Reklama

O kapele


Strana:12[3]45

Hrají a zpívají :

ZUZANA MICHNOVÁ

Narodila se v Jihlavě. Zpěvačka, skladatelka a textařka, jedna z nejvýraznějších postav českého folku a folk rocku. Nejprve chtěla být herečkou nebo malířkou. Zatímco s malířskou paletou se důvěrněji seznámila jen při pózování pro fotografa, v několika českých filmech si zahrála epizodní role. Hlavní roli v jejím vlastním životě však hraje muzika. Od dvanácti let zpívala ve sboru, později zkoušela štěstí s tanečním orchestrem i rockovou skupinou. V roce 1971 vytvořila s banjistou a zpěvákem Jiřím Jeřábkem folkové duo, které vzápětí rozšířil na trio vynikající, bluesově cítící kytarista, zpěvák a hráč na foukací harmoniku Petr Kalandra. V roce 1973 nahradil Jeřábka invenční autor, kytarista a zpěvák Oskar Petr a začala se psát historie Marsyas. V roce 1986 vydala mimo Marsyas ve spolupráci s Michalem Pavlíčkem sólové rockové album Rány.

Info ze stránek Marsyas.

OSKAR PETR

Muzikant, který se vlastně vždy soustředil spíše na nekomerční sféru a paradoxně složil hudbu k nejpopulárnější písni našich luhů konce minulého tisíciletí? písni Medvídek, která přinesla Lucii 1. cenu Klip desetiletí. Po osmi letech, kdy se jako interpret víceméně stáhl z české hudební scény, se OSKAR PETR vrací s novým sólovým albem Fabrica Atomica. Album produkované Milanem Cimfem vznikalo ve vyhlášeném nahrávacím studiu Sono a podílela se na něm celá řada předních českých muzikantů. Za všechny jmenujme alespoň Oldu Krejčovse, Milana Cimfeho, Marka Žežulku nebo Kryštofa Michala. Oskar Petr je mimo jiné zakladajícím členem skupiny Marsyas, Jazz Q a autor několika českých hitů. Umělecká a kulturní činnost Oskara Petra je na tuzemské poměry vskutku ojedinělá. Skladatel, textař, zpěvák, fotograf, publicista, výtvarník, architekt interiéru, ale především skvělý hudebník tím vším je Oskar Petr.

Info ze stránek Oskara Petra.

JIRKA CHARYPAR

(v současnosti hraje v skupinách: ŠVIHADLO, BABALET - občas)
člen kapel: MÁMA BUBO od 1983, BABALET od 1984, ŠVIHADLO od 1991. S Marsyasem (pravděpodobně) od podzimu 1992 do července 1995 (do Kalandrovy smrti).
Tehdejší sestava do r. 1995: Pavel Skála-bicí (resp. Tomáš Krček od ??? do 1995); Olin Nejezchleba - basa; Pavel Skála - kytary, zpěv; Ondřej Konrád - fouk. harmoniky, zpěv; Jirka Charypar - kytary, zpěv; Petr Kalandra - zpěv, kytara, fouk. harmonika; Zuzana Michnová - zpěv. "Do kapely jsem nastoupil jako doprovodný kytarista za zraněného Petra Kalandru - jedna z jeho mnohých zlomenin ruky - a zůstal tam až do jeho smrti. V roce 1995 na jaře jsme s Petrem absolvovali sérii asi 5 koncertů jen ve dvou kytarách. Potom ještě koncert v Arše na počest Petra K. a pár blues sessionů s O. Konradem. K nedožitým padesátinám P. K. koncert na Slamníku s hosty (O. Petr, D. Koller atd. - existuje videonahrávka). V květnu 2003 pokus o resuscitaci kapely ve složení: Z.Michnová, O.Petr, J.Hrubý, J.Charypar.

Info ze stránek Marsyas.

a samozřejmě skupina Petr Kalandra Memory Band.





...

...

...

měsíčník FOLK - květen/2011, autor Honza Hučín

kliknutím na jednotlivé obrázky se otevřou tyto v novém okně a vy můžete v klidu číst.

Petr Kalandra: Blues posledního hippie

Instinkt č. 35/10, 02.09.2010, autor: Ilja Kučera ml.

„Petr Kalandra? Slušnej, štědrej člověk. Způsob jeho života, jeho životní styl, odpovídal tomu, co hrál. Víte, v showbyznysu se pohybujete mezi šaškárnami. A najednou jsem potkal člověka, který byl normální. To, co říkal, byla pravda, co hrál, byla." Tak vidí Jan Spálený charizmatickou a neopakovatelnou osobnost zpěváka, kytaristy, hráče na foukací harmoniku. Muzikanta, který své blues nejen hrál, ale i beze zbytku žil až do hořkého konce.

Dítě svojí hlavy

„Můj táta byl hrozně hodný člověk, ale nenechal si nikdy nic diktovat nebo nařizovat. Když něco nechtěl udělat, tak to prostě neudělal, nikdo s ním nehnul," vzpomíná na svého otce Kalandrova prvorozená dcera Karolína.
Pozdější guru české folk-bluesové scény byl svéráznou osobností od dětství. Narodil se v rodině mikrobiologa Jaroslava Kalandry a zdravotní sestry Elišky Kalandrové. Rod Kalandrů má své kořeny na Frýdlantsku a ve Frenštátu pod Radhoštěm. K jeho moravské větvi patřil i marxistický intelektuál Záviš Kalandra, popravený komunisty v roce 1950 v procesu s Miladou Horákovou. Po rodinné větvi Kalandrů přišel k Petrovi i hudební a výtvarný talent. „Byly tři tetičky Kalandrovky," vzpomíná dcera Karolína. „Jedna učila hudbu, druhá výtvarnou výchovu a třetí tanec. Od nich se táta učil na piano a malovat. Na klavír dobře hrál i dědeček Kalandra, tátův otec."
O poznání menší úspěchy slavil zasněný a duchem nepřítomný Petr ve škole. S výjimkou kreslení, hudební výchovy a tělocviku se jeho vysvědčení hemžila čtyřkami a bylo osudovým štěstím, že si talentu problémového žáka všiml tehdy ještě pedagog Miloslav Šimek. Petr si zahrál v jeho a Grossmannově Besídce zvláštní školy a už jako čtrnáctiletý se poprvé objevil před televizními kamerami, kde nazpíval písničku Chtěl bych umět hrát blues Jana Hammera staršího a Jaromíra Hořce. Unikátní nahrávka zůstala zachována a vyšla na Kalandrově posmrtném albu Live and studio 1964-1995. Jako patnáctiletý se Petr stal jedním z proměnlivých frontmanů bigbítové skupiny Karkulka, ale srdce ho táhlo víc k folku a záhy i ke květinovým myšlenkám, před kterými nedokázala východní Evropu ochránit ani železná opona. Ve společnosti Jaroslava Hutky býval k vidění a ke slyšení na Karlově mostě, začal psát i první písničky.
V běžném životě to bylo těžší. Učil se na zedníka, z čehož vzešel rok beznadějného trápení, tak beznadějného, až ho otec po roce z učení vyreklamoval. Navíc právě tohle prostředí nebylo pro Petra jako těžkého astmatika zrovna ideální. V té době pracoval doktor Kalandra v Tunisu, a když po návratu viděl, že jeho syn přenesl pohodu květinové generace i do rodinného bytu, napříště už Petr cestoval do Tunisu také. V Tunisu navštěvoval konzervatoř, hru na kytaru, a co bylo ještě důležitější, prostřednictvím příslušníků mezinárodních mírových sborů, které tam působily, poznal v Tunisu několik zásadních celoživotních přátel. Především to byl Peter Kresge, který tu v mírových sborech pracoval, pak další Američan Edgar Taylor, který si do Afriky vyjel coby hippie, a v Holandsku žijící pár Martha a Marius Knipfer. „Na Peterovo pozvání pak táta odjel v roce 1971 z Tunisu do Ameriky, kde tak různě jezdil, hrál si, seznamoval se s lidmi. Byl pak pověstný tím, že o Americe hodně vyprávěl, možná si něco přikrášlil, ale jak postupně se sestrou zjišťujeme, mnohé z toho byla pravda," potvrzuje dcera Karolína. Každopádně se Petr Kalandra v roce 1971 vrátil do Prahy, vybaven bezpočtem zážitků, nedostupných desek a prosycen duchem volnosti a svobody, tedy ideálně připraven vkročit na českou hudební scénu a pořádně jí zatřást.

Postavím si dům z obilí

Stalo se to náhodou. 1. prosince 1971 se Petr Kalandra ocitl v Jablonci po boku zpěvačky Zuzany Michnové, když na poslední chvíli zaskočil za nemocného Jiřího Jeřábka. Zuzana Michnová vzpomíná: „Petra jsem znala už dlouho předtím, z doby, kdy hrával s Hutkou na Karlově mostě a v Platýzu, džípem jezdili po Praze a byli pro nás něco neuvěřitelného. Takové zjevení. Krom toho vlastnil Petr na svou dobu neskutečné věci, jako kytaru Yamaha 160, spoustu desek, kazeťák, a když se vrátil do Prahy z Tunisu, i Volkswagena Brouka, kterým jsme později s Marsyas jezdili na koncerty. Tenkrát v Jablonci jsme se bez přípravy sešli na jevišti, znali jsme stejné písničky a hráli čtyři hodiny. Usoudila jsem, že Kalandra je ten pravý, s kým chci hrát. Když jsem o tom mluvila s Hutkou, tvrdil, že nám to vydrží tak půl roku. A ono to vydrželo třináct let."
Zuzana Michnová, přes den bankovní úřednice v kostýmku s minisukní, s Petrem Kalandrou položili základ jedné z nejpodstatnějších skupin českého folkrocku, Marsyas. Nakonec se k nim připojil ještě Oskar Petr: „Milovali jsme barevné trojhlasy, které sahaly od folku až k jazzu. Pilovali jsme je u Zuzany v obýváku, občas i u Petra ve Vokovicích na dvorku. Náš vícehlasý vokál nebyl občas Petrova parketa, tvořil v něm ale nezastupitelnou barvu a napjatý bluesový feeling kytarou dotvářel." Marsyas v proměnlivých sestavách ovšem s Petrem Kalandrou a Zuzanou Michnovou po sobě zanechali tři výjimečná alba. První eponymní v roce 1978, druhé Kousek přízně o tři léta později a třetí Jen tak v roce 1983. To už byl členem kapely i Jaroslav Olin Nejezchleba, který na první setkání s Kalandrou vzpomíná: „Nejsem si úplně jistý, kdy to bylo, ale patrně tehdy, když jsem se octl bůhví jakým řízením osudu na nějakém z prvních bluessessionů. Hrál jsem tam myslím na tamburínu. Byl jsem v té době mladou máničkou, hrozně mě bavilo hnutí hippies, jejich názory, myšlenky a muzika, která se okolo něho líhla. Petr mně osobně dokonale naplňoval model hippíka, nezávislého, ujetého, trošku rozlítaného. To, že se v té době vesele popíjelo, a on se s tím nikdy moc nemazal, mi v podstatě také trochu imponovalo. Říkal jsem si, že kdyby se mi podařilo jako muzikantovi takhle fungovat, bylo by to úžasné."
Petr Kalandra se stal pro generaci dospívající v sedmdesátých a částečně i v osmdesátých letech symbolem. Za všechny vystihuje jeho dobový obraz vzpomínka Richarda Slacha, muzikanta o dvanáct let mladšího než Kalandra, pro kterého se stal svého času vzorem. „S Petrem Kalandrou jsem se seznámil asi v roce 1976. V době, kdy jsme s kamarády poslouchali pravidelně v jednom suterénním bytě ve Vokovicích hudbu a pořádali nekonečné debaty o všech zásadních kapelách té doby, chodíval stejnou pražskou lokalitou, kde i bydlel, pro nás naprosto nepřehlédnutelný a svým zjevem nás zcela fascinující človíček. Vzezřením přesně zapadal mezi všechny ty tehdy těžko sháněné obrázky tváří našich obdivovaných muzikantů, vylepených v celé místnosti. Dlouhé tmavé rovné vlasy mu dosahovaly na zádech téměř konce džínové bundy, no co mám povídat. Svědkem našeho prvního osobního setkání je jeho autogram, mám ho stále schovaný, který mi dal v hospodě U Loupežníka, tehdy jsem tam byl ještě na limonádě, se slovy: Normálně mi tykej, dyť nejsem tak starej, já jsem Petr. Pivo na sebe nedalo ale už dlouho čekat a za krátký čas jsme se běžně potkávali U Lupiče na pivu. Je obecně známo, že Petr měl vždy po ruce spoustu úžasných, méně či více uvěřitelných historek, báječně se poslouchaly. Při jednom takovém zaníceném poslouchání „uvěřitelné" historky kolem zahrady pod kaštany projel žlutobílý žigulík, zastavil za rohem, z něho vystoupili dva příslušníci a tázali se po občankách. Bylo jasné, že mně do osmnácti ještě nějaký měsíc zbývá a průšvih byl na světě. Výčepní se vykoupil kartonem spart a večeří pro dvě uniformy. Když žigulík odjel, Petr šel do výčepu, zaplatil karton spart a dvě večeře, vrátil se s jedním pivem pro dva a pokračoval ve vyprávění. Často si na Petra vzpomenu, protože stále používám jeho držák na foukací harmoniku. Mimochodem svědky předání onoho držáku byly kočky, kterých měl Petr plný dům. Moji kocouři ho teď doma občas očichávají, jako by tam bylo pro ně něco napsáno."

Kousek přízně na dálku

Skupina Marsyas brzy začala intenzivně koncertovat a pětadvacet vystoupení do měsíce nebylo výjimkou, ale na profesionální statut si musela nějaký čas počkat. Petr Kalandra v té době pracoval na letišti, což s sebou neslo dvě výhody. Jeho dcera Karolína upřesňuje: „Táta fyzicky pracoval a dost jedl. Na tehdejších fotkách je vidět, že byl udělaný, docela korba." Krom toho měl Petr snadnější přístup k zahraničním a u nás nedostatkovým elpíčkům, která pak s příslovečnou laskavostí prodával pod cenou svým známým. Štědře rovněž zásoboval novinkami publicistu Jiřího Černého pro jeho poslechové Antidiskotéky. V Černého hlavě se pak zrodila Petrova přezdívka Dobrá víla Kalandra.
První jarní den roku 1975 se Petr Kalandra oženil s Alenou, tentýž den přesně o dva roky později se jim narodila dcera Karolína. Petr se tuhle zprávu dozvěděl v okamžiku, kdy vstupoval s Marsyas na jeviště vyprodané Lucerny. Druhá dcera Kristina pak přišla na svět v roce 1981.

Pořádný blues

Spolupráce Petra Kalandry se Zuzanou Michnovou v řadách Marsyas skončila v roce 1984, kdy kapelu opustil společně s Jaroslavem Olinem Nejezchlebou. Nejezchleba popisuje: „Mám pocit, že jsme se hudebně vyčerpali. Byli jsme pořád kamarádi, nebyl žádný problém, ale cítili jsme, že začínáme upadat do stereotypu. Pořád ty samé písničky, pořád na podobných místech, a každý jsme měli bokovky. Petr Blues Session, kytarista Pavel Skála jamoval s Ivanem Hlasem, já si občas zahrál s Vláďou Mišíkem. Zdá se mi, že tyhle boční záležitosti nám připadaly zajímavější, tak jsme se dohodli a šli každý svou cestou." Zuzana Michnová přitakává: „V podstatě se mi ulevilo, když mi kluci včetně Kalandry oznámili, že odcházejí. Smůla byla jen, že mi to pověděli v okamžiku, kdy jsme v Lucerně nastupovali na jeviště. No, to jste si vybrali tu pravou chvíli, řekla jsem jim na to." Petr Kalandra byl v té době už široce vyhledávaným muzikantem. Za sebou měl studiovou spolupráci s nejrůznějšími interprety od Jiřího Schelingera či Vladimíra Mišíka po Pavla Bobka a další tváře folku i popu. V roce 1980 účinkoval spolu s Jiřím Veselým na albu Hof Musik populárního německého bluesmana Stefana Diestelmanna, býval ke slyšení na společných jamech volné formace Čundrgrund s Vladimírem Mišíkem, Vladimírem Mertou a dalšími. Krom toho okolo sebe stále častěji shromažďoval příležitostnou partu Blues Session, kde s každým, kdo měl chuť, čas a byl podobně naladěn, hrával písně svých zamilovaných amerických folkařů.
Nad hlavou Petra Kalandry ovšem nesvítilo stále jen slunce. Jeho těžké astma se více než špatně snášelo se silným kouřením a velmi otevřeným přístupem k alkoholu. Ten způsoboval i další komplikace. Olin Nejezchleba říká: „Petr nebyl vždycky úplně přesný a spolehlivý. Občas něco zaspal, něco zapomněl, a pak si vymýšlel různé historky, které se nestaly, ale kterým často sám uvěřil. Nebyla to žádná zlá vůle, byl prostě takový."
Aby mohl rozdávat pocit svobody a volnosti, potřeboval ho i sám cítit. Rád pobýval doma, chodil s dcerami na ryby, pořádal večírky na zahradě, ale stejně tak potřeboval být nesvázán, volně se vzdalovat a vracet. Po odchodu z Marsyas spojil na devět let své muzikantské síly s Janem Spáleným a Františkem Havlíčkem v triu ASPM. Spálený popisuje: „Natáčel jsem v Mozarteu jako hudební režisér desky Marsyas. Občas jsme s Petrem po nahrávání zůstali sami ve studiu s kytarou, u klavíru, povídali si, popíjeli lahváče a hráli si. On mně Neila Younga, já jemu Ray Charlese. Hledali jsme poměrně těžko stylové pásmo, kde bychom se mohli spolu pohybovat. Ale chtěli jsme spolu bejt." Jan Spálený se na koncertních cestách snažil omezovat Petra v konzumaci alkoholu, kterým stále častěji nahrazoval jídlo. Společně si v hotelových pokojích vařili, ale ani Jan Spálený nebyl všemohoucí.

Tak jste teda slyšeli celej můj příběh...

Osudovou ranou pro Petra Kalandru byla v roce 1989 smrt otce, s nímž ho celoživotně pojilo velmi silné pouto. Sám měl čím dál větší zdravotní potíže a k tomu se přidalo zklamání z polistopadového vývoje. Před očima svobodomyslného idealisty se země vydávala absurdním směrem. I pro mnohé v jeho okolí znamenal zisk najednou víc než volnost. Kalandra se přestal živit hudbou, pracoval v nejrůznějších zaměstnáních, třeba jako prodavač hudebních nástrojů. Rozešel se i s ASPM, bořilo se mu manželství. Nakonec se v roce 1992 rozvedl, ale jejich vztah přetrval. Od roku 1991 býval Petr Kalandra o středečních podvečerech ke slyšení i v rozhlasovém éteru ve vlastním pořadu na dnes již neexistujícím rádiu Golem. Zdravotní potíže ovšem pokračovaly a bohémský život rovněž. Přesto stačil v roce 1993 vydat velmi sugestivní a vysoce ceněné album Petr Kalandra & Blues Session s coververzemi svých oblíbenců. Mnohé z nich už doslova zlidověly právě v jeho pojetí. V létě 1994 se přímo na pražském koncertě Boba Dylana dostavilo nekompromisní varování osudu. Petr zkolaboval, byl hospitalizován v nemocnici Pod Petřínem a slíbil, že hned po propuštění pojede do lázní. Sotva se mu ale ulevilo, začal ještě na lůžku promýšlet a chystat další album a přímo z nemocnice zmizel do studia. Deska vyšla roku 1994 pod názvem Petr Kalandra Blues Session vol. 2. Koncertně spolupracoval Kalandra v tomto čase hodně s kytaristou Jiřím Charyparem, s nímž působil i v krátkodobě obnovených Marsyas. Charypar vzpomíná: „Do skupiny Marsyas mě v roce 1992 přivedl můj kamarád Pavel Skála jako záskok za zlomenou ruku Petra Kalandry, který si za různých obskurních situací občas lámal nějakou tu končetinu. Kapelu jsem léta poslouchal a obdivoval, takže naučit se rychle repertoár nedalo práci. Zůstal jsem tam ve společnosti dobré hudby a skvělých lidí až do Petrovy smrti v roce 1995. Posledních pár měsíců už byl Petr hodně unavený a hraní s kapelou ho přestávalo bavit. Chtěl hrát akusticky, v malých klubech, v blízkém kontaktu s lidmi. Ještě na jaře 1995 jsme spolu absolvovali v duu několik vystoupení, poslední snad v Litvínově, a pak v létě už jen ty smutné věci a konec."
Smutné věci nabraly spád 7. července 1995, kdy se Petr Kalandra při pádu vážně zranil a byl převezen do pražské střešovické nemocnice. Tady po dvou měsících na jednotce intenzivní péče 7. září navždy doznělo blues posledního hippie následkem celkového selhání organismu.


Marsyas se Zuzanou Michnovou měli premiéru na festivalu Jazzinec

Trutnovinky, 07.02.2011, autor: (pac, kat, cec), foto: Miloš Šálek

Trutnov - Velké splněné přání. Tak označili organizátoři Jazzince čtvrteční koncert festivalu. Ve společenském centru Uffo totiž zahrály dvě kapely - legendární Marsyas a novodobí Eggnoise. Atraktivitu vystupujících skupin potvrdilo i publikum - bylo vyprodáno.

Folkrocková skupina Marsyas se předvedla i s českou legendou Zuzanou Michnovou. Na Jazzinci byla úplně poprvé. V minulosti totiž musela odmítnout ze zdravotních důvodů. "Kapelu Marsyas jsme se pokoušeli dostat na Jazzinec už před lety, ale tehdy to nenabralo správné obrátky. Tentokrát přijela, a vyšlo to na jedničku," přiznal dramaturg přehlídka Tomáš Katschner.

Michnová pochválila vstřícné pubklikum, které ji výrazně ulehčilo premiéru na Jazzinci. "Hrálo se nám tady nádherně, jsem ještě z toho celá dojatá, mám hodně dobrý pocit. Lidi byli skvělí a hlavně, že jste měli vyprodáno, to také o něčem svědčí," prohlásila Michnová po koncertu. V podání Marsyas zazněly všechny staré známé písně jako Marsyas a Apollon, S Luisem a další.

Druhá skupina večera Eggnoise se snaží o hodně současnou tvorbu. A předvedla kvalitní tvorbu i v Uffu. "Mě ta kapela obrovsky baví. Neustále experimentuje, hledá, zkouší a jde neustále dopředu. Není to retronávrat zpátky nebo vzpomínání na něco, co bylo. Ale naopak ukázka toho, jak neustále tvoří a zkouší posouvat věci vpřed. To se mi na ní líbí," dodal Tomáš Katschner.

Nutno poznamenat, že Eggnoise se stali příjemným překvapením a objevem večera. Zahráli skladby z nového alba Yolk i ze starších desek (Albumen, What a World).

Video reportáž z koncertu, kterou pro Trutnovinky natočil kameraman Dušan Mihalečko si můžete pustit TADY.


Marsyas vrátili čas o pětatřicet let

Horácké noviny, 07.02.2011, autor: Milan Zeibert

„Á, pustili domov důchodců!“ „Vzal sis naslouchátko?“ Takové poznámky zaznívaly první únorový pátek z davu postarších pánů dam hrnoucích se do třebíčského Národního domu na koncert skupiny Marsyas. Veselé průpovídky natěšených návštěvníků připomínaly skutečnost, že kapela existuje od neuvěřitelného roku 1973, přičemž ve své nejslavnější sestavě Petr Kalandra, Zuzana Michnová a Oskar Petr hrála jen do vydání prvního alba v roce 1978.

Zuzana a Oskar opět spolu
Pak Oskar Petr opustil skupinu a záhy i komunistické Československo. Když se po roce 1989 vrátil, dělo se toho tolik, že nějací Marsyas nikoho nezajímali. Jakékoli úvahy o obnovení legendárního tria skončily smrtí Petra Kalandry v roce 1995. Teprve po dalších patnácti letech se podařilo dát Zuzanu a Oskara dohromady. Husarský kousek se povedl Mírovi Kuželkovi, zpěvákovi skupiny Petr Kalandra Memory Band. Tím byl dán rámec večera. Kuželka, jehož hlas se barvou podobá Kalandrovu, odzpíval jeho party ve starých skladbách zachycených na albech Marsyas, Kousek přízně a Jen tak, k čemuž přidal i výběr z období Kalandrova působení ve Spáleného ASPM či vlastním Blues Session. Skupina Petr Kalandra Memory Band pak doprovodila i Oskara Petra v písních z jeho projektu Fabrica Atomica a Zuzanu Michnovou v písničkách z desky V přítmí vzniklé v době, kdy už v Marsyas zůstala ze slavného tria sama.

Pro pamětníky seznam skladeb stačí
Pro ty, kteří Marsyas znají, stačí vyjmenovat odehrané skladby. První půle: Lodník (I Used To Be A Sailor), Chci tě znát (Ballad Of A Thin Man), Dům z obilí, Dětské šaty (Heart Of Gold), Asi v tom bude nějakej háček, Odejdu, Měšťácký blues (Bourgeois Blues), Napiš, Pojď se mnou, Zmrzlinář. Přestávka. Druhá půle: Mašinka (instrumentálka harmonikáře Igora Šikuly), Zní (Teach Your Children), Hrnek (Sleepy Mountain Ectasy), Za městem, Sám ví líp, Země Bójů, Marsyas a Apollón, Dívka z plakátu (Pin Up Girl), Příště se ti radši vyhnu, Záliv žár, Břímě (The Weight). Přídavky: Jako solnej sloup (Like A Rolling Stone), S Luisem, Nebeská brána (Knockin´ On Heaven´s Door), Zavolej jen moje jméno (You´ve Got A Friend).

Aranžmá nová, texty původní
Pro ty, co ještě nepotřebují naslouchátka a původní Marsyas nezažili, je informace o atmosféře tříhodinového koncertu nutná. Petr Kalandra Memory Band začali nekompromisně, což vyplynulo z nástrojového obsazení: Jiří Charypar (g), Oldřich Šimků (g), Jan Petrásek (bg), Jiří Stárek (dr), Igor Šikula (harm). Místo Nejezchlebova violoncella bigbítový zvuk a světe, div se, ono to fungovalo. Teprve před přestávkou se na podiu objevil Oskar (dvakrát Fabrica Atomica + filmem Pupendo znovuobjevený Zmrzlinář), Zuzana dokonce až v druhé půli. Jen v triu s Oskarem a Mírou Kuželkou připomněli Zní (Teach Your Children), již si kdysi Marsyas vypůjčili od čtveřice Crosby, Stills, Nash and Young. Pak dlouho patřilo podium především jí, Oskar se znovu přidal až při Dívce z plakátu (s komunisty neschváleným textem Pin Up Girl) a dvojici písní ze singlu Příště se to radši vyhnu a Záliv žár. I zde bylo původní aranžmá se smyčci opuštěno, elektrická kytara Jiřího Charypara (s úsměvem a la sportovní komentátor Jakub Bažant) však má taky něco do sebe.

Pět krásných závěrů
Vybrat jednu skladbu na závěr je v případě Marsyas nemožné. Na rozdíl od jiných legend, které nás svým jediným hitem budou strašit i za sto let, mohla kapela zahrát ze svého repertoáru cokoli. Z mile zmateného konferování Míry Kuželky vyplynulo, že existoval scénář, který nebyl dodržen. Bouřlivě aplaudující publikum však detaily neřešilo. Ve vytržení, že vidí po létech opět Zuzanu Michnovou, vůbec nezareagovalo, když zpěvačka v The Weight opustila sloku, aby plynule pokračovala v jiné. Nadšený domov důchodců vytleskal Dylanovky Like A Rolling Stone a Knockin On´ A Heaven´s Door, Zuzanino S Luisem (věnováno režiséru Buňuelovi) a ještě Zavolej jen moje jméno, které začal Míra Kuželka českým textem Petra Kalandry, aby je Zuzana dozpívala v originále podle Američanky Carole King. S ní prý Kalandra hrál, když se jako mladíček dostal do Ameriky. Jestli je to skutečně pravda, se můžeme zeptat 14. dubna v Béčku Jiřího Černého při poslechovém večeru Petru Kalandrovi věnovanému.


Přijede Marsyas či nepřijede?

iHoNem.cz, 31.1.2011, autor: Jan Zeman

Ačkoli nám původně v kalendáři nabízí MKS Třebíč na pátek 4. 2. 2011 koncert kapely Marsyas, pro zasvěcené je to překvapivé. Jak mi sdělil jeden známý - „ v prosinci jsem mluvil s Olinem Nejezchlebou a říkal, že comeback Marsyas se nepovedl a kapela kromě jednoho koncertu nefunguje.“ Pro mnohé, kultovní kapela Marsyas opravdu skončila v roce 1988. Ovšem v roce 2010 dostal nabídku Petr Kalandra Memory Band, kterou založil Míra Kuželka s Janem Petráskem na spolu učinkování s Oskarem Petrem a Zuzanou Michnovou. Petr Kalandra MB vznikl na počest tohoto předčasně zesnulého zpěváka, který zemřel v pouhých 45 letech v roce 1995. Hraje písně z repertoáru Marsyas, ASPM a Blue Sessions, ve kterých Petr Kalandra hrál. Tour 2011 tohoto bandu je okořeněno hostováním skoro původních členů kapely Marsyas Zuzany Michnové a Oskara Petra. Zazní hity, které z kapely udělaly legendu, jako Marsyas a Apollón, Zmrzlinář (taky zazněl ve filmu Pupendo), Dívka z plakátu aj. Slovo „skoro“ původních je proto, že málokdo ví, že kapelu založila v roce 1971 Zuzana Michnová s Jiřím Jeřábkem, ke kterým se přidal Petr Kalandra. Oskar Petr nahradil Jeřábka v roce 1973. Od roku 1978 do roku 1981 působil v kapele bratr Heleny Vondráčkové Jiří, který poté odešel do skupiny Turbo.

V roce 1984 odchází Petr Kalandra do ASPM Jana Spáleného a tím prakticky končí nejlepší léta této skupiny. Ještě vydává album V přítmí a kapela se rozpadá. V roce 1986 natočila Michnová album Rány s kytaristou Michalem Pavlíčkem. Nahradit Petra Kalandru, který začínal s bigbeatovou kapelou již ve třinácti letech a v 17 letech hrál Jaroslavem Hutkou, bylo prakticky nemožné. Už ztráta Oskara Petra (mimochodem autora hudby k písni Medvídek, kapely Lucie), byla pro mnohé tak zásadní, že další kroky kapely už příliš nesledovali. V roce 2004 se pokusili o comeback Zuzana Michnová s Jiřím Vondráčkem a některými původními muzikanty (mj. právě Olin Nejezchleba), nahráli bonus na CD Marsyas 1978-2004, ale dále už to nešlo. Nyní tedy Oskar Petr a Zuzana Michnová opět na jevišti a společně s Mírou Kuželkou a jeho muzikanty opráší bývalou slávu. Tedy ne jako Marsyas, ale jako hosté revival skupiny. Dle současných referencí to bude určitě zážitek pro všechny fanoušky těchto interpretů a vzpomínka na skvělého jazzmana. Navíc Třebíč je startovní pole pro celé Tour, tak si určitě dají záležet, aby to stálo za to! A pokud vám na koncertě neběhal mráz po zádech, tak nejvyšší čas vyrazit na tento koncert!


Zuzana Michnová se v lednu vrátí na pódia, připomene slavnou éru Marsyas

iDNES.cz, 1.1.2011, autor: Ondřej Bezr

Zpěvačka Zuzana Michnová a kytarista Oskar Petr se rozhodli po několika letech připomenout svou folkrockovou skupinu Marsyas. Projekt s názvem Zuzana Michnová a Oskar Petr & Petr Kalandra Memory Band představí v lednu na sérii koncertů, v níž plánují průběžně pokračovat až do období letních hudebních festivalů.

Na koncertech zazní průřez tvorbou všech tří hlavních protagonistů skupiny Marsyas, jejíž spoluzakladatel Petr Kalandra zemřel v roce 1995. Posluchači podle kytaristy Petr Kalandra memory Bandu Jiřího Charypara uslyší skladby jako Postavím si dům z obilí, Zmrzlinář, Hrnek, S Luisem, Marsyas a Apollón a další.

"Je to pro nás splněný sen stát s oběma legendami na jednom pódiu a hrát písničky, které nás baví a které oslovují už dvě generace fanoušků," uvedl Míra Kuželka, zpěvák kapely Petr Kalandra Memory Band, která už přes pět let udržuje Kalandrův písňový odkaz.

Marsyas založili počátkem 70. let kytaristé a zpěváci Kalandra a Petr se zpěvačkou Michnovou, která jako jediná prošla všemi sestavami kapely. První deska nazvaná stejně jako kapela vyšla v roce 1978. O čtyři roky později již po Petrově emigraci ve změněné sestavě soubor nahrál druhé album Kousek přízně.

Petra nahradili zpěvák Jiří Vondráček a kytarista Pavel Skála. Poté již bez Vondráčka Marsyas vydali v roce 1984 desku Jen tak; sestavu skupiny tehdy doplnil zpěvák a baskytarista Jaroslav "Olin" Nejezchleba. Sama Michnová s obměněnou sestavou natočila o čtyři roky později poslední album kapely V přítmí; pak se soubor odmlčel.

Někteří členové Marsyas znovu společně koncertovali v polovině 90. let, po smrti charizmatického Kalandry se však scházeli ke hraní jen sporadicky. Znovu začali krátkodobě vystupovat v roce 2004; v sestavě se tehdy sešli Michnová s Vondráčkem, Skálou a Nejezchlebou, doplnili je bubeník Jiří Zelenka a kytarista Charypar.

K nejznámějším písničkám Marsyas patří například Zmrzlinář, píseň byla jednou z ústředních skladeb filmu Pupendo.


Strana:12[3]45
Vyrobil Alkalis (c) 2007