V Březně u Chomutova na festivalu Březnoukej 2008 (7.6.) jsme hráli později než bylo naplánováno. Způsobil to Igor, který si myslel, že hrajeme až večer. Prohodili jsme si tedy čas našeho hraní s Frantou Nedvědem. Igora po příjezdu zajímalo hlavně jestli máme nějaký kapelní účet na jídlo. Linda chvátal po koncertě do práce a Igor ztratil po koncertě harmoniky .... všechny. Ale přišel na to až po týdnu.

Holostřevy je vesnička kousek od Stříbra a taky kousek od Tachova. Komunita NOE je parta lidí, kteří v Holostřevech dělají senzační akce. A jedna z nich se jmenuje Holostok. Na tom letošním jsme si zahráli i my (20.6.). Před námi hrála skupina Traband. Hrálo jim to moc hezky, jen bych se přimluvil, aby si po svém vystoupení rychleji ulidili aparát, místo prodeje CD a komunikace s fanoušky. Na to je čas až potom. A já bych tam nemusel stát jako trumpeta. Ale v pohodě. Jako host si s námi zazpíval i Elva, což je jeden z hlavních lidiček v této komunitě.

Do pražského Blues Sklepa jsme tentokrát jeli (28.6.) Mírovo fordíkem, protože Bláhyč byl s naším kapelním vozítkem někde jinde. Ve "sklepě" bylo tentokrát míň lidí, ale atmoška přesto super. Pozvali jsme si i hosta, kterým byl Tom Bowling. Zpočátku hrál jen s Igorem a pak jsem se postupně přidal já a pak i Linda. No a když zpíval poslední písničku "Někdy se jdu opít", tak jsme se všichni smáli (kromě Toma), protože on nevěděl, že jí s naším Bandem také hrajeme. Po koncertě si kluci všimli, že na zdi visí fotka, kde jsem zachycen já v zápalu zpěvu. Potěšilo mně to. Fotky u tohoto článku v Blues Sklepě nafotil Zdeněk Zapletal... děkujeme.

Posledních několik koncertů jsme hráli v akustické verzi a Petr Batěk už nám docela chybí. Postrádáme za našimi zadky to jeho bouchání do kýblů. Jeho přechod z mosteckého divadla do chebského je spojen se spoustou povinností a tak doufáme, že se vše brzo urovná a Petr bude s námi zase fungovat naplno.

Tentokrát začnu psát "od zadu" ... tj. od posledního koncertu v Praze, protože ten si pamatuji nejlépe. Ještě aby né ... vždyť jsme v pražském klubu Akord hráli včera. Byl to opět jeden z koncertů bez bicích s přívlastkem "akustik". Tentokrát bylo diváků o něco méně než minule, ale patrně za to mohlo celodenní líné vedro a dusno. Po koncertě jsme si ještě povídali s diváky a tak jsme se dozvěděli, že já jsem vypadal jako Santa Klaus, že by Míra neměl tolik vyprávět během hraní o Igorovi, že Linda by neměl nosit kšiltovku, že jsou některé divačky smutné, když s námi není Petr Batěk, že jsou některé divačky smutné, že šel Petr Bláha hlídat auto.

O týden dříve (24.5) jsme hráli trojkoncert. První se uskutečnil před mosteckým REPRE. Akce se jmenovala "Květen pro veřejnost" a pořádal jí náš kamarád Tomáš Smrž. Už když s námi tenhle koncert před půl rokem domlouval, varovali jsme ho, že stejně bude pršet. A co myslíte?? Pršelo! Takže sám Tomáš ukončil přibližně v polovině naše vystoupení. Zvláštností bylo, že v jiných částech města nepršelo.
Pak jsme se přemístili do Teplic na 854. zahájení lázeňské sezóny. Bylo sucho, na náměstí stálo velké pódium, za mixem seděl Roman Polák, plné stánky klobás, dobré studené pivo ... no prostě senzační podmínky pro koncert. Při prvních písničkách bylo náměstí zaplněno jen zcela sporadicky, ovšem během dalších songů se před pódiem sešli mocné davy. Spousta lidí s námi zpívala a bylo to prostě dokonalé.
Třetí hraní nás čekalo po zrychleném přesunu do chomutovského klubu "U Bizona" kde skupina Album slavila své narozeniny a pozvala si nás jako hosta. I tohle hraní mělo svojí skvělou atmosféru. Docela mně a Lindu mrzelo, že se nemůžeme zdržet po hraní u baru. Měli jsme totiž domluvenu ještě jednu soukromou akci .... svatbu našich kamarádů.

A když jsme u těch soukromých oslav, jednu takovou jsme absolvovali v Praze v akustické verzi (20.5). Hráli jsme Borkovi k narozeninám. On sám byl součástí svého dárku... to když si s námi během večera přišel několikrát zazpívat. Kromě Borka jsme ten večer poznali i spoustu zajímavých lidí ... např. Admirálku, která nás pozvala v září na jachtu do Chorvatska.

Ve folkovém prostředí litvínovské Scholy Humanitas, kam si nás jako svého hosta pozvala skupina 5 oříšků pro Popelku (9.5.), jsme odehráli svůj akustický koncert. Trochu jsme se báli, jak nás publikum přijme, ale naše obavy byly naprosto zbytečné. Původně bylo domluveno, že budeme hrát za litr.... za litr Tullamorky, no a díky tomu, že v Litvínově nikde nměli litrovku, hráli jsme za 1400 (2×0,7 litru).

Už dlouho jsme nic nenapsali o našem koncertování. Hraní jako takové je na každém koncertě dost podobné a tak nestojí ani tolik za zmínku, jako spíše různé perličky a události s tímto hraním spojené.

A tak třeba ... je důležité při zapojování aparatury mít dobré světlo, aby to celé nehrálo jen z jednoho kanálu zesilovače (12.4.08 Chomutov, U bizona). Ale kdo by to poznal, že? ... a navíc – mono, to je ono. I tak byl zvuk OK (díky Tome). I když není zvuk jako zvuk. Znám jednoho, který tak dlouho kroutil čudlíkama na multiefektu, až z kytary lezl super-ultra-trash metalový zvuk. Co na tom, že se do naší muziky moc nehodil (díky Lindo žes to zase přečudlíkoval zpátky).

To, že je spousta klubů ve kterých hrajeme většinou zpřístupněna pouze ze schodů, nebo do schodů už jsem na našich stránkách „oplakával“, ale nevěděl jsem, že se musí v Blues sklepě v Praze ještě vždycky šoupnout piáno. Lindu asi šoupání baví. A bavilo ho i 26.4.

Pokud se vám cestou na koncert sekne brzda a začne hořet kolo, nikdy ho nesmíte chladit vodou. To by vám tam něco prasklo. Ještě, že toho Petra Bláhu máme (díky Petře). Protože kdyby jsme ho sebou neměli tak by nám tam něco prasklo cestou do Zruče u Plzně (2.5.)

A jen my, co se Petrem necháváme vozit, víme jaký dokáže zachovat ledový klid, když se prodírá úzkým chodníčkem davem lidí (Bílina, 3.5.), kteří obléhají stánky stojící kolem. Dokonce se na ty lidi i usmívá.

No a nakonec (3.5.) plzeňský „House of Blues“. A mně napadá, že tam se asi žádná „perlička“ nekonala. Tak snad jen ....děkuji za super hraní Míro, Lindo, Igore, Petře, Petře.

Ale kromě zákulisních kapelních zážitků máme ty největší s Vámi, protože na všech koncertech jste naprosto skvělé publikum (děkujeme Vám).

... Ampér

Na naše stránky jsme umístili novou fotogalerii sestavenou z archívů a posbíranou na internetu v níž se Petr Kalandra objevuje sám, s přáteli, nebo po boku muzikantů z A.S.P.M, Marsyasu a Blues Sessionu. Doufáme, že se tato fotogalerie rozroste i díky vašim příspěvkům. Za fotografie, nebo jeich kopie vám předem moc děkujeme. Pokud se nám ozvou autoři použitých fotografií, doplníme jejich jména do záhlaví této galerie.

Tuto fotogalerii najdete v sekci "FOTO".
Z technických důvodů je umístěna jako poslední v řadě.

Logo naší skupiny se objevilo i na bubenických paličkách, které nám vyrobila firma R-stick! To samozřejmě znásobuje způsob jejich využití. Nejen, že se s nimi dobře hraje, ale od této chvíle jsou také skvělým suvenýrem. Můžete je získat buďto nové, ještě zabalené, a nebo v použitém stavu (samozřejmě už rozbalené). Co s nimi potom budete dělat, necháme jen na vaší fantazii – můžete je třeba zapíchnout do květináče jako podpěru rostlinám. Ale pozor, logem vždy do místnosti!!!
                             ...Petr

PS: Pokusíme se pro zájemce najít tu nejmenší možnou cenu a hned jak se tak stane, umístíme nabídku těchto skvělých paliček
v sekci MEDIA > Pro pořadatele. Cena bude samozřejmě stanovena pro nové (zabalené) paličky. Ty ohrané budou pravděpodobně pouze za poštovné.

Další várka výtvorů lidí, kteří nás zvou do svých klubů a na svoje festivaly.

Tentokrát představujeme plakát z klubu Satchmo (Jindřichův Hradec).

(kliknutím na zmenšeninu obrázek zvětšíte) >>>

Všechno zlé je k něčemu dobré. A tak díky tomu, že má skupina "Tom Bowling Blues Band" starosti s bubeníkem, jsme my mohli přijet a zahrát v klubu Satchmo v Jindřichově Hradci. Přijel i Tom B. ... asi aby zkontroloval, jestli neudělal chybu, když jako záskok doporučil pořadatelům nás. Celý večer se však tvářil spokojeně nejen Tom B., ale také Jirka Konečný, který s námi koncert v Satchmu domlouval a v neposlední řadě také všichni, kteří na tento koncert přišli v rolích posluchačů a diváků. Původně jsme měli v plánu rozdělit koncert na dva (cca) hodinové bloky, ale nakonec jsme vyslyšeli přání diváků a z původně dvou avízovaných přídavků jsme jich zahráli asi šest. Předběžně jsme domluvili další koncert v tomto příjemném klubu na podzim. Včas dáme vědět v sekci "KONCERTY"

Cesta domů byla opravdu dlouhá, ale statečně jsme zaspali skoro celou (sQělou) jízdu Petra Bláhy. jediné zpestření tohoto nočně-ranního cestování byla zastávka na Melikaně, kde jsme získali fanynku, které stačilo, že se jí podepíšeme do deníčku. Igor si vyžádal i pastelky a ujal se výtvarného zpracování. Trochu mně mrzí, že všude kreslí foukací harmoniku. Ale co se dá dělat ... má větší svaly než já. Asi začnu posilovat, nebo se naučím kreslit. (Už teď vím, že se raději naučím kreslit... a nebo .... nechám plavat obojí a ať si kreslí kdo chce - co chce.)

Občas Vás na této stránce s aktualitami seznámíme s výtvory lidí, kteří nás zvou do svých klubů a na svoje festivaly.

Jako prvního představujeme Petra Hejnu z pražského klubu Akord, který si na propagaci naší kapely vyrobil plakáty z fotografií, které sám na našem vystoupení nafotil.

(kliknutím na zmenšeniny obrázky zvětšíte) >>>

Na plese města Mostu (15.2.) jsme hráli střídavě se skupinou Stará sešlost. Po prvních několika písničkách z repertoáru Petra Kalandry jsme pochopili, že lidi by chtěli slyšet asi něco jiného a tak jsme změnili taktiku a začali jsme hrát všechno možné. O zvuk se nám (i Staré sešlosti) perfektně staral náš kamarád Tomáš Smrž. Vcelku vydařená "pařba".

Vskutku netradiční den v týdnu (neděle 17.2.) si k pořádání festivalu Folková Evža v Klášterci nad Ohří vybral Pepa Štross, který si nás na tuto akci pozval. Sál byl zaplněn asi tak zpoloviny, ale lidi byli naladěni na té správné "frekvenci" a vytvořili báječnou atmosféru, díky níž se nám dobře hrálo. Perfektní fotky z tohoto festivalu nafotil Slávek Růta a najdete je v naší fotogalerii a jeho další fotky ostatních účinkujících najdete ZDE.

Do pražského klubu Blues Sklep na nás tardičně chodí diváci, kteří rádi vzpomínají na písničky Petra Kalandry. Opět jsme se o tom přesvědčili 23.2., když se klub zcela zaplnil. Míra ani tentokrát nešetřil Igora a veselými historkami z jeho života bavil přítomné posluchače. U některých povídání jsme se bavili i my muzikanti, například když Míra vysvětloval, proč letos nemají ve Švédsku zimu.

Aktuálně bylo přidáno několik krátkých videoukázek z třebíčského klubu "Béčko". Tyto videa najdete v sekci MEDIA. Natočil je svým fotoaparátem Michal Dohnal, a my mu děkujeme, že nám je poskytl.

První koncert nás čekal v Táboře, v Jazz & Blues Pubu "U husičky". Cesta do Tábora v pohodě, protože Petr Bláha je zkušený řidič. Do klubu jsme nastěhovali náš skromný aparát, jehož značnou část nám zapůjčil Tomáš Smrž. Opět jsem si povzdechl, že je strašné, že dovětšiny klubů se musí po schodech. Zapojili jsme kabely do příslušných dírek a než jsme začali hrát, byla ještě chvilka času na občerstvení. Do klubu přišel jakýsi člověk a já se otočil na Lindu a říkám: „... ten vypadá jako Pepa Streichl“... a Linda: „...fakt že jo...“ Ten pán přicházel blíž a najednou Míra : „... nazdar Pepo...“. Pepa si přisedl a hned se omlouval, že nemůže zůstat až do konce, že musí do Milevska kde má zítra koncert a od dnes zajištěné ubytování. Zkrátím to …. zůstal až do konce. Vyprávěl nám některé příhody, které zažil s Petrem Kalandrou. Hrálo se nám moc fajn a byl to zase jeden z těch super večírků (starších pánů – a dam). Zapoměl jsem napsat, že jsme hráli v akustické verzi, protože Petr Batěk měl něco „sůrného“ v divadle. Po koncertě jsme ještě poseděli s majitelem klubu – Jardou – a protože se některým z nás ještě nechtělo spát (tak mně napadá že ti někteří jsou pořád ti samí), a jelikož naproti přez náměstí byl nějaký NON-STOP bar, směr našich kroků vedl tam. Igor a Ampér se zhroutili unavení ke stolkům a asi po půl hodině se uvolil Linda a odvedl je na pokoj do penzionu, kde jsme byli ubytovaní.

Ráno jsme si prohlédli táborské náměstí, zalité příjemným dopoledním sluncem, pak jsme naložili aparát a vydali se do Plzně. Proč do Plzně? Jeli jsme pro Petra Baťka. Toho jsme naložili a jeli zpátky, tentokrát do Českých Budějovic do klubu Highway 61. Zase to samé kolečko … nanosit aparát (opět schody), zapojit aparát, hrát, zpívat, pít, pařit...atd. Ubytovnu jsme našli lehce, protože už jsme v ní spali. Jenže tentokrát neseděla v recepci rozpačitá sympatická slečna, ale nesympatický nerudný dědek.

Ráno jsme se sešli u auta a jako obvykle všichni až na Igora …. asi se zase koupal, a když jsme byli všichni, začal přesun do Třebíče. Cestou jsme se zastavili v Telči, prohlídli si náměstí a zapadli do jedné hospůdky, kde nám slečna co tam obsluhovala sdělila, že si nás pamatuje z loňska (zajímavé)... a Míra s ní hned začal domlouvat na příští rok koncert. Cestou z Telče se změnil post řidiče a za volant usedl Ampér, protože Bláhyč začal požívat alkoholické nápoje. Třebíčský klub "Béčko" (konečně jeden klub bez schodů) nás vcucnul do svých útrob (...aparát, zvučení...atd.), a protože zásoba Tullamorky se zdála dostatečná, a my měli strach aby se jim tam nezkazila, pustili jsme se do ztenčování jejích zásob. První hrál Tom Bowling Blues Band a pak my. Lidé byli opět vstřícní a koncert měl tu správnou atmosféru. Po skončení jsme opět seděli ...a „tenčili“ (nakonec Tullamorka opravdu došla). Ovšem klub se začal měnit v podezřelé doupě. Nahromadila se tam omladina, zavoněla „travička“ a ze sálu se ozýval podivný hudební styl. Po čase jsme to vzdali a dali se na ústup. Chvíli nás zdrželo hledání videokamery, ale nakonec jí Míra našel na baru a kromě kamery mu byl předložen i lístek s útratou … finanční bilance – cca mínus 1000,- kč. Řidičem se tentokrát stal Igor a odvezl nás do penzionu. A opět stejná situace, část kapely se šla „kuturně“ rozvíjet do nějakého „klubu“. A protože Tullamorky bylo opravdu hodně, musel Igor řídit i následující den cestou domů. Ale měl klidnou jízdu. Většina kapely se nacházela v pozici „na zubaře“ ..tj. v záklonu s otevřenými ústy a z prapodivnými zvuky. Shrnuto a podtrženo ...parádní akcička.

PS: klíče od třebíčského pokoje 101 opravdu vrátíme … našel je po třech dnech Míra v kapse poté co obtelefonoval zbytek kapely.

...Ampér