Vážení přátelé, dostáváme stále více dotazů, k našemu koncertu 3.9. v Korozlukách. Tak tedy je to v zámeckém parku na zámku v Korozlukách, což je 10 km od Mostu (viz. mapka). Po loňském narozeninovém koncertě, jsme dospěli k závěru, že toto místo má svoji kouzelnou atmosféru nejen pro vystupující, ale i pro návštěvníky a tak jsme se rozhodli toto místo opět navštívit. U zámku je i parkoviště, kde se dá zaparkovat a pokud by se mezi Vámi našli skupinky, které se nemůžou dohodnout na řidiči (z důvodu velké žízně, či strachu z noční jízdy zpět :-), tak jsme pro Vás domluvili skvělou nabídku. Pokud zavoláte TAXISLUŽBU NONSTOP – tel.: 606 277 288 nebo 476 108 383, dovezou Vás na koncert za jednotnou cenu 150,- Kč, což je při odvozu čtyř lidí 37,- Kč na osobu. Stejná cena platí i při odvozu z koncertu. Podmínka je při cestě tam – jedno nástupní místo a při cestě zpět jedno výstupní místo. Pokud by byl zájem o rozvoz po městě na více míst, tak řidič taxislužby zapne taxametr až při příjezdu do Mostu. Děkujeme Taxislužbě Nonstop za výbornou domluvu a jejich podporu. Věříme, že se na koncert těšíte stejně jako my.
Za PKMB Míra Kuželka

Vážení přátelé.
Na základě vašich dotazů zda připravíme letos podobný koncert jako byl loni v Korozlukách u příležitosti 10. výročí PKMB a 20. výročí úmrtí Petra Kalandry, Vám můžeme oznámit, že PŘIPRAVÍME. A bude opět nabitý skvělou muzikou a zajímavými hosty. Koncert se uskuteční již tradičně na zámku v Korozlukách 3.9.2016 od 18.00 a na pódiu se vystřídají kromě Petr Kalandra Memory Band i Oskar Petr - spoluzakladatel Marsyas, autor řady hitů od Lucie po A. Langerovou, který vystoupí se svojí novou partou.

Skvělou zprávou je potvrzení účasti Romana Dragouna. Česká rocková legenda Roman Dragoun, zpěvák, skladatel a klávesista působí na hudební scéně od poloviny sedmdesátých let. Z rodného Písku se přestěhoval do Brna, kde působil ve skupině REGENERACE a poté se stal členem PROGRES 2, se kterými natočil slavné album „Třetí kniha džunglí“, kde se podílel… i autorsky (skladba „Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce“ se stala rockovou písní roku 1982). V současné době je i výrazným členem skupiny Supergroup. Dále vystoupí i výborné teplické trio Dva a půl chlapa sestavené z členů skupiny Blue rocket, dále rovněž teplická skupina Zrban Turban a závěr večera bude patřit mosteckým jistotám a to kapele Cumbal.

Tak co tomu říkáte? Myslím, že se máme společně s vámi na co těšit. Za PKMB Míra Kuželka

(Postupně vás budeme informovat o dalších zajímavých věcech týkajících se tohoto unikátního koncertu)

Během uplynulých koncertů jsme se opět dozvěděli něco o Ríšovi… třeba po koncertě ve Svojnicích (19.3) se nám přiznal, že miluje film Modrá laguna. Ve Svojnicích bylo celkově prima. Až na prudiče, který se po našem vystoupení dožadoval dalších písniček. Sice přišel pozdě, ale tvrdil, že má nárok na další muziku, když už si zaplatil vstupné. Noc nám zpestřil Igor, který se snažil zatopit. A pominu-li, že se v domě, kde jsme byli ubytovaní, nedalo dýchat, všichni jsme se domů vraceli jako z potlachu kde se u ohně topilo mokrým dřevem.

Další koncert (2.4.) byl v pacovském Legenda Sport baru. Nevzpomínám si, že by se událo něco zvláštního.

Následovala trojice po sobě jdoucích koncertů.
V Moravských Budějovicích (14.4) si jako náš host zahrál Tom Bowling za doprovodu Igora, Davida a mojí maličkosti. Po koncertě se Igor pustil do malování obrázku do místní kroniky a Ríša se nenechal zahanbit a i on nakreslil pár obrázků. Ty však neskončili v kronice, ale patrně jsou zarámované u obsluhy baru. Ještě v noci jsme se přemístili do Třebíče, kde jsme byli ubytovaní. Před spaním jsme si dali cigáro, za což nám bylo ráno vyčiněno pokojovou službou. Míra si totiž nevšiml zákazu kouření a tak se omluvil se slovy, že už to nikdy neudělá. Za trest se nám dostalo výtečné snídaně. Následovalo kulturní a historické poznávání naší vlasti. Takže výlet do Jaroměřic nad Rokytnou – prohlídka zámecké zahrady a Vranov nad Dyjí – prohlídka vstupní brány zavřeného zámku. Ve Vranově jsme si dali báječný oběd a zkusili jsme z automatu vytáhnout nějaké plyšové stvoření v pořadí (obnos) Linda (50,-), Ampér (50,-) Ríša (cca 200,-). Úspěšnost celkem – 0. Opět přesun, tentokrát zpět do Třebíče do klubu „Béčko“. Nastoupili jsme na pódium po kapele Toma Bowlinga. Poseděli jsme ještě dlouho po koncertě. Bylo to fajn, ale jednomu z nás se udělalo nevolno (pravděpodobně vlivem zakouřeného prostředí). Nemá cenu to pitvat a řešit, ale zase Vás nechci nechat v napětí a nevědomosti… takže se to přihodilo Mirečkovi.

Hned další den (16.4.) jsme dopoledne vyrazili do Tábora. Cestou jsme se zastavili v Jindřichově Hradci, kde jsme něco pojedli, pak v Telči, kde jsme si vyzkoušeli několik pokrývek hlavy v místním vietnamském stánku, prohlédli si zámek (pouze z venku), Míra si umazal ruce od šišek a něco jsme pojedli. Do Tábora jsme dojeli s časovou rezervou a tak jsme opět něco pojedli a pak už tradiční vykládání aparátu, stavění aparátu, ladění aparátu, hraní (na aparát), posezení s přáteli, balení aparátu, nakládání aparátu… a noční cesta domů s tradičními zastávkami, na kterých jsme opět něco malého snědli.

Cesta do Českých Budějovic byla veselá. Ríša opět nezklamal. Málem jsme nabourali... to když Ríša objevil hlasové zadávání ve svém telefonu. Slyšel jsem vzdáleně za volantem, jak mu David vysvětluje co má nastavit a zmáčknout a moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Když v tom se zcela zřetelně a jasně ozvalo z Ríšových úst
..."P O R N O"
... a v zrcátku jsem zahlédl jak s očekáváním v očích sleduje obrazovku svého dotykáče. Překvapilo mně to natolik, že jsem cuknul volantem. Musím uznat, že hlasové vyhledávání funguje naprosto bezchybně a pro zbytek cesty jsme měli o zábavu postaráno.

Po několika letech jsme se vrátili do klubu, ve kterém jsme poprvé hráli v Českých Budějovicích v roce 2007. Původní klub Highway 61 se od té doby skoro nezměnil, jen pódium bylo o malinko větší. Ale protože jsme se jako kapela rozrostli o klávesáka Ríšu, tak to vlastně vyšlo nastejno. Míra mezi písničkami vzpomínal na klub, na jeho zakladatele Karla Macharta, na nový klub, který už je zavřený, mluvil o lidech, kteří na nás chodí v Budějovicích kdykoli se tam objevíme. Bylo to takové trochu nostalgické, ale na lidech bylo vidět, že se jim to vzpomínání líbí a jsou rádi že na ně myslíme.

Nedělní cestou domů jsme hráli hru "Milionář" a navzájem jsme zjišťovali jak moc toho víme a nevíme. Díky tomu nám cesta domů uběhla rychle.

Na závěr bych chtěl napsat, že moc děkujeme za zorganizování našeho koncertu v bývalém klubu Highway 61 (dnes Biker´s Bar Bohemia) a za skvělé publikum. Těšíme se na další koncert v Českých Budějovicích.
... Amp

Ve čtvrtek 11.2. jsme vyrazili do Vrchlabí, do KD Střelnice, kde je útulný klub Kotelna. Cestou nás zastihla vánice, a jelikož jsme věděli, že jedeme do hor, pro případ nouze jsme se již v Mostě vybavili lahví Fernetu. Na koncert přišlo hodně lidí což bylo fajn. Přišla se podívat i dcera Petra Kalandry Kristýna. Koncert se divákům líbil a to tak, že závěrečný potlesk absolvovali vestoje. No a protože nás čekala dlouhá cesta domů, zabalili jsme a vyrazili. Cestou proběhla v autě diskuse o možnosti sníst určité množství potravy, tedy konkrétně se zprvu mluvilo o jednom našem kamarádovi, který nezvládl pozřít 0,5 kilogramový steak Hovado… teda steak se jmenoval Hovado a kamarád se jmenoval Martin. Do zmíněné debaty jsem se já a David zapojili pouze pohrdavým a významným posměchem. Debata plynule přešla ke schopnosti sníst tatranku do časového limitu 1 minuty. Opět jsem se významně pousmál, protože toto už jsme kdysi řešili s naším předchozím bubeníkem Jirkou a on tehdy svoji sázku prohrál. No a protože se o tom dále vedla polemika, došlo na nejbližší benzince k soutěži. Já, David, Ríša a Linda v rolích soutěžících a Míra coby časomíra a 4 tatranky. Tři, dva, jedna, teď … a všichni jsme se zakousli do tatranek, spoléhaje na vysokou produkci slin a bezproblémového polykacího reflexu. Nejspolehlivěji vše pracovalo u mě a tak jsem po 30 vteřinách s prázdnou pusou podotkl… „co tam máte chlapci dál“. O 10 vteřin později skončil Ríša, za minutu a 5 vteřin snědl tatranku Linda a Davidovi jsme to po minutě a půl přestali počítat. Možná třeba příště dojde na ten steak, protože taková tatranka … nic moc.

…Amp