské posvícení. I tentokrát jsme rovnou z koncertu frčeli domů. (článek o této akci si můžete přečíst v Nymburském Deníku ...článek obsahuje i fotogalerii a krátké video)
Tento víkend nám přinesl i spoustu kapelních poznatků... třeba už víme, že Linda k vypínání světla používá dálkové ovládání, například ve formě násady od smetáku, nebo jiné podobné dlouhé tyče a zjistili jsme, že protihlukové paravany ve studiu mají velký filtrační účinek. Také jsme v kapelním autě zavedly kasičku na čištění sedaček a Jíra už zase hraje bos. Tak zase příště.

Tři v jednom ...

... aneb koncerty 29.8.09

První sobotní koncert jsme odehráli v letním kině v Ústí nad Labem. Akce se jmenovala Labské léto 2009 a nebyli jsme zde žádnými nováčky. Na tomto velkém, pódiu jsme odehráli jeden z prvních koncertů naší skupiny v roce 2005. Hráli jsme jako jedni z prvních účinkujících a tak bylo v hledišti ještě dost volných míst k sezení. Občerstvili jsme se v připraveném V.I.P. stanu a vydali jsme se na dlaší koncert. Ten na nás čekal v Kadani.

Každoroční kulturní show s názvem "Císařský den" probíhá na různých místech města. My jsme obsadili pódium u KC Střelnice. Před námi hrála skupina Njorek. To jsou tři muzikanti a jedním z nich je Olin Nejezchleba, rovněž člen skupiny Blues Session. Poslechl si celé naše vystoupení, pak jsme s ním dali řeč a vypadá to, že pro Vás společně něco vymyslíme. Nechte se překvapit. Vše se včas dozvíte. Po našem koncertě jsme ještě poseděli, popili a poslechli si skupinu Rapa Nui a pak už jsme letěli na poslední sobotní koncert.

V Oseku u Litvínova už jsme také hráli. Letos na "Benátské noci" což je vyvrcholení Oseckého léta. Přijížděli jsme do poslední písničky Pavlíny Jíšové a jejího bandu. Pak nastoupil na pódium Pepa Laufr dopravázený skupinou "Los CéDéčkos". Počasí se dost výrazně zhoršilo a hrozilo i to, že bude vše odpískáno. Bylo tak hnusně, že jsme si vzali pivo a šli si sednout do auta. Na zadních stranách předních sedadel jsou takové sympatické stolečky a tak jsme si s Lindou na ně dali pivíčka, aby nás to nestudělo do rukou. Najednou se vzadu splašil Jíra, že nutně, .... ale opravdu strašně nutně potřebuje... Tak Linda, sedící před ním, vystoupil, Jíra sklopil sedačku a část obsahu plastového kelímku se ocitla na Mírovo bundě a vlasech a také na sedačce. Pak nastaly dohady, kdo vlastně za to může. Počasí se trochu vylepšilo a my jsme v pohodě odehráli, skoukli ohňostroj a jeli domů. Byl to náročný den. Tak zase příště.

Morava...

... krásná zem (14. - 15.8.2009)

V pátek jsme jeli opět do Pozlovic do Ogara. Vyráželi jsme už před polednem, protože víme, že cesta je dlouhá a nechtěli jsme riskovat příjezd na poslední chvíli. Nevyzpytatelná bývá v tomto ohledu především Praha, resp. její průjezd. V Praze na nás čekal Igor, který tam něco sháněl dopoledne v hudebninách. Do auta naskakoval se svým velkým "чемоданем" doslova za jízdy. Cesta pak už byla celkem v pohodě. Jenže ... nechval dne před koncertem. Asi tak 70 km před Pozlovicemi se Petrovi zdálo, že to naše auto nějak špatně jede. Tak jsme zastavili v malebné obci Brankovice a zjistili jsme, že máme rozpálené pravé zadní kolo. Petr se dal okamžitě do oprav, ale s kladivem se toho na zaseknuté brzdě moc dělat nedá. První pomoc nám poskytl pan Radek Vrbacký, ale hlavně jeho maminka. To když nám přinesla slivovici. Obtelefonovali jsme co se dalo a s pomocí, nářadím a novými brzdovými destičkami následně přispěchal i náš kamarád "Farmář" Karel Štěrba z Uherského Brodu. K panu Radkovi jsme do auta naložili to nejtěžší ... aparát a Ampéra a zbytek jel s Karlem. Petr zůstal v Brankovicích a opravoval. V Ogarovi bylo zase moc fajn. Jen Míra si koncert tentokrát moc neužíval. Už několik dní ho pobolíval zub a v pátek to bylo k nevydržení. Nepomáhaly prášky, ani slivovace, ani lidový recept - hřebíček. Míra však na sobě během koncertu nedal nic znát. Je to prostě profík. I zbytek kapely se tvářil, že mu nic není. Taky profíci. Ráno se Míra s Petrem vydali do Zlína na zubní pohototvost a po návratu bylo znát, že se Mírovi trochu ulevilo.

V sobotu večer nás čekal koncert ve Frýdku (to je hned vedle Místku). Vzali jsme to cestou přes Trenčín, protože "hradomil" Linda si přál vidět hrad. Jíra se cestou k hradu odpojil na náměstí a sledoval koncert nějaké jazzové kapely. K němu se po chvíli přidal i Ampér a zaujatě sledovali perfektní koncert mladých, ale velice šikovných muzikantů. Čas letěl a my museli letět taky, protože jsme měli před sebou ještě hodně kilometrů. Cestou do Frýdku (ten co je vedle Místku) jsme v kopcích dostihli dopravní nehodu při níž zemřel motorkář. Nic veselého! Místo kde se konal festival Muzikantské žně našel Petr velice rychle. Dozvěděli jsme se, že naše vystoupení má mít délku 30 minut. Škoda že to nemohlo být víc, protože lidi byli skvělí. Leč stanovený harmonogram festivalu bylo nutné dodržet. Po nás jsme si ještě vychutnali (hlavně Jíra) bubenickou šou skupiny Jumping Drums a protože Míru to začalo zase dost brát, omluvili jsme se z připraveného noclehu a ještě v noci jsme absolvovali náročnou cestu domů.

Ještě jednou zvláštní poděkování Radkovi Vrbackému a jeho mamince, Karlovi Štěrbovi, zubní pohotovosti ve Zlíně, polské skupině Conner za zapůjčení bicích ... a taky našemu řidiči Petrovi za jeho nočně-ranní jízdu domů.

U šesti strun ...

... letos naposledy

Tento rok potřetí a tento rok naposledy jsme si zahráli v plzeňském klubu U šesti strun. Venkovní zahrádka klubu, kde se pořádají koncerty, byla obstojně zaplněná. Hrálo se nám fajn a na úplný závěr koncertu se předvedla nadějná začínající bubenice. Aby její hraní nevyznělo "na sucho" skočil Ampér na pódium zapnul si již odpojený aparát a preludoval a improvizoval. Jedna perlička, která se týká cesty do Plzně ... i když vím, že hodně z Vás po přečtení bude nechápavě kroutit hlavou (a moje maminka, ač velice slušná a kultivovaná žena, pravděpodobně použije některá neslušná slova)... Míra hrál během jízdy s naším řidičem piškvorky. I my vzadu jsme (se sevřenými půlkami, mezi motlitbami, loučení se životem a křižováním) kroutili hlavami. ... jo a důležitá informace ...Míra vyhrál !!! (kliknutím na fotku v pravo se tato zvětší do nového okna)
Budeme se těšit, že si "U šesti strun" v příštím roce opět zahrajeme. Nezáleží to jen na nás, ale na majiteli klubu a také na tom, jestli nás Vy budete v tomto klubu chtít vidět.

Blues Sklep ...

... tři roky !!!

První srpnový koncert jsme v sobotu 1.8. odehráli v pražském Blues Sklepě. Klub slavil 3.leté výročí své existence a na židličkách seděli opět skvělí diváci. Výborný byl i gulášek ... nevím kdo ho vařil ... a o tom, že byl opravdu "jedlý" svědčí i to, že si náš Igor třikrát naložil. Prostřednictvím svého fotoaparátu na nás mrkala Beruška a její fotky můžete vidět na jejích stránkách, a nebo jejich výběr v naší fotogalerii.

Teď už zbývá jen popřát klubu, aby měl i nadále spoustu skvělých diváků a aby se do něj rádi vracely kapely ... tak jako se do něj rádi vracíme my.

Pivobraní 2009...

... Klášter

Klášter je církevní stavba nebo areál, který obývají řeholní osoby: mniši nebo řeholnice. Obyvatelé kláštera jsou vždy ze stejného církevního řádu (např. benediktini, františkáni, cisterciáci, karmelitáni, vincentky, voršilky) nebo sekty.
To jsou úvodní věty encyklopedie. Pak je ale také pivovar Klášter kde se začalo pivo vařit již v roce 1570 a koncem 19 století patřil tento pivovar mezi sedm největších v českých zemích. Již několik let se v prostorách tohoto pivovaru pořádá Pivobraní na kterém jsme si letos (27.6.) zahráli i my. Cestou nás chytil pořádnej lijavec a čekali jsme, že dorazí za námi až do Kláštera. Déšť dorazil, ale jen drobný. I tak bylo místo pro diváky značně prořídlé. Měli jsme pocit, že většinu lidí naše muzika moc nebere. Ale abych všem nekřivdil ... pár lidí kteří se zájmem sledovalo naše vystoupení se před pódiem našlo. Popili jsme a pojedli a popojeli k domovu. A protože jsme tentokrát přijeli z hraní poměrně brzo, dali jsme si sraz na Skypu a dlouho do noci jsme žvanili a žvanili a žvanili a ... dobrou ...

Klub Spirála ...

... a jak byl Ampér jako vrtule

Do litoměřického klubu Spirála jsme jeli poprvé (24.6.) takže očekávání bylo velké, vlastně obrovské. Byla totiž středa a to je den kdy se moc nekoncertuje. Otázka tedy trefná, ...budou lidi?? Cesta do Litoměřic byla v pohodě není to od nás daleko, takže se vlastně vůbec netrpělo dlouhou cestou. V autě jsem se dozvěděl od Ampéra, že klub je malý a to včetně prostoru kde jsme měli hrát. Je pravda, že jsme si na to už zvykli, takže jsem to přešel mávnutím rukou. Příjezd byl okořeněný příjemným přivítáním sympatickým majitelem klubu a hned jsme se cítili jako doma. To jsme ještě netušili, že tento večer bude v duchu velkého rodinného mejdanu. Míra odněkud přitáhl pěkně jetou kytku v pěkně jetým igelitu.
„... kde si jí vzal Míro??“
„... tady v tom koši...“ oči mi šli okamžitě nahoru.
„... Ampér má přece svátek a na kytku se zapomnělo...“
„... no to je pravda a hurá do vody jestli se třeba ještě nevzpamatuje...“
Těšil sem se na to až jí Ampérovi předáme.

Klub byl opravdu nádherný a okamžitě nám tam bylo dobře. Jen jestli přijdou lidi... Ta otázka tu furt mezi námi kolovala. Vlastně ani nevím kdo se první odvážil a zeptal se majitele, Jestli někdo přijde. Odpověděl že je vyprodáno jako vždy a s úsměvem nám šel pro pivko. Ty brďo tak to je paráda řekl sem si v duchu, a hurá stavět aparát. Najednou nám to šlo rychleji všechno fachčilo, žádnej problém nenastal, hurá na bar ať to frčí. Ten klub se opravdu naplnil k prasknutí a jen tak tak, že jsme se dostali na plac aby jsme mohli začít. Nádhernej pohled na ty lidičky, věřte! Je dobře že si udělali čas ve všední den kdy se druhý den jde do práce, všem veliké děkuji, byli jste super. Už při prvních tonech bylo cítit že to Ampér dobře nastavil a že zvuk bude nádhernej. A už se to valilo jedna pecka za druhou, lidi zpívali ...jo to se to hraje. Jediný co nás opravdu likvidovalo bylo vedro. O první přestávce jsme venku stáli jak mokrý slípky, jak znás lilo. Všichni nás upozorňovali, že je to vždy, ale zase lepší tohle vedro a plnej klub než aby bylo prázdno. Zdatně jsme se s tím poprali a koncert frčel jak o závod. Míra to nastavil tak senzačně, že to ani snad líp nešlo. Koncert perfektně gradoval, lidi ve varu a my samozřejmě taky. Nepopsatelný zážitek ...fakt díky ...ještě jednou všem kteří jste tam byli. Po koncertě jsme hnedka zašli na bar. Žízeň byla po tomhle koncertě dvojnásobná. U Ampéra vlastně trojnásobná. Bylo Honzy takže do toho vlítli oslavy jmenin. Jen mě chvilku udivovalo, jak to tomu našemu Honzovi šlo. V autě nás zásadně a důrazně upozorňoval že to neslaví. No asi už nám zapomíná. Ten večer se s tím opravdu nemazlil. V tandemu s Mírou to pěkně frčelo ... jak já jim to záviděl. Nemohl jsem pít ...ještě jsem musel po koncertě řídit. Kolem jedné jsme se narepetovali do auta a hurá domů. Kluci hned za hnípli včetně mě, takže cesta utíkala dobře ...až na to, že jak Ampér bumbal, zatáčky vůbec nezvládal a padal hlavou na sedačku. Začala šou. Mohlo mě strhat, jak padá obličejem na tu jeho kytičku, kterou samozřejmě dostal během koncertu. Naštěstí ten jetej šustící igelit ho probouzel, a mě hned napadlo že ten Míra měl vlastně dobrý úmysl, aby Honzíka ráno nebolely záda. Je to génius ...dík Míro.

Ještě jednou všem velký díky za příjemný večer a pevně doufám že jsme v litoměřickém klubu Spirála nebyli naposledy.

LINDROS
Vyrobil Alkalis (c) 2007