Reklama

Aktuality


Strana:1..234[5]678910..19

Huráááááááááá...

... na koncerty

Přátelé a kamarádi...
Chystáme se na další koncerty se Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem. Ty nejbližší již ťukají na dveře některých kulturních zařízení po celé republice.
10.4. pražské Salesiánské divadlo
20.4. Chomutov - Hřebíkárna


... a další najdete v sekci "KONCERTY"

První tři...

...lednové koncerty

V Mostě jsou dvě divadla. Jedno velké a jedno malé. To malé se jmenuje Divadlo Rozmanitostí a několikrát jsem v něm byl v minulosti s mými dětmi na pohádce. Po pár letech jsem se do tohoto divadla vrátil… bez dětí a místo místa v hledišti jsem stál na jevišti s kapelou Petr Kalandra Memory Band. Společně s námi vystoupila 23.1. mostecká skupina Genius Loci, ve které hraje (kromě ostatních, které neznám tak dokonale) Ríša Řeřicha a taky Roman Pašek a zpívá Sandra Kovalíková. O tom, jaký byl náš koncert by měl asi napsat někdo jiný, protože mně se zmocnily nějaké křeče vycházející z ledvin a já jsem koncert jen tak tak ustál, uhrál a uzpíval. Před závěrečnou písničkou se mi udělalo lépe… pozdě, ale přece. (skvělé fotky z koncertu nafotil Jaroslav Haušild a prohlédnout si je můžete na Facebookových stránkách naší kapely)

Najít v Ústí nad Labem Moto Klub Garáž není tak jednoduché jak by se mohlo zdát. Když jsme tam jeli hrát 19.ledna, chvilku nám trvalo zorientovat se v bývalém továrním komplexu. Tím pádem nebylo divu, že Igorovi to trvalo skoro hodinu. V klubu hřála kamna a lidské teplo vlídné obsluhy. Některé součásti zvukové aparatury přivezl Péťa Samek a s ním přijelo i pár našich společných kamarádů. Hrálo se nám fajn, ale mohlo se zastavit víc lidí na kus muziky a na porci skvělého guláše (nebo na porci muziky a kus guláše). Jednu písničku si s námi úžasně zazpívala Jana Kotková (Blue Rocket).

Když napíšu, že jsme hráli v paláci, tak to neznamená, že si nás pozval arabský naftový šejk. Stejně tak když napíšu Akropolis, neznamená to hraní v Athénách. Ale když si to dáte dohromady (nemyslím tím naftový šejk v Athénách), tak získáte název palác Akropolis, název skvělého pražského hudebního stánku, kde už jsme několikrát hráli s Oskarem a Zuzanou. První letošní koncert (16.1.) jsme si všichni na pódiu užívali spolu s plným sálem a v polovině koncertu uvedla režisérka Jitka Němcová upoutávku na připravovaný film o Zuzaně. Během promítání klipu se ze sálu ozývaly salvy smíchu. Po koncertě jsme chvilku poseděli, ale nikterak dlouho, protože opět někteří z nás museli druhý den do zaměstnání.

PF 2013

Přátelé, kamarádi, fanoušci ... zkrátka všichni... Každý rok jsou si novoroční přání hodně podobná a za ta léta, co je říkáme, píšeme a slýcháme už v nich bylo asi obsaženo vše podstatné a důležité, ať už jde o lásku, o zdraví, o pohodu, o bohatství a v případě muzikantů i o muziku, o tóny, o ladění atd. Vzpomeňte si tedy na všechna ta přání a poskládejte si z nich v duchu to, co by se Vám nejlépe hodilo do příštího roku. Mějte se všichni moc fajn, nejen příští rok, ale pořád. Děkujeme že o nás máte zájem a že máme muziku pořád pro koho hrát. Těšíme se na Vás v roce 2013!

Pár vět...

... koncem roku

Předzvěstí koncertů příštího roku se Zuzanou a Oskarem se stalo vystoupení 17.10. v Českých Budějovicích v SC Metropol a 31.10. v pardubickém KD Hronovická. Oba koncerty jsme odehráli před zaplněnými sály. Všichni jsme si to náramně užívali… my na pódiu a také diváci. O předzvěsti koncertů 2013 píšu záměrně, protože už teď se začíná plnit kapelní kalendář koncerty jak se Zuzanou a Oskarem, tak i samotné kapely PKMB. Navíc na jaře příštího roku by měl do kin přijít celovečerní dokumentární film o Zuzaně a součástí některých premiér by měl být i nějaký ten koncert. To vše se zatím připravuje a pokud budete sledovat naše stránky (případně stránky Marsyasu), bude vše důležité vědět včas.

Po delší době jsme si zahráli 9.11. v našem oblíbeném brněnském klubu „U kouřícího králíka“. Bylo to moc, nejen hraní, ale také následné posezení a povídání s kamarády... zkrátka fajn a škoda, že jsme museli domů …vůbec se nám nechtělo.

Také mostecký rokáč V+V Rock Bar jsme navštívili 24.11. po delší době. Interiér doznal značných změn a ku prospěchu nejen diváků, ale i muzikantů. Zvětšilo se pódium a tak mají hudebníci o něco více volnosti pohybu. Zmenšením baru sice dochází o přestávkách k drobné tlačenici o pivo a kořalku, ale prostor před pódiem se díky tomu zvětšil a posluchači si tak můžou daleko lépe užívat hudební výkony svých oblíbenců. Večer nepatřil jen nám, ale po nás nastoupila mostecká skupina Hardox (i když se na pódiu střídali různí hudebníci), která zahrála hity všech možných beatových a rockových kapel. Byl to velice příjemný Jam Session.

Poslední koncert letošního roku jsme odehráli 7.12. v pražském Blues Sklepě. Bohužel bez Igora, který musel řešit 1000 km vzdálený problém. A tak ten večer došlo i na skupinu TRUET a také na Zmrzlináře a Zmrzlináře. Míra po čase opět zjišťoval, kdo to měl do klubu nejdál…akorát si nepamatuju, jestli to bylo Švédsko, nebo něco jiného.

PKMB se Zuzanou a Oskarem...

... v Pardubicích

Pravděpodobně letošní poslední koncert se Zuzanou, Oskarem a Jirkou Charyparem se již ve středu 31.10. uskuteční v pardubickém KD Hronovická. Koncert začíná v 19 hodin. Zastavte se. Rádi Vás uvidíme.

PKMB se Zuzanou a Oskarem...

...v Českých Budějovicích

Ve středu 17.10.2012 zahrajeme se Zuzanou a Oskarem v českobudějovickém SC Metropol od 19:00 hodin. Proto přátelé.... Vy, kteří to máte do Českých Budjovic blízko, nebo i o něco dále, nenechte si tento koncert ujít. Těšíme se na Vás.

Ranč, kino…

…komín a sklo

Teplická skupina Blue Rocket si nás pozvala na několik koncertů jako sparing partnera. První společný koncert se ranči v Málkově u Berouna. Kromě nás s Oskarem Petrem byla k vidění kapela Pavel Houfek Band, Petr Kadleček a kytarista Josef Svoboda. Trochu jsme měl pocit, že muzikanti byli v přesile nad diváky, ale to se někdy stává. Ranč je super a nedávno jsme s Lindou zjistili při čučení na TV, že se tady natáčel videoklip k písničce Sen od Lucie. V restauraci byl boží teplý buřt-guláš a číšník… tam taky byl.

Další společný koncert se uskutečnil v Bílině 8.9. u příležitosti Dne horníků. Hrálo se na letňáku, ale trochu jsme nostalgicky vzpomínali na scénu na Kafáči, kde jsou koncerty komornější. Přišlo se podívat i pár známých. Po koncertě jsme museli rychle zabalit, naložit a frčet na další koncert do Prahy.

V Praze se dají najít i zákoutí plné klidu a pohody. Jedním z takových míst je Toulcův dvůr, kde se pořádají koncerty a festivaly. Třeba takový folkový festival FOLKomín na kterém jsme si zahráli. Lidi, zvuk a všechno bylo fajn. Po koncertě jsme poseděli s personálem průhonického ústavu, který se stará o pacienty s Alzheimerem a dozvěděli jsme se spoustu užitečných informací, například to, že touto nemocí jsou častěji postiženi chytří lidé. Mírovi se nedařilo kouzlit a tak obětoval sázku a raději to vzdal. Místo toho hrál na kytaru (tradičně nechyběla písnička Hotely) a spřátelil se s mislivcem. Igor byl obdivován a obletován.

V sobotu 15.9. jsme jeli hrát do Železného Brodu, kde se konaly městské slavnosti sklářského řemesla s názvem Skleněné městečko. Cestou jsme hráli hru „Chcete být milionářem“ a zjistili jsme například při kolika stupních se vaří voda, kdy skončila 2.světová válka, že 5 × 6 = 32 a další užitečné informace.. Taky jsme pochopili, že někdo se vzdaluje a někdo přibližuje ústavní léčbě v Průhonicích (viz odstavec výše). Asi 12 km před cílem začal v autě Jíra otravovat, že potřebuje strašně moc čůrat. Péťa ignoroval jeho zprvu klidné žádosti o zastavení a později ignoroval i hlasité projevy našeho bubeníka. Ten kromě hulákání mocně cloumal s mojí sedačkou (ač jsem za nic nemohl) a to tak, že později vypadla ze šroubů. Koncert probíhal tradičně normálně. Po nás nastoupila na pódium skupina Vltava, vystál jsem si frontu na uzená žebra, vyfotili jsme se a Míra nám rozdal upomínkové předměty. V Bílině jsme se cestou domů zastavili na večeři u našeho kamaráda Marcela v restauraci Corbeta, a protože byla prohibice, pili jsme pivo, Kofolu a „čaj“.

Napříč republikou…

… z Liberce do Pozlovic

Mega festival Benátská noc se přestěhoval z Malé Skály do libereckého sportovního areálu ve Vestci. Mraky lidí, několik pódií, spousta stánků útočící vůněmi a později i chutěmi na naše buňky. Stage na které jsme 27.7. hráli byla ve velikánském stanu kde bylo vedro k padnutí, ale přežili jsme nejen my, ale i diváci. Po koncertě jsme se rozptýlili po areálu a z povzdálí sledovali kousek koncertu Bryana Adamse. Dál už nás čekala jen dlouhá cesta z Liberce do Pozlovic na hotel Ogar. Tam jsme přijeli pozdě v noci… nebo spíš lehce nad ránem. Já a Míra jsme si šli dát cigáro na balkónek a rozvíjeli jsme teorie o kohoutech z horního a dolního konce Pozlovic, kteří se spolu nikdy nesetkají.

Další den (28.7.) patřil odpočinku, vyprávění vtipů ve společnosti Vojty „Kiďáka“ Tomáška a také návštěvě našeho kamaráda Karla Štěrby v Uherském Brodě. Odpoledne jsme se přesunuli do Pulčína, kde se konal folk-country-bluegrass festival s názvem Amfolkfest (opět s podtitulem „Na konci světa“). A zase super přijetí od diváků. Po koncertě jsme poseděli a vyhnala nás až bouřka a déšť co se přihnal. Tentokrát rozvíjel s Mírou nějaké teorie Linda.

Následovala neděle 29.7. Dopoledne jsme opět odpočívali a já, Jíra, Míra a Linda jsme se šli vykoupat do nedaleké přehrady. Cestou si kluci protáhli svá těla na několika posilovacích strojích rozmístěných podél cesty, přehráli jsme si stěžejní scénu z filmu Titanic v obsazení Linda – Leonardo DiCaprio, Jíra – Kate Winslet, Míra – kapitán, Ampér – skázonosná ledová kra …., a když už jsme se odhodlávali k sestupu k vodě, začalo pršet a my se schovali na zastřešené předzahrádce jedné hospůdky. Linda si dal (k obveselení všech přítomných hostů i personálu) sprchu pod okapem. Po návratu do hotelu Ogar šli kluci vypomáhat za bar… Točili pivo, nalévali panáky, sbírali nádobí ze stolů… a (teď Alenko Bláhová prosím přestaň dále číst) náš řidič Petr dokonce myl radostně a s chutí nádobí, skleničky a hrnečky a talířky… Večer zahrála jako první kapela George & Beatovens s legendárním Karlem Kahovcem a s písničkami Petra Nováka. Pak jsme zahráli my v čele s legendárním Mírou a písničkami Petra Kalandry. Pak jsme si sedli pojedli, popili, já a Linda jsme si zahráli několik folkových hitů, chvilku poseděla i Lady GaGa, a nakonec zbaveni posledních zbytků energie jsme šli spát. Igor ráno svítil jako měsíček na hnoji a blikala mu kontrolka oznamující nedostatek tekutin, kluci se konečně v klidu vyspali, protože jsem měl sólo apartmá a pak cesta zpět k našim rodinám, manželkám, přítelkyním, dětem … a už se moc těšíme na další koncerty.

Kleť, Rabí...

... Klokočí a Kraslice

Kousek od Českého Krumlova je kopec s vysílačem, který je zdaleka vidět a jmenuje se Kleť. Na jeho vrcholu je ve výšce 1084 metrů nad mořem kromě zmiňovaného vysílače i Horská chata u níž se pořádají hudební akce pod hlavičkou budějovického klubu Highway 61. Jedním z koncertů byl i ten náš 7.7.2012, na který se jednotliví členové našeho bandu sjeli z různých koutů naší republiky, kde trávili své dovolené. K zaplnění terasy, kde se hrálo, přispěl i autobus vypravený z Budějic. Počasí bylo „na spadnutí“ a během našeho hraní vykouzlil na nebi drobný deštík úžasnou duhu. Z odposlechu u bicích se ozývalo „tuc…tuc…tuc…tuc“ techno, které prolézalo silným výkonem do aparatury z nedalekého vysílače. Také jsme zjistili, jak zocelené máme příznivce, kteří za námi vyklusali na vrchol po svých (a to bez kyslíkového přístroje). Dokonce víme, že jedna z fanynek šla z koncertu pěšky až do Českých Budějovic. Po koncertě jsme spali roztroušeni po horské chatě. Já, Linda a Igor jsme hráli na schovávanou v hostelovém pokoji, kde bylo asi 30 postelí. Chtěl jsem se schovat jako první (na jednu z postelí pod deku), ale měl jsem strach, že by klukům hledání trvalo moc dlouho, pokud by mně vůbec našli. Nakonec jsme šli spát každý do jiného kouta hostelu abychom se vzájemně nerušili mým chrápáním.

Péťa Bláha je výborný řidič, ale i jeho schopnosti byly krátké na odvezení aparátu až k hradnímu pódiu na Rabí, kde jsme 13.července měli koncert. Aparát jsme pod hradem naložili na malý traktůrek s valníkem, v klídku jsme nazvučili a v klídku jsme si zahráli. Mírovi se z kytary během hraní sice ozývali prapodivné zvuky, ale jen když na ní hrál. Chvilku se chyba hledala v kabelech a v mixu a pak Míra raději nehrál. Po koncertě opět traktůrek a pak hledání nějaké otevřené hospůdky. Už jsme pomalu ztráceli víru, když jsme našli. Dokonce nám i pozdě v noci uvařili večeři. Trochu jsme si z místních ztropili žert… to když jsme tvrdili, že jsme z nedalekých Žichovic (Míra to popletl a řekl že je z nedalekých Žehlovic, čemuž už místní vůbec nerozuměli). Pak jsem svou tvrdohlavostí odmítl nápoj zvaný B-52. Pokud chcete vědět, jak to (ne)chutná, zeptejte se Lindy, a pokud chcete vědět jak se to správně (ne)pije, zeptejte se Jíry (při pokusu se mu roztavili 2 brčka).

Po babičce klokočí a po Rabí - Klokočí. Přejezd z jihozápadu republiky (14.7.) na sever s mnohými zastávkami. Jedna z nich byla (v rámci rozšiřování kulturních a historických obzorů členů kapely) i na hradě Kost. Klokočí je nenápadná víska kousek od Turnova. Nikdy bych nečekal na tomto místě tolik lidiček. Úžasná atmosféra báječného rockového Klokočského hudebního festivalu. Škoda jen že jsme si nestihli po koncertě dát nějakou dobrou klobásu. Rychle jsme naložili a jeli domů. A protože byla cesta dlouhá, dali jsme si v Praze pauzu na pozdní noční večeři.

O tom, že písničky Petra Kalandry nepatří jen na bluesové či rockové festivaly je zbytečné psát. Jeho písničky jsou přijímány rozličným typem posluchačů. A tak není náhodou, že se objevujeme i na festivalech takřka ryze folkových, jako například v Kraslicích, kde se 21.7. konal "Festival na konci světa", který pořádala místní kapela Alison (prosím čtěte tak jak je psáno – nikoliv „engličesky“), v čele s Ájou. Hráli jsme poslední po skupině Nezmaři. Po koncertě jsme se já a Linda nějak zapovídali na baru. Míra se šel v jeden okamžik podívat, jestli je v autě vše OK (Jíra spí, Petr spí, Igor SMSkuje), leč byl lapen a již z auta nevypuštěn. Na bar pak pro nás přišel podmračený Jíra a po chvíli i Petr s oznámením, že za 2 minuty odjíždí … s námi, nebo bez nás. Rychle jsme do sebe nasoukali panáka na rozloučenou a vyšli z baru do bílého dne, nasedli do bílého VW a frčeli do Mostu.
Strana:1..234[5]678910..19
Vyrobil Alkalis (c) 2007