Reklama

Aktuality


Nechci se ...

... opakovat !

Možná se divíte, že jsou mezi články o koncertech pořád větší a větší časové odstupy. Důvod je jediný. Mám strach, že se budu opakovat. Souhrnně hned v úvodu tedy o všech následujících popisovaných koncertech napíšu, že byly skvělé, že se nám bezvadně hrálo a že diváci byli senzační a vytvořili nám vždycky báječné a pozitivní prostředí. A to všechno je pravda. No a zbývá už jen popsat drobnosti z kapelního života, které jsou ojedinělé a nikdy se neopakují ... i když některé drobnosti se také opakují.

11.9. – v Bílině na oslavách dne horníků na scéně Kafáč. Míra měl zpoždění a na pódium dorazil na poslední chvíli. Zvuk byl zatím ten nej nej nej co jsme kdy na této scéně zažili.

9.10. – tradiční česká zábava, jakou je posvícení v Braňanech si žádá tradiční českou hudbu. V pořadí bluegrassový Album, bluesový Petr Kalandra Memory Band a příval jižansko-rockových Bluerocket. Naštěstí všechny tři kapely zpívají česky. Na tuto akci jsme si odskočili ze soustředění, které probíhalo v Lužici u Mostu. Za super zázemí pro nacvičování skladeb Zuzany Michnové patří dík místnímu starostovi panu (jméno doplním, jen co si vzpomenu) , Marcelovi za pivo a Tomášovi S. za světla.

22.10. – brněnský Kouřící králík má nějaký zvláštní magnetizmus. Některé z nás to tam podivně drží. A to i přes to, že nás ještě po koncertě čeká 100 km přejezd do Pozlovic. Pouze jedna z mnoha Tullamorek spadne do špatné krční „dírky“ a pak po ní voní kdekdo z okolí, třeba i Jirka Charypar.

23.10. – na hotelu Ogar má paní recepční velice silně vyvinutou trpělivost, když nás s úsměvem vítá okolo čtvrté hodiny ranní. Vlivem zvláštního rozmístění spacího zalehacího pořádku jsem já – Ampér – sdílel rozkládací pohovku o směšně malé šířce s Igorem. Ten, vybaven ušními chrániči sluchu, jenž fasují střelmistři v povrchových dolech, si ráno stěžoval na zvláštní vibrace, jenž třásly vším co bylo v místnosti. Zřejmě nějaké lokální zemětřesení. Dietní grilovaná vepřová kolena opět vynikající a rovněž i všechno ostatní jídlo. A taky krásné servírky a taky senzační Peťka (nikoliv Bláha).

5.11. – není sklep jako Sklep. Ale v Blues Sklepě je fajn. A zase ten TD magnetizmus.

6.11. – noc prožitá opět s Igorem v jedné posteli ... zatím co já v pohodě, Igor ráno jevil známky podráždění z nevyspání. Společnou postel rovněž sdílel Míra s Linďákem. Co tam se dělo nevím, neboť jsme byly odděleni dveřmi, ale ze zvuků přicházejících zpoza dveří si myslím, že si to oba velice užívali. Dopoledne jsme absolvovali v Malostranské besedě velice plodnou zkoušku se Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem. Následoval přejezd do táborského klubu Poslední nota. Ve finále koncertu se tančilo, až jsme měli strach o zuby.

A je to. Tak zase za nějaký čas ...

Navštivte nás ...

... také na Facebooku

Skupina Petr Kalandra Memory Band má svůj profil také na Facebooku. Rozšiřte na FB řady našich přátel. K vidění jsou tak jako tady videa, fotografie a všechno možné.

A ještě jedno video ...

... z Tišnova

Velice děkujeme panu Václavu Seyfertovi z Městského kulturního střediska Tišnov, že nám e-mailem poslal informaci o půlhodinovém pořadu z Kalandrafestu, který natočila místní TV v neděli 29.srpna, a který je ve dvou částech umístěn na YouTube (1.část, 2.část) a také na stránkách kulturního střediska Tišnov.

Video...

... z Balbínky

Konečně jsem se dokopal k úpravě videa z pražské "Balbínky", které na foťák natočil Aleš Svoboda. A aby bylo video ještě trochu atraktivnější, proložil jsem ho fotkami Bereniky Haladové (Berušky). Video je v sekci MEDIA, nebo rovnou TADY.

Nové fotky...

...z několika posledních koncertů

V sekci FOTO naších stránek se můžete pokochat fotkami z několika posledních koncertů. Nafotili je pro Vás (ale i pro nás) Ampér, Bláhyč, dabell, Jindřich Oplt, Jiří Balák, Berenika Haladová a David DODO Doležal.

A ještě jedna informace pro fanoušky Petra Kalandry. V týdeníku Instinkt č.35/10 vyšel velice pěkný článek o Petrovi. V internetové verzi si ho můžete přečíst TADY.

Spousta čtení...

... o koncertech

Ještě že nemám problémy s pamětí. Díky tomu se mohu ohlédnout do nedávné minulosti a napsat Vám pár zajímavostí z našich koncertů. Jako obvykle začnu u těch novějších a budu postupně vzpomínat na ty vzdálenější.

Tak teda sobota 4.9. – zámek Korozluky u Mostu. Vyplňovali jsme od 23:00 hodin kulturní mezičas mezi divadelním představením mosteckého divadla a jejich hry „Sluha dvou pánů“ a půlnoční prohlídkou zrekonstruovaného zámku. Zvučil nás Tomáš Smrž a o dobrém výkonu jeho skromně vypadajících bedýnek značky Verse svědčí SMSka mého kamaráda, který bydlí asi 2 kilometry od zámku a v níž bylo napsáno „...tvoje basa je slyšet líp než u kostela...“ Mírovi hned během první písničky praskla struna na kytaře, tak chvíli nehrál, pak byl Zmrzlinář a Mašinka a Míra rychle natáhl novou. Ale dlouho to nevydrželo a poroučela se další struna. Možná se jen Mírovi už nechtělo hrát.

Posouvám svoje myšlenky o několik hodin zpět. K velkému pódiu Mostecké slavnosti jsme přijeli v době, kdy hrála skupina Lady I ... Dali jsme si na chvilku rozchod a omrkli stánky. Zvukovou zkoušku jsme mírně protáhli, ale není divu. Bylo nás na pódiu jako psů. Samozřejmě s námi (i v Korozlukách) hrál Jirka Charypar a kromě něj i Oskar Petr... a kromě nich i (pro tento koncert) tříčlenná dechová sekce ve složení trubka, trubka, saxofon. Dle ohlasů několika diváků to znělo báječně. Když bude vhodná příležitost, opět si je pozveme na nějaké větší pódium.

No a jsme u středečního koncertu (1.9.) v pražské Balbínově poetické hospůdce. Pódium se na první pohled zdálo docela větší než například v Blues sklepě, ale na jedné straně - neužitečné schody, na které se na konec posadil Igor a nevypadal tam špatně... a na druhé straně piáno. A do tohoto prostoru jsme museli našlapat celý band včetně Jirky Charypara a Oskara Petra, a navíc ještě musel zbýt prostor pro jednoho vzácného hosta. Tím byla Zuzana Michnová. Většinu našeho koncertu poslouchala z povzdálí a na poslední dvě písničky (Břímě a Nebeská brána) jí Míra pozval k mikrofonu. Bylo to super, nepřipravené, ale příjemně živelné. Po koncertě jsme jí i Jirku odvezli domů a cestou se předběžně Zuzana nechala slyšet, že by si s námi občas zazpívala.

Pro pokračování se posuňte níže.

Tišnov...

... Kamínek a Chotěmice

Nemám moc rád nedělní koncerty. Jednak musí někteří z nás druhý den do práce a pak i někteří diváci musí v pondělí do práce. Tentokrát mi to ale moc nevadilo, protože jsem si na pondělí vzal dovolenou a zřejmě to nevadilo ani cca dvoustovce diváků. Snad jen noční cesta za volantem byla trochu únavná. Ale vzhůru ke koncertu. V Tišnově se rozhodli uspořádat 29.8. Kalandrafest. No a ani nemusíte moc hádat, kdo že tam všechno hrál. Snad jen duo Beňa – Ptaszek mělo ke vzpomínce na Petra poněkud dále, což ovšem nic neubralo z jejich báječného vystoupení. No a pak se na pódium nahrnul Blues Session. Měl jsem obavu, že skoro všechny písničky uslyší diváci dvakrát, ale „Sejšni“ nakonec hráli i nové písničky od Olina a od Pavla Skály. Pak zahrálo A.S.P.M. a já se za pódiem kochal. Pak nastalo drátování a ladění aparatury, které vyvrcholilo naším báječným koncertem.
Pěkný článek o tomto koncertě si můžete přečíst ZDE, a video z místní televize je TADY.

Tišnovskému koncertu předcházely dva dny v Kamínku u Nových Hradů. V pátek 27.8. jsme měli koncert. Cestu do jižních Čech řídil Linda a to tak dokonale, že Jirkovi Charyparovi vypadaly lampy z kombíčka. Během cesty udělal Míra několik poznámek pro Petra Bláhu, který s námi na víkend nemohl jet. Poznámky byly o způsobu řízení, kouření v autě a výparech, které vycházely z Igora. Později tam přibyla i zpráva o mojí jízdě se zataženou ruční brzdou. Do Kamínku jsme nakonec dorazili v pohodě. První polovina, ač předpověď meteorologů hovořila jinak, byla v suchu. V přestávce byla ohnivá show jednoho mladíka a pak ohňostroj, na který majitel penzionu šetřil munici celé léto. Pak jsme pokračovali v hudební produkci, ale nebe už tak přívětivé nebylo a do aparatury se začal snášet déšť, což vadilo nejen nám, ale především zvukařům. A tak jsme vymysleli řešení. Zabalíme to nejnutnější a zbytek koncertu dohrajeme pod přístřeškem „u stolu“. A jak řekli, tak udělali. Jíra si dotáhl kopák, Hi-Hatku a rytmičák, já dotáhl kombo, Jirka Charypar si půjčil ke svému Fenderu Igorovo kombíčko a Míra s Lindou hráli akusticky. Postupně náš koncert přešel ve všemožnou improvizaci a mix neurčitých rytmů. To když se u bicích vystřídali všichni členové Memory Bandu. Nejméně času u bicích strávil Jíra, protože rozdával paličky a za každou dostal panáka. A paliček měl ten večer u sebe opravdu hodně. Dokonce tolik, že jsme Jíru nad ránem nemohli najít. A on si zatím vesele vyspával vedle pódia, zabalený do maskovací sítě. To je stejné, jako přikrýt se pletivem. Po probuzení byl na nás opravdu báječný pohled a přál bych Vám slyšet ty hlášky, co nám vycházely z pusy. Jen tak namátkou vybírám....

Míra: „Koupil jsem pití, aby ráno nebyla zima ... teda žízeň“
Jirka Ch.: „Tak já se s dovolením ohřeju“ ... a notně si přihnul z láhve limonády

Igor při hovoru o nějákém koncertě: „Vzduch jde do prázdna ... teda zvuk....“


Všichni jsme měli opravdu skvělou formu. Do oběda jsme se rozkoukávali, pili kafíčka a pokuřovali, oběd jsme absolvovali v Nových Hradech a večer jsme si udělali na Kamínku veřejnou zkoušku.

V Chotěmickém vesnickém klubu Vaška Koubka jsme hráli v sobotu 14.8. Předešlý večer v tomto klubu hrál Blues Session a tak měli diváci, kteří zůstali na oba dny , možnost porovnávat. Před koncertem si Linda a Igor vyzkoušeli zahradní bazén. Zvuk super a diváci taky. Báječně jsme si to užívali. Po koncertě jsme něco pojedli a více popili a pak jsme vytáhli nástroje a hráli jsme „na baru“ u stolu. Noc se přehoupla v ráno a někteří uvědomělejší jedinci šli spát (cca 5:30) a jiní jedinci tyto spící jedince začali v 8:30 budit. Míra zneužil mojí dobrotu a s klíčem ukrytým v ruce mně žádal o odemknutí dveří. Že jde o srandu jsem poznal, až když jsem uslyšel Mírovo a Jírovo smích. Dost mně to nasralo. Pak ještě vandrovali do Lindy a Jirku Ch. tahali do lesa na houby. Jirka se ubránil a tak šli hledat houby sami sic měli nejen houby, ale i stromy značně rozmazané. Na jejich obhajobu ...NAŠLI (i muchomůrku zelenou).

Pro pokračování se posuňte níže.

Sklep...

... Mariánské Radčice a Zahrada

Na základě předešlé informace o tom, jak mně prudil Jíra a Míra jsem na web umístil video, kde Jíra chrupe po koncertě v Blues Sklepě... taková moje pomsta. Ale ke koncertu ve Sklepě (13.8.). Na mrňavé pódium jsme se vtěsnali i s Jirkou Charyparem. Z několika úst ... a nakonec i od Lindy jsem slyšel, jak si to oba kytaristé spolu užívají. Prý radost na ně koukat. Asi jo. Na koncertě seděla i naše takřka dvorní fotografka Beruška. Závěrka jejího fotoaparátu cvakala jako o život. Mohly to být hezké fotky. Nebýt tlačítka DELETE ALL. Po koncertě jsme přespali v Praze u Davida a Jíra během několika vteřin usnul velice hlubokým spánkem.

A ještě jeden koncert... festival v Mariánských Radčicích 24.7. Protože jsme měli na červenec vyhlášenou celokapelní dovolenou, hráli jsme na tomto festiválku v akustické verzi. Na výpomoc jsme si vzali našeho kamaráda – houslistu Pavla Stránského. A jako host přijel Oskar Petr. A protože si muzikanti mají pomáhat, zaskočil jsem za basistu Igora Popkova ve skupině Pět oříšků pro Popelku.

Taky jsme hráli 2.7. na zahradě ... teda na Zahradě 2010, což je dříve folk a country, dnes multižánrový festival v Náměšti na Hané. Cestou tam jsme nabrali Míru, který byl na dovolené (teprve druhý den) v Kersku. Cesta do Náměšti byla nekonečná. Na Bláhyčovo doporučení jsme se zastavili na oběd ve Vysokém Mýtě. Už tam asi raději nikdy nepojedeme. Po příjezdu do Náměšti se Linda po letech setkal s Juppem. Hrálo se nám fajn a po koncertě jsme si užívali nočního života. Třeba Linda šel poslouchat folkové písničky nadšenců s kytarami, flétnami a mandolínami, kteří postávali u hospody a drtili Žalmany, Samsony, Redly a jiné folkové legendy. Pro mně to bohužel moc nebylo ... na basu tam nikdo nehrál. Ale v davu se to hemžilo culíkatými trampkami a tak bylo na co koukat a poskočilo nejedno srdce trampa samotáře. K ránu jsme absolvovali zdlouhavou cestu na ubytovnu a vůbec jsme nechápali, jak jí mohl najít Igor, který šel spát o dost dříve než my ostatní.

Tak a je to nejen za mnou když to píšu, ale i za Vámi když to čtete. Tak se mějte a slibuji, že už si to nenechám přerůst přes hlavu a budu psát častěji bezprostředně po koncertech.

Konečně ...

... víme kdo z nás to dělá

(doporučuji nejdříve přečíst a pak koukat)
Již delší dobu se snažíme zjistit, kdo z nás vydává během spaní hrůzostrašné zvuky, na které nás upozorňují lidé ze širokého okolí, pokud s kapelou někde přespáváme. Konečně se nám podařilo zajistit potřebný důkaz. Zvuk videa (video ZDE) byl záměrně snížen o -20dB aby nedošlo k poškození Vaší aparatury při přehrávání, případně poškození Vašich sluchových orgánů. Toto video bylo natočeno po pátečním koncertě v Blues Sklepě. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tento důkaz zveřejním na našich stránkách a rozhodl jsem se velice záhy po jisté ranní události v Chotěmicích. Nyní se pohodlně usaďte (nasaďte si chrániče sluchu, případně ještě trochu ztlumte zvuk PC) a vychutnejte si JÍRŮV CHROCHT ...

Střípky...

... z koncertů

Po dvou letech jsme se opět objevili 6.6. na 856. zahájení lázeňské sezony v Teplicích. Lidí co si nás přišli poslechnout bylo celkem dost. Zvučil nás Péťa Samek a možná budeme mít z koncertu i nějaké video. Tradičně byl naším hostem Oskar Petr a tentokrát i kytarista Jirka Charypar. Líbili jsme se i jedné z pořadatelek a tak je možné, že dojde i k další spolupráci, pravděpodobně někdy na podzim. Po koncertě jsme rozšířili davy diváků ještě na koncertech Ivana Hlase a Blue Efektu. Oba navštívené koncerty byly super.

Ve čtvrtek 10.6. jsme absolvovali cestu do kroměřížského klubu Starý pivovar. Protože Míra s Petrem Bláhou měli celý týden na Moravě nějaký jiný job, jel zbytek kapely sólo. Igor zjistil během cesty, že v Kroměříži budeme po koncertě spát a tím mu nastal velice zásadní problém, protože musel být druhý den v 8 ráno na jednání ve škole, které nešlo zrušit ani přeložit. A tak během jízdy zjišťoval, jak se dostane z Kroměříže do Teplic. Byla možnost odvézt ho po koncertě do Brna na vlak, ale nakonec jsme se rozhodli jet domů všichni. Dost nás to mrzelo, protože jsme všichni (teda všichni co chodíme do práce) měli na pátek nahlášenou dovolenou a těšili jsme se, že si volný pátek užijeme v Moravském krasu a jinde.

Postoloprtské Ochotnické dny obsahovaly spousty kulturních zážitků, především divadelních a hudebních. Cestou na koncert jsme chytili slušnou dešťovou průtrž, což odrazilo i na prázdném prostoru před pódiem. Počasí se umoudřilo a lavičky se během zvukové zkoušky z části zaplnili. Opět jsme hráli s Oskarem Petrem. Bylo to fajn. Po koncertě jsme čekali na vystoupení slovenské bluesové skupiny ZVA 128, ale k našemu překvapení došlo k výměně a po nás začala zvučit a později i hrát skupina Krausbery. Hrálo jim to dobře, ale počasí se jim během koncertu rapidně zhoršilo. Začal foukat vítr a po chvilce jsme jeli domů.

No a na závěr jedna aktuální informace. Míra odjel do Afriky. Jel tam s kamerou natáčet nějaký domorodý kmen. Celá kapela spoléhá na to, že se nejedná o lidojedy a že se Míra vrátí vcelku a zdráv. A pokud to dopadne jak si přejeme, můžete nás vidět… a hlavně slyšet 2.7. v Náměšti na Hané na festivalu Zahrada 2010. To je prozatím jediný červencový koncert, protože máme celokapelní dovolenou.
Vyrobil Alkalis (c) 2007