Po delší odmlce Vám přináším několik postřehů z upynulých koncertů.

V Duchcově, kde jsme hráli 10. května, přišlo na koncert docela dost lidí. Ani jsem to nečekal. Dostali jsme od Zuzany dárek z její cesty do Afriky - bodlinu z dikobraza. Když jsem si v duchu přepočítal členy našeho bandu včetně Bláhyče, Oskara, Charyho, Péti Samka ... a ještě mně napadlo, že takovým dárkem mohli být obdarování další..., napadlo mně, jak asi ten chudák dikobraz vypadá dnes. Lindo ... nebere si někdo na památku tajně tvoje vlasy?? (pak si to spolu vyřídíme ...já vím).

Další koncert se nesl ve znamení křtu dvoj CD "V mýdlových bublinách", který se konal 14.5. v pražské Malostranské besedě. Míra musel akčně upravit seznam skladeb, protože Zuzku přepadla nemoc. To my muzikanti nijak nemůžeme ovlivnit. Křestu se ujal Vláďa Merta (pantomimicky), dcera Petra Kalandra Karolína (Karlíková), taky její manžel Pavel, který ve studiu SONO upravoval archivní nahrávky tohoto CD, Mirek Kovářík, který přednesl úžasnou poezii nejen Václava Hraběte, a v neposlední řadě také vydavatel Lubomír Houdek. No a samozřejmě Oskar Petr a náš band. Pokud by jste se chtěli pokochat úžasnými fotkami z tohoto křestu, doporučuji navštívit stránky Áji Dvořáčkové, která svojí optikou zachytila atmosféru koncertu. Kromě výše zmíněných aktérů nesmím zapomenout na Vinnie Jamese, který si s námi zahrál staro-novou písničku Freedom...a propós ... Vinnie se bude bude na našich koncertech pravděpodobně objevovat častěji...

No a nakonec se v tomto článku zmíním o úžasné Žanetce (mimo jiné v lékařské terminologii je žanetka veliká stříkačka pro aplikaci klistýru), o sestřičce, a také o sklepě, o strašidlech, ... a to všechno má spojitost s Táborem. Tak teď podrobněji. V táborském Recykle music klubu jsme hráli 18.5. poprvé. Majitelka klubu - Žaneta - bylá hezká a taky úžasně veselá. Na koncert se přišla podívat i moje a Lindovo zubní sestřička Andrejka, která byla náhodou v těchto končinách. Hraní mělo tradiční průběh, ale netradiční rozestavění členů bandu na "pódiu", což nebylo vhodné, ale protože jsme na to přišli až během koncertu, už jsme s tím nic nedělali. Necháme si to na příště (dle reakcí nejen diváků, ale i Žanetky to vypadá, že "nějaké příště" by být mohlo). Po koncertě jsme něco "málo" popili, Míra se chopil obsluhy baru (a nemyslím to tak, že by se držel dvou hezkých barmanek). Ráno ... no spíš dopoledne... jsme opustili ubytování a šli jsme si rozvíjet kulturní rozhledy. Nejdříve jsme absolvovali prohlídku táborských sklepů ... resp. táborského historického podzemí, pak jsme okukovali všemožné veterány na náměstí, kde probíhal nějaký jejich závod, potom se někteří z nás šli podívat na strašidla (já tam sice s klukama nebyl, ale podle jejich vyprávění si užili spoustu legrace) a po obědě jsme vyrazili na další koncert. A aby to mělo logiku, tak pokračování si můžete přečíst v článku, který je nahoře.

Pokud se chystáte na květnový pražský koncert do Malostranské besedy, můžete si zajistit vstupenky v předprodeji použitím následujícího odkazu >>> PŘEDPRODEJ ...

Na tomto koncertu bude pokřtěno zajímavé dvojCD s názvem V MÝDLOVÝCH BUBLINÁCH (Live 1973–1978).

Oficiální info k CD:
Dvojalbum koncertních nahrávek Marsyas z let 1973 až 1978 představuje legendární českou folk-rockovou skupinu v nejslavnější sestavě – Zuzana Michnová, Petr Kalandra a Oskar Petr – a také její nejzářivější a nejryzejší podobu, tedy jen tři hlasy a dvě kytary. Dvojice CD představuje Marsyas v životní formě a první disk ukazuje i vývoj repertoáru skupiny: od dobových cover verzí písní Boba Dylana, Grahama Nashe, Melanie, Fairport Convention a dalších až po původní tvorbu. Druhý disk je pak věnován již jen vlastním písním tria, známým i z prvního eponymního alba skupiny, zde však poprvé v čistě akustické podobě a navíc poprvé i s necenzurovanými texty. Není opomenuta ani poezie Václava Hraběte v nezaměnitelné interpretaci Mirka Kováříka s hudebním doprovodem Marsyas. Stylový obal Karla Halouna a Luďka Kubíka skrývá navíc téměř padesátistránkovou brožuru s texty všech písní, řadou fotografií a doprovodnými biografiemi hudebníků od Vojtěcha Lindaura.

Pro Vás, kteří jste nestihli dokument natočený v roce 2001, vysílaný Českou televizí v úterý 6.3.2012 na ČT2, přinášíme odkaz k jeho shlédnutí. Pohodlně se usaďte a užívejte si vyprávění lidí z nejbližšího okruhu Petra Kalandry.

odkaz na video: DOBRÁ VÍLA KALANDRA


Životní osudy Petra Kalandry, báječného muzikanta spojeného především s legendární skupinou Marsyas. Vzpomínají příbuzní, kolegové, Z. Michnová, J. Černý, V. Mišík, J. Hutka, H. Žalčík a další (2001). Kamera M. Matiášek. Režie V. Kučera.

Plzeňskou Měšťanskou Besedu znám už z doby, kdy jsem v Plzni bydlel. Trochu jsem se bál zvuku v téhle krásné budově s vysokýn stropem ... Nakonec se zvuk výrazně zlepšil, když se sál naplnil diváky. Užívali jsme si to od začátku až do konce. Cestou domů jsme vyzkoušeli (hlavně řidič dne Jíra) jízdu po poli. foto: Dominik Centrum - iDnes >>>>>

Druhý den jsme cestovali do Vratislavic. Bohužel Zuana onemocněla a tak jsme zahráli jen s bandem. Lidi byli zpočátku trochu zmatení (i pan ředitel KC), ale nakonec odcházeli spokojení. Hned jsme domluvili náhradní termín se Zuanou a Oskarem na 31.10.2012. Po vystoupení jsme se šli podívat do baru, ale hlavně taky do památníku Ferdinanda Porsche ... místního rodáka.

Ahoj v roce 2012. Letošní první koncert se uskuteční v našem oblíbeném pražském klubu Blues Sklep (Liliová 10, Praha 1). Těšíme se na Vás.

Videopozvánka TADY .

Přejeme všem v příštím roce jen tu nejlepší muziku...

Na závěr roku jsme si užili několik báječných koncertů. V pražské Malostranské Besedě (22.11.), další v mělnickém Masarykově KD (28.11.), potom v prosinci opět Praha, a to kulturní centrum Novodvorská (8.12.). Bohužel byl zrušený koncert v Ostravě, na kterém mělo být pokřtěné staro/nové CD s nahrávkami Marsyasu. Deska však ještě neopustila výrobní linku v Loděnicích (jak říká Míra... někdo si chtěl ve výrobně asi něco vypálit a fabrika chytila plamenem), a proto se křest posová někam do příštího roku. Poslední dva prosincové koncerty jsme odehráli na Moravě. V Uherském Hradišti v klubu Mír jsme hráli 10.12. Předcházela tomu noc strávená v Pozlovicích na Ogaru. To proto, že se kluci chystali na ranní nákupy u našeho kamaráda Karla a jeho ženy Vlastičky – U FARMÁŘE v Uh.Brodě. Večerní koncert v klubu Mír v Uh.Hradišti byl pro lidi „na stojáka“. Takové koncerty mají svojí zvláštní skvělou atmosféru. Bylo to moc fajn. Zahrál si s námi i flétnista Petr Opočenský. Po koncertě jsme poseděli v klubu s přáteli z Kroměříže (Jana, Jana a Radek). Ráno jsme si po snídani omrkli trhy na náměstí a odpoledne přesun na poslední letošní koncert do Brna. Na Musilce už jsme hráli, takže to bylo pro nás známé místo. Na moravských koncertech si s námi zahrál i Vinie James.

Kolínský kulturní dům už známe z loňského května, kdy jsme v něm hráli na festivalu Fest Blues Kolín. Diváků se (27.9.) sešlo dost a všichni si posedali na připravené židle v zadní části sálu a i všichni stojící se tlačili vzadu. Před pódiem tak vznikl prázdný prostor, ale jen do doby, než Míra řekl, že kdo se cítí být starý ať zůstane v zadu sedět a kdo se cítí mladý, ať přijde blíž. V tu chvíli se diváci zasmáli a během vteřiny se nahrnuli před pódium. A věřte přátelé, byly to samí mladí a krásní lidé. Koncert se, díky vzájemným sympatiím s diváky, vydařil a oni i my jsme odcházeli spokojení.

Když se řekne Česká Třebová, tak si dost lidí představí koleje, koleje, koleje, koleje, vlaky , vlaky, nádraží, koleje, vlaky… a železničáře. Ale oni mají v České Třebové taky krásné kulturní centrum. Přijeli jsme (4.10.) s mírným zpožděním a trochu se protáhlo i nastavování aparatury… no trochu víc … poslední zvuky k nastavení aparatury už slyšeli i diváci usedající na svá zakoupená místa. Tento drobný nedostatek nám diváci prominuli a koncert měl báječnou atmosféru.

Kadaňské „Babí léto“ (17.9.) nebylo myšleno pro báby, ale spíš pro „baby“, což dokazovalo zvýšenou hustotu krásných dívek v místě konání festivalu. Koncert byl fajn a nebýt protivných sousedů kadaňského kulturáku, kvůli nimž musela být zrušená klimatizace (kvůli hluku), mohlo být ještě trochu líp – resp. příjemněji na pódiu. Lidí bylo hodně, zvuk byl ok, celková pohoda ... užívali jsme si to. Po nás hrál David Koller, a tak šli někteří z našeho početného sdružení nastavit uši do sálu.